Zvídavý pivař: „Proč pivo chutná líp po celodenní dřině?“ Povrchní spolusedící: „Co já vím? Nejsem filozof.“
Dumám, dumáš, dumáme
. Na rozdíl od všech ostatních smrtelníků dělá bublinomilným intelektuálům občas vrásky jedna filozofická otázka: Jak definovat svůj specifický objekt zájmu? Zajímavý je postoj některých nakladatelů k této problematice. Občas pomáhají na svět dílům stoprocentně komiksovým, přesto charakter svých děl všemožně maskují. Portál naopak už roky vydává svou populárně-naučnou řadu knih, kterou zarytě propaguje jako komiksové zboží. Je to zaznamenáníhodný fakt, přestože tvrdé jádro puristických teoretiků tento koktejl literatury, obrázků a prvků komiksu jen těžko přijme za hodný své pozornosti. Portálovky jsou nesporně zajímavý hraniční fenomén. V některých ohledech jsou blízké řadě Děsivých dějin nakladatelství Egmont, ale toto srovnání podle mne znamená i nepřesné nakročení směrem k panství literatury. Aby se to nepletlo, je míra komiksovosti jednotlivých portálovek různá. Třeba svazek Etika tvoří až na pár nevýrazných výjimek pouze plno samostatných ilustrací s množstvím dialogových bublin. To tématicky velmi blízká novinka Filozofie má řadu stránek nefalšovaného komiksu.
Chuťové pohárky a létající zvěřinec
. Vytvořit přehled filozofie se dá chápat jako filozofický problém. Lze vůbec do necelých dvou set stránek smysluplně namačkat nejvýtečnější myslitele od starověku do současnosti, jejich názory, okruhy problémů, terminologii a ještě si ubírat místo ilustracemi? Autor si byl přirozeně této námitky vědom, a tak už na první stránce uvede na poměry lehké popularizační knihy své celkem neprůstřelné alibi. Se stoickým klidem zmiňuje výrok jednoho filozofa, že lepší je činit zlo než nic.
Druhý problém zní: jak do toho vhodně napasovat komiks? Obratný výtvarník používá různé přístupy. Často představuje myslitele formou kreslených rozprav. Kulisou je obvykle nějaké pohostinství. Kant pije víno, o pár stránek dál Marx s Engelsem holdují pivu, Althusser dává přednost šálku kávy a Sartre během rozhovoru usrkává polévku. Hume se oddává jiné oblíbené hospodské kratochvíli, totiž kulečníku.
. Dějovost zaručují spíš slova než vizuální akce. Ale i to neplatí úplně beze zbytku. Příkladem je westernový strip s C. S. Peircem. Tento americký pragmatik devatenáctého století se nechává slyšet, že idea čehokoli je ideou smysluplných účinků této věci. V tentýž moment vyslovuje tezi „Tato pistole zabíjí“ a pro názornost ihned neomylně pálí ze svého coltu. S tímhle ranařem by se měl na Divokém Západě potkat slavný Lucky Luke! Povídání s Louisem Althuserem v navenek poklidné kavárně se zas odehrává uprostřed pařížských nepokojů v šedesátých letech minulého století.
Skvělým výtvarným nápadem bylo i přenesení kapitoly o Hegelovi do ptačí říše. Názory německého idealisty přednáší neforemná, avšak nanejvýš důstojná říšská orlice. Autor knihy se se vší pokorou analogicky proměňuje v kačera z amerických grotesek. Kouzelný je strip, v němž kačer prosí o vysvětlení Hegelovy dialektiky. Orlice odpovídá otázkou, zda tomu může hloupoučké zvíře věnovat takových deset let svého života. Při téhle pointě si nelze nevzpomenout na zenové dialogy mezi chlapcem a balvanem z Jen čtvrt vteřiny na život.
Pohřešuje se kreslíř!
. Výsledný dojem z rozverného díla se trochu podobá pocitům Japonce na pětidenním poznávacím zájezdu po Evropě. Všechno je jen povrchně nadhozeno, protože šíře tématu je obrovská. Na druhou stranu má člověk často mezery i v těch nejzákladnějích otázkách oboru a ty mu v rychlosti tato portálovka pomůže zacelit. Recenzovaný svazek může být prvotním impulzem k následnému hlubšímu studiu, a to nejen filozofie. Historii myšlení totiž autor Richard Osborne předkládá v těsné návaznosti na obecné dějiny i na řadu přijdou též další discipliny lidského poznání. Antika stojí u zrodu vědeckého pohledu na svět vůbec, středověk zas neoddělitelně k filozofii připojuje teologii a novověké filozofické tázání se zas pro změnu pojí například s ekonomií, lingvistikou nebo feminismem.
Velkou vadou na kráse je neuvedení jména kreslíře na obálce. Výtvarník Ralph Edney je zmíněn jen mimochodem a tak leckterý čtenář může za jediného tvůrce knihy chybně považovat pouze Richarda Osborna (tomu už vyšla portálovka Sociologie). Pečlivěji mohl být sestavován rejstřík. Více pochybení jsem ale v celé knize nenašel a tak mi nezbývá, než knížku vřele doporučit. A to i přes neradostné zjištění z konce publikace, které zní:
Můžeme se ptát: „Kam nás filozofie a věda přivedly?“ Odpověď bude znít, že do pěkné kaše.
. Je to příliš pesimistický závěr? Pokusím se bezútěšnost výroku zrelativizovat jedním bonmotem, který se pro změnu objevil na začátku knihy. Ovšem nevím, zda si příliš pomůžeme:
Většina filozofie tak jako tak začíná špatnou otázkou nebo špatnou odpovědí.
 |
| Autor: |
| Související články: |
| Komiksofie aneb věda v komiksech | |
| 05.10.2005 | EINSTEIN - JE SUPERMAN RYCHLEJŠÍ NEŽ SVĚTLO? |
| 06.04.2005 | ETIKA, ETIKA - TA SE NÁS NETÝKÁ? |
| 10.12.2004 | ISLÁM A JUDAISMUS Z KOMIKSOVÉHO POHLEDU |
