. Oproti svým předchůdcům se mu povedlo u diváků uspět a vydělal stovky milionů dolarů, znají ho nejen Američané, ale i ve světě - nedlouho po roce 1990 a poté ještě několikrát jej vysílala také naše televize spolu jeho třemi volnými pokračováními z osmdesátých let.
Přestože scénář k filmu napsal Mario Puzo, proslavený svým románem Kmotr, musel Donner spolu s Tomem Mankiewiczem (který není v titulcích) jeho značnou část proškrtat a doplnit. „Vyházel všechen laciný humor (v jednu chvíli se měl Superman setkat s Tellym Savalasem alias Kojakem!) a posílil emocionální jádro příběhu, romanci mezi Clarkem Kentem a Lois Laneovou." (Vosmík, O.: Superman. Cinema, 2004, č. 11, s. 85)
. Do titulní role obsadili tehdy téměř neznámého Christophera Reeva, který udělal velmi dobrý dojem a Superman se vlastně stal jeho životní rolí. Marlon Brando ztvárnil Jor--Ela, Supermanova otce, a za několik minut strávených na natáčení získal závratný honorář. Lexe Luthora, milionáře a Supermanova protivníka, hrál Gene Hackman.
Tvůrci řešili jeden z největších problémů natáčení, jak vytvořit iluzi létání co nejvěrohodněji. "Všechny tehdejší techniky byly jednoduše nedokonalé až trapné: trikoví experti zkoušeli dokonce vystřelovat z děl figuríny či Supermana prostě naanimovat. Sofistikovaná kombinace mnoha různých metod byla nakonec hlavním důvodem toho, že film za zvláštní efekty nakonec získal Oscara." (Vosmík, O.: Superman. Cinema, 2004, č. 11, s. 86)
. Superman obsahuje všechny zásadní události: výbuch Kryptonu, let malého Kal-Ela v záchranné kapsli, dětství u Kentových ve Smallvillu, práci v Daily Planet s Lois a Jimmym. Lex Luthor chce rozbombardovat pobřeží Kalifornie a vytvořit si své vlastní. Přiláká Supermana a následně jej ochromí kusem Kryptonitu, což je minerál z planety Krypton, který zbavuje Supermana nadlidských schopností. Avšak Luthorova druhá střela míří na město, kde žije matka jeho milenky. To je pro ni důvod, aby se přidala na Supermanovu stranu, který stihne zachránit jak její matku, tak i Kalifornii a celý svět.
Tvůrci učinili významný prohřešek vůči komiksu komediálními podtóny, což by pro odlehčení nemusel být špatný nápad, kdyby se nesnažili podat hlavního Supermanova nepřítele jako zábavného pána, jenž má za pomocníky samé hlupáky. Schoellovi se nelíbí, že postavy Supermana ani Clarka nejsou dostatečně vykreslené. Christopher Reeve naštěstí dokáže zamaskovat mnohé svým charismatem. „Reeve dal Supermanovi tvář, dal mu humor i naivitu a co víc, dokázal neuvěřitelné: zvěrohodnit proměnu Supermana v Clarka Kenta pomocí brýlí a patky.“ (Pavlovský, J.: Comics ve filmu. Živel, 15. 8. 2004)
. Přese všechna pozitiva, vysokou návštěvnost a oblíbenost mezi příznivci komiksů, nedošel Superman ve své době uznání kritiky. „Dlouhá, žalostná a jen částečně zábavná verze slavného komiksu, s až příliš mnoha irelevantními přípravami a zcestným vědomím své vlastní důležitosti.“ (Walker, J.: Halliwell´s Film, Video & DVD Guide. HarperCollins Entertainment, London 2004, s. 854)
Ať tak či onak, jisté je, že i po více než čtvrtstoletí od svého vzniku patří Superman mezi klasiku komiksových adaptací a bývá řazen po bok několika mnohem mladších filmů, kterým se povedlo vystihnout jak atmosféru předlohy, tak zároveň oslovit komiksové čtenáře i filmové diváky.
Text je součástí diplomové práce Tomáše Pekárka Filmové adaptace komiksu, Univerzita Palackého v Olomouci, 2005.
