Komiksový tvůrce Svatopluk Hrnčíř, který dne 21. května 2006 oslaví svoji osmdesátku, totiž náleží k našim vůbec nejlepším scenáristům; ví, jak na to, a zná dětskou duši, kterou sám v sobě nezradil. Děje jeho seriálů vždycky až neobyčejně komprimované, rafinovaně předem promyšlené a ruku v ruce s tím i nabité chlapeckou fantazií a asociacemi vlastními čiře a čile dětské mysli. „Ne, nikdy jsem nevydal ani jedinou řádku pro dospělé,“ přiznal mi v rozhovoru. Nelže. A není už mezi námi po smrti Jaroslava Foglara (Hrnčíř na něj navázal románovou trilogií) mnoho takových.
. . .
Kniha o Vynálezech je tímtéž případem, jako komiksové publikace Lucie Lomové o myškách či Věry Faltové o Bystrém Očku. I Hrnčířovy příběhy původně vyšly ve Čtyřlístcích a rovněž z nich do značné míry čněly. Kvalitou. Knižní vydání opravdu zasluhují, nebylo ovšem realizováno nejsnáze.
První díl vydalo nakladatelství BB art už v roce 1995, následující však v redakci odpočíval deset let, aby ho až letos přivedlo na svět „nakladatelství BB/art s. r. o ve spolupráci s nakladatelstvím Jiří Buchal – BB/art“... Nakolik je přitom významný přínos Jiřího Buchala k reedicím komiksů z nejrůznějších starých časopisů (ABC, Pionýr, Ohníček), snad nostalgikům rovněž netřeba připomínat.
Výtvarně se Hrnčířových příběhů ujal už kdysi Adolf Born, přičemž je na jednotlivých dílech zajímavé sledovat jeho zřetelný výtvarný vývoj. Tucet seriálů první knihy vyšlo v letech 1971-1974, devatenáct následujících mezi roky 1974 a 1982. Starý, ale geniální vynálezce Semtamťuk se sice objevuje až ve druhé sérii, její propojení s tou předchozí prostřednictvím hlavních dvou postav, dětských přátel Alenky a Vaška, však je víc než úzké. V třetím existujícím cyklu však tito hrdinové mizí, aby je nahradily nové a trochu mladší děti, Klárka s Jakubem. Semtamťuk ovšem zůstává… a ve vynalézání také pokračuje, byť už ve vzezření, jež mu dala nová výtvarnice Lenka Vybíralová, Hrnčířova dcera... Vraťme se však ke knihám.
. . A upozorněme na tři zajímavosti. Ani jedna z knížek nezahrnula úplně první dva díly cyklu. Vyšly už roku 1969, tedy ještě ve Čtyřlístcích většího formátu, a v reedici roku 1991. Za pozornost dále stojí, že se pro Borna stali spolužáci Alenka Bílá a Vašek Černý jednoznačnými předchůdci jiného, slavnějšího páru, Macha a Šebestové, který vymyslil Hrnčířem obdivovaný Miloš Macourek. Za třetí si všimněme, že oba svazky, ten deset let starý i ten letošní, striktně dodržely chronologii vydávání příběhů ve Čtyřlístcích, ač jednotlivá dobrodružství na sebe vcelku nenavazují. Nicméně právě ve Vynálezech byly navzájem přehozeny díly Boty pana Semtamťuka a Klobouk pana Semtamťuka (nevadí). Mimo onoho klobouku neviditelnosti a bot samochodek mohou děti postupně otestovat ještě i Semtamťukovy zmenšovací pilulky, jeho vševidoucí brýle, hledač ztracených předmětů, rukavice síly, všestranný hrneček (nejen, že vaří), svébytné kukačkové hodiny, „svlažovací“ deštník, robota, kytaru dělající z Vaška skoro Karla Gotta, samoprostírající stolek, dalekohled, živoucí kaktus, zvětšovač objemu, kosmickou raketu z proutí či létající koště - ne však čarodějné, protože pokaždé jde Hrnčířovi o skutečný vynález a ne „nějaké pohádky“. Ano, i tato kniha tedy jednoznačně náleží do přihrádky s českou science fiction. A kam patří její až neskutečně dobrotivý a fantazií dítěte obdařený titulní hrdina?
„Semtamťukovi se nepodobám!“ ujistil mě loni Svatopluk Hrnčíř, ale my vnímáme něco trochu jiného…
