. A přece nakladatelství Egmont ČR, s.r.o. pro svůj debut na poli westernových parodií s jistotou sáhlo po jednom z nejlepších příběhů série. Není divu, vždyť scénář pochází z pera René Goscinnyho (1926-1977), kterého naši fanoušci znají spíše jako autora série Asterix. Album nakreslil belgický kreslíř Morris, vlastním jménem Maurice De Bevere (1923-2001). Příběh „Tortilly pro bratry Daltonovy“ byl prepublikován roku 1966 v číslech 1466-1487 časopisu Spirou a ve formě alba (s pořadovým číslem 31) jej v roce 1967 vydalo nakladatelství Dupuis.
Bratranci Daltonovi věčně na útěku…
. V jedenatřicátém albu série jsou již karty předem rozdány a čtenáři se těší, jak si s nimi jednotliví hráči v příběhu poradí. Zejména francouzští a belgičtí fanouškové této série už předem vědí, že Averell bude pronášet neuvěřitelně stupidní hlášky, že Joe bude rudý vzteky a bude se chystat Averella zardousit, že Tramtabumova hloupost předčí dokonce i Averellův kritický nedostatek inteligence, že Daltonové znovu uprchnou, že revolver Lucky Luka opět nemine cíl, že nepoteče krev a mrtvoly budou mít utrum. Variace na tyto už etablované konvence jsou nesmírně zdařilé. Daltonové především nechtějí uprchnout a ve vězení se dokonce zabydlují. Když se nakonec dostanou do Mexika, připraví nám autoři celou sérii gagů založených na protikladu amerického a mexického přístupu ke gangsterskému řemeslu, na mexické psychologii, na tamním způsobu života a životní filozofii. Tramtabumovu tupost autoři ještě zvýraznili tím, že mu na haciendě dona Dorotea Prieta opatřili přítele, přemoudřelou čivavu Rodrigueze.
…ale nikdy ne nadlouho
. Lucky Luke, s věčnou cigaretou v ústech, pronásleduje zlotřilé bratrance (jde opravdu o bratrance, protože skuteční bratři Daltonové, jak víme z historie Dalekého Západu, zahynuli 5. řijna 1892 při přepadení banky v Coffeyvillu ve státě Kansas) metodou lážo plážo, neboť dobře ví – a spolu s ním i čtenáři komiksu – že je nakonec zcela určitě zajme a nechá vsadit do vězení, ze kterého v následující epizodě bandité opět uprchnou. To však neznamená, že náš příběh má hluchá místa. Právě naopak: je nabit gagy, akcí a událostmi, při nichž se čtenář ani chvilku nenudí. Pro mě to byl zase po dlouhé době komiks, v jehož závěru jsem litoval, že už končí. Morrisova kresba je přehledná a udržuje skvělou rovnováhu mezi realistickým a karikujícím přístupem. „Šťastný Luke“ v české verzi obálky již nedrží v ústech svou věčnou cigaretu, ale stéblo slámy. . V příběhu však kouří o sto šest. Ale ne nadlouho. V rámci tažení proti kuřákům jej v pozdějších albech musel Morris tento neblahý zvyk odnaučit a cigaretu nahradit zmíněným stéblem. Každý příbeh Lucky Luka končí obrázkem osamělého kovboje, který míří vstříc dalším dobrodružstvím. Ani naše album nepředstavuje výjimku. Píseň „I’m poor lonesome cowboy..“ zhudebnil Claude Bolling…
P.S. A co ty tortilly, o nichž se zmiňuje název alba? Na těch si Daltonové pochutnají pouze jednou, a sice na druhém obrázku na str. 11.