. Sborník CZekomiks měl původně vyjít počátkem loňského roku, kdy se očekával dramatický, synchronní trojnástup společně s plnobarevným Inseminátorem a zombíckým almanachem O (ne)mrtvých jen dobré. Zatímco Inseminátor se vědomě omezuje pouze na smetánku a obsahuje scénáristicky ambiciózní příběhy, a almanach O (ne)mrtvých jen dobré předvádí autorskou originalitu na ryze formální rovině (stejném scénáři pro všechny kreslíře), CZekomiks zvolil kratší příběhy a volně pojaté ústřední téma: Češi a jejich vztah ke komiksu. Iniciátorem sborníku je Michal Opitz, sám komiksových kreslíř a scénárista z okruhu ústeckého fanzinu Sorrel; po roční pauze a selektivním zeštíhlení nakonec sborník vyšel pod hlavičkou brněnského Zkratu a Dlouhých prstů.
. Velmi interních souvislostí je ostatně ve sborníku plno – obálku zdobí malba Adolfa Lachmana, na níž s českým lvem zápasí hrdina, jehož variace zdobila obálku jednadvacátého, komiksového čísla Živlu; Kamil Tatar krom vlastní tvorby letteruje některé části Aargh!u, pod přezdívkou Kipko se skrývá Luděk Janda, donedávna podílník Analphabet Books; Fin Jiřího Husáka explicitně vypočítává nedávno vydané komiksové knihy; poněkud skeptickými stripy doplnil sborník i Jakub Němeček, druhdy jedna ze srdečních komor nakladatelství Mot. Řadou narážek na komiksy zejména z dílny Crwe – ať už to jsou siluety hrdinů nebo zahrnuté výtvarné techniky – je prosycen komiks Mravenci nesou smrt dvojice Jiří Pavlovský-David Hanzl. Svým způsobem je to přitakání práci, kterou za ta léta Crew na poli komiksového povědomí svým představováním autorů a hrdinů odvedla; ostatně David Hanzl je autorem řady vynikajících fotokolážových plakátů a inzerátů na crwácké knihy.
. Celý projekt je tak destilátem mnohého, co se u nás za poslední dobu událo – podle osobního vkusu autorů se v něm mísí pohledy do historie, konfrontace s kulturní klasikou (zejména duely komiks vs. literatura), komentáře stávající situace, osobní vyznání i žánrové parafráze. Je pravda, že v kresebné i tématické pestrosti zahrnutých příběhů se těžko hledá měřítko; a vypočítávat na prstech jeden příběh za druhým je zbytečné. Málokterý komiks – zejména kvůli omezenému počtu stránek – překoná hranici jednoho přečtení. Milou atmosférou osloví objev sborníku Youri, příjemně naladí i tradičně nostalgický Pavel Čech, řadu nápadů dokázal na stránky vtěsnat Jan Turnovec, ironii s poezií smísil Matěj Němeček. Tématicky poněkud vybočuje epizoda Oskara Eda od Branka Jelinka, z finálního výběru vypadl například teatrální Monolog Miloše Mazala.
. Ve výsledku je příjemné, že si po všech bolestínských stížnostech dokáže komiksová scéna udržet nad vlastní situací nadhled. Ze sborníku je přesto cítit, že stále zůstává poněkud introspektivní – čtenáři, který nezná historii a personální obsazení domácího komiksového rybníčku, skýtá potěšení sotva poloviční. V období, kdy jednotliví nakladatelé s větším či menším zpožděním halasně proklamují odklon od komiksového ghetta a snahu po zatažení co nejširšího publika, zůstává CZekomiks nenaplněnou ambicí výmluvného domácího reprezentanta. Při tom by stačilo „málo“ – podpořit kresebnou nadsázku doplňujícím textem, který by stávající situaci osvětlil, uvedl do historických kontextů a představil konkrétní autory; ostatně potřebná kapacita by se v autorském okruhu sborníku jistě našla. Sborník by se pak mohl snadno stát orientační příručkou pro novináře či nakladatele – a ne jen kamarádským poplácáváním po zádech.
. Velmi interních souvislostí je ostatně ve sborníku plno – obálku zdobí malba Adolfa Lachmana, na níž s českým lvem zápasí hrdina, jehož variace zdobila obálku jednadvacátého, komiksového čísla Živlu; Kamil Tatar krom vlastní tvorby letteruje některé části Aargh!u, pod přezdívkou Kipko se skrývá Luděk Janda, donedávna podílník Analphabet Books; Fin Jiřího Husáka explicitně vypočítává nedávno vydané komiksové knihy; poněkud skeptickými stripy doplnil sborník i Jakub Němeček, druhdy jedna ze srdečních komor nakladatelství Mot. Řadou narážek na komiksy zejména z dílny Crwe – ať už to jsou siluety hrdinů nebo zahrnuté výtvarné techniky – je prosycen komiks Mravenci nesou smrt dvojice Jiří Pavlovský-David Hanzl. Svým způsobem je to přitakání práci, kterou za ta léta Crew na poli komiksového povědomí svým představováním autorů a hrdinů odvedla; ostatně David Hanzl je autorem řady vynikajících fotokolážových plakátů a inzerátů na crwácké knihy.
. Celý projekt je tak destilátem mnohého, co se u nás za poslední dobu událo – podle osobního vkusu autorů se v něm mísí pohledy do historie, konfrontace s kulturní klasikou (zejména duely komiks vs. literatura), komentáře stávající situace, osobní vyznání i žánrové parafráze. Je pravda, že v kresebné i tématické pestrosti zahrnutých příběhů se těžko hledá měřítko; a vypočítávat na prstech jeden příběh za druhým je zbytečné. Málokterý komiks – zejména kvůli omezenému počtu stránek – překoná hranici jednoho přečtení. Milou atmosférou osloví objev sborníku Youri, příjemně naladí i tradičně nostalgický Pavel Čech, řadu nápadů dokázal na stránky vtěsnat Jan Turnovec, ironii s poezií smísil Matěj Němeček. Tématicky poněkud vybočuje epizoda Oskara Eda od Branka Jelinka, z finálního výběru vypadl například teatrální Monolog Miloše Mazala.
. Ve výsledku je příjemné, že si po všech bolestínských stížnostech dokáže komiksová scéna udržet nad vlastní situací nadhled. Ze sborníku je přesto cítit, že stále zůstává poněkud introspektivní – čtenáři, který nezná historii a personální obsazení domácího komiksového rybníčku, skýtá potěšení sotva poloviční. V období, kdy jednotliví nakladatelé s větším či menším zpožděním halasně proklamují odklon od komiksového ghetta a snahu po zatažení co nejširšího publika, zůstává CZekomiks nenaplněnou ambicí výmluvného domácího reprezentanta. Při tom by stačilo „málo“ – podpořit kresebnou nadsázku doplňujícím textem, který by stávající situaci osvětlil, uvedl do historických kontextů a představil konkrétní autory; ostatně potřebná kapacita by se v autorském okruhu sborníku jistě našla. Sborník by se pak mohl snadno stát orientační příručkou pro novináře či nakladatele – a ne jen kamarádským poplácáváním po zádech.
