Začalo to podzimní depresí, melancholickou náladou, hlubokou kocovinou, abstinenční vidinou a tlaky v podbřišku. Uznejte sami, vy komiksoví hypochondři, že na jednoho ubohého chudáka, pocházejícího z dělnické třídy, je toho až nad hlavu. A víte co mě nakonec dorazilo úplně? Samozřejmě to nebyl ten hnusný upír, který chodí navštěvovat mojí ženu pouze v noci, a ani práškový antrax, který jsem našel v poštovní obálce, ale – POZOR – četba mého velice oblíbeného, a katolickou církví zatracovaného, časopisu Crew číslo 16 (zvaného podomácku „krvavá zabijačka“).
Svět už opravdu není takový jaký býval a já neměl to šestnácté číslo vůbec znova čísti a dokonce psáti na něj recenzi……shit. Už ta barevná obálka ze které na Vás koukají dva odporné zabijácké ksichty, nepřidá nikomu na klidu (a světovém míru). A což teprve úvodní příběh s názvem Hellboy – Původ bestie, jenž v hluboké depresi nakreslil a napsal můj veliký oblíbenec Mike Mignola. Tak ten Vás dodělá hotově a místo v blázinci, poblíž afghánských hranic, je Vaše. Fakticky znám od kámoše Mika daleko lepší (a silnější) story (i Spy a Šťastného Jimma). Moje babička měla ráda lidové heslo, že „vždycky není v márnici posvícení“, a proto mě z nudy chodila ráda strašit do mých perverzních snů. Toto pořekadlo platí taktéž i u „pekelného hošana“ a jestliže Vy nesouhlasíte s mojí kritikou, vytočte prosím číslo reklamačního oddělení 666 a oni vám s nebývalou noblesou pomůžou zapomenout na starosti všedních dnů.Mlíko a Sejra – Sex – je druhá slátanina v pořadí příběhů, jehož hlavní postavy se jmenujou Mlíko a Sejra. Když už jsem vzpomněl zavražděnou babičku a její lidovou pranostiku, tak u těch dvou nesmyslů „M a S“ to s tím posvícením platí dvojnásob. A aby zlého nebylo pomálu, tak nás ty odporné zrůdy oblaží v časopisu ještě jednou (a tentokrát si berou vzor z mých kultovních Hvězdných válek) v příběhu s názvem „Všichni jsme Darth Vader“. I tento „vesmírný děs“ na nás vypustila jedna jediná osoba pod jménem Evan Dorkin, patrně blízký kamarád Usáma bin Ládinka. Napadá mě, na co potom mají teroristé biologické zbraně, když……
Teď přijde na paškál třetí „báječná“ věc a tou je slovutný Delvin Waugh a jeho krvavá lázeň. Bůh mě nemá asi rád, když mě dává čísti takové deformující čtení. Možná moje oči ,obalené v šedém zákalu“ již přečetly i větší hovadinu, ale takové nám rvali „do hlav“ komunističtí učitelé v mateřské školce pod hlavní bubínkového samopalu a ne v naší svobodné americké kolonii. Dement Delvín je pokračováním z čísla 15 a s klidem lachtana na rozpálené poušti prohlašuji, že tam mohl zůstat a potupně chcípnout, aby neotravoval dále. Jen se podívejte na tu rozmazanou kresbu. To už maluje lépe můj kocour Felix. Pán kreslíř Sean Phillips a scénář John Smith mají místa v mém intervenčním táboře zajištěné. Více psáti o tomto komiksu netřeba……vyšetřování skončilo, zapomeňte!
Z trochu pohřební nálady mě pozvedli Sinister a Dexter – s jejich Schůzkou se smrtí. Dan Abnett napsal celkem dobré čtení a jeho kolega, malíř Paul Johnson, umí zase krásně namalovat lidskou lebku. Dosti však přebytečných komplimentů! Mě také moje děti nechválily, když jsem je prodal do otroctví
Na závěr musím zase vzpomenout mojí druhou babičku (alespoň mí rodiče, Petr a Jarda, tvrdili, že je moje), která při posledním panáku kubánského rumu stručně prohlásila, že padá „držkou“ na zem a opravdu pak sebou praštila směrem dolů z barové židličky. Já Vám řeknu, že i já po dočtení posledního příspěvku spadnul na hubu a příběh Torpedo 1936 – Zemřít znamená nežít, vymazal raději ze své mdlé paměti. Proto Vám ani nenapíšu, kdo se obtěžoval tento odporný paškvil vynalézti. Snad jenom ta ženská na straně 61, hlazená po své obrovské bradavce na baňatém prsu, docela ušla. Tak – a jest dokonáno. Konopný provaz se natáhnul, dřevěná židle spadnula…….
Sbohem kamarádi. Tak dopadá ten, kdo dělá recenzi na Crew číslo 16. A představte si, že jsem to dokonce JÁ. CHRRRRR…..
PS. Pokud nebudete v depresi, v komatu, v deliriu či v agonii, tak si ke každé kritice přičtěte +50% kladného hodnocení. Je jasné, že číslo 16 není číslo 1,2,3,4,5, atd, ale docela jej zatracovat by vypadalo jako holý nesmysl. Mě už je to však ŠUMAFUK……JÉÉÉ……Zdravím peklo……AHOJ, ty čerte co sedíš na rozpáleném kotli a čteš nejnovější CREW číslo 398!……Zdravím všechny hříšné duše……Á M E N.
SAKRA – neodfláknul jsem to nějak? Asi ano, ale co byste čekali od oběšence. Už Vás strašil obézní duch? Moment vydržte – jsem hnedle u Vás – HůHůHůHůůůůůůůůůů
Hellboy: Původ bestie – Mike Mignola
Mlíko a Sejra: Sex – Evan Dorkin
Devlin Waugh: Krvavá lázeň (2/4) – John Smith, Sean Phillips
Sinister Dexter: Schůzka se smrtí – Dan Abnett, Paul Johnson
Mlíko a Sejra: Všichni jsme Darth Vader – Evan Dorkin
Torpedo: Zemřít znamená nežít – Sanchez Abuli, Jordi Bernet
Svět už opravdu není takový jaký býval a já neměl to šestnácté číslo vůbec znova čísti a dokonce psáti na něj recenzi……shit. Už ta barevná obálka ze které na Vás koukají dva odporné zabijácké ksichty, nepřidá nikomu na klidu (a světovém míru). A což teprve úvodní příběh s názvem Hellboy – Původ bestie, jenž v hluboké depresi nakreslil a napsal můj veliký oblíbenec Mike Mignola. Tak ten Vás dodělá hotově a místo v blázinci, poblíž afghánských hranic, je Vaše. Fakticky znám od kámoše Mika daleko lepší (a silnější) story (i Spy a Šťastného Jimma). Moje babička měla ráda lidové heslo, že „vždycky není v márnici posvícení“, a proto mě z nudy chodila ráda strašit do mých perverzních snů. Toto pořekadlo platí taktéž i u „pekelného hošana“ a jestliže Vy nesouhlasíte s mojí kritikou, vytočte prosím číslo reklamačního oddělení 666 a oni vám s nebývalou noblesou pomůžou zapomenout na starosti všedních dnů.Mlíko a Sejra – Sex – je druhá slátanina v pořadí příběhů, jehož hlavní postavy se jmenujou Mlíko a Sejra. Když už jsem vzpomněl zavražděnou babičku a její lidovou pranostiku, tak u těch dvou nesmyslů „M a S“ to s tím posvícením platí dvojnásob. A aby zlého nebylo pomálu, tak nás ty odporné zrůdy oblaží v časopisu ještě jednou (a tentokrát si berou vzor z mých kultovních Hvězdných válek) v příběhu s názvem „Všichni jsme Darth Vader“. I tento „vesmírný děs“ na nás vypustila jedna jediná osoba pod jménem Evan Dorkin, patrně blízký kamarád Usáma bin Ládinka. Napadá mě, na co potom mají teroristé biologické zbraně, když……
Teď přijde na paškál třetí „báječná“ věc a tou je slovutný Delvin Waugh a jeho krvavá lázeň. Bůh mě nemá asi rád, když mě dává čísti takové deformující čtení. Možná moje oči ,obalené v šedém zákalu“ již přečetly i větší hovadinu, ale takové nám rvali „do hlav“ komunističtí učitelé v mateřské školce pod hlavní bubínkového samopalu a ne v naší svobodné americké kolonii. Dement Delvín je pokračováním z čísla 15 a s klidem lachtana na rozpálené poušti prohlašuji, že tam mohl zůstat a potupně chcípnout, aby neotravoval dále. Jen se podívejte na tu rozmazanou kresbu. To už maluje lépe můj kocour Felix. Pán kreslíř Sean Phillips a scénář John Smith mají místa v mém intervenčním táboře zajištěné. Více psáti o tomto komiksu netřeba……vyšetřování skončilo, zapomeňte!
Z trochu pohřební nálady mě pozvedli Sinister a Dexter – s jejich Schůzkou se smrtí. Dan Abnett napsal celkem dobré čtení a jeho kolega, malíř Paul Johnson, umí zase krásně namalovat lidskou lebku. Dosti však přebytečných komplimentů! Mě také moje děti nechválily, když jsem je prodal do otroctví
Na závěr musím zase vzpomenout mojí druhou babičku (alespoň mí rodiče, Petr a Jarda, tvrdili, že je moje), která při posledním panáku kubánského rumu stručně prohlásila, že padá „držkou“ na zem a opravdu pak sebou praštila směrem dolů z barové židličky. Já Vám řeknu, že i já po dočtení posledního příspěvku spadnul na hubu a příběh Torpedo 1936 – Zemřít znamená nežít, vymazal raději ze své mdlé paměti. Proto Vám ani nenapíšu, kdo se obtěžoval tento odporný paškvil vynalézti. Snad jenom ta ženská na straně 61, hlazená po své obrovské bradavce na baňatém prsu, docela ušla. Tak – a jest dokonáno. Konopný provaz se natáhnul, dřevěná židle spadnula…….
Sbohem kamarádi. Tak dopadá ten, kdo dělá recenzi na Crew číslo 16. A představte si, že jsem to dokonce JÁ. CHRRRRR…..
PS. Pokud nebudete v depresi, v komatu, v deliriu či v agonii, tak si ke každé kritice přičtěte +50% kladného hodnocení. Je jasné, že číslo 16 není číslo 1,2,3,4,5, atd, ale docela jej zatracovat by vypadalo jako holý nesmysl. Mě už je to však ŠUMAFUK……JÉÉÉ……Zdravím peklo……AHOJ, ty čerte co sedíš na rozpáleném kotli a čteš nejnovější CREW číslo 398!……Zdravím všechny hříšné duše……Á M E N.
SAKRA – neodfláknul jsem to nějak? Asi ano, ale co byste čekali od oběšence. Už Vás strašil obézní duch? Moment vydržte – jsem hnedle u Vás – HůHůHůHůůůůůůůůůů
Hellboy: Původ bestie – Mike Mignola
Mlíko a Sejra: Sex – Evan Dorkin
Devlin Waugh: Krvavá lázeň (2/4) – John Smith, Sean Phillips
Sinister Dexter: Schůzka se smrtí – Dan Abnett, Paul Johnson
Mlíko a Sejra: Všichni jsme Darth Vader – Evan Dorkin
Torpedo: Zemřít znamená nežít – Sanchez Abuli, Jordi Bernet
