. Následuje odvetný útok Modré kavalerie na apačský tábor a neméně odvetný útok Apačů na pevnůstku Fort Canyon. Protože se tato neúnosná situace pravidelně opakuje, vysílá Úřad pro indiánské záležitosti na místo neohroženého Lucky Luka (muže, který střílí rychleji než jeho stín), aby celou záležitost vyšetřil a pokusil se nastolit v celé oblasti mír. Aby se mu to podařilo, musí náš neohrožený hrdina předstírat, že zradil armádu Spojených států a přidat se naoko k Indiánům.
Něco si čtenáři budou muset domyslet
Scénář tohoto dramatického příběhu se na první pohled výrazně odlišuje od dosud vydaných epizod série Lucky Luke. Vyprávění je sice lineární a (s výjimkou poslední stránky) důsledně sleduje akce Lucky Luka, ale na dvou místech čtenáři zamlčuje některá podstatná fakta: na straně 17 nechává plukovník O’Nollan Lucky Luka zatknout, aniž by zpočátku čtenář tušil, že tak činí jen naoko a že se zde někde mezi obrázky kuje plán, o jehož realizaci se náš neprůstřelný hrdina pokusí na následujících stranách. Na straně 44 se pak zázračně objevuje Láďa Bystek, otec náčelníka Patronima, jehož stopu, jak se dodatečně dozvídáme, objevil Lucky Luke za svého krátkého pobytu v Albuquerque, tedy pravděpodobně na str. 31. Čtenáři by se jistě také rádi dozvěděli, jakým způsobem Lucky Luke na straně 26 porazil mohutného a silného soupeře a jak se mu na straně 27 podařilo zkrotit divokého bizona.
Scénář tohoto dramatického příběhu se na první pohled výrazně odlišuje od dosud vydaných epizod série Lucky Luke. Vyprávění je sice lineární a (s výjimkou poslední stránky) důsledně sleduje akce Lucky Luka, ale na dvou místech čtenáři zamlčuje některá podstatná fakta: na straně 17 nechává plukovník O’Nollan Lucky Luka zatknout, aniž by zpočátku čtenář tušil, že tak činí jen naoko a že se zde někde mezi obrázky kuje plán, o jehož realizaci se náš neprůstřelný hrdina pokusí na následujících stranách. Na straně 44 se pak zázračně objevuje Láďa Bystek, otec náčelníka Patronima, jehož stopu, jak se dodatečně dozvídáme, objevil Lucky Luke za svého krátkého pobytu v Albuquerque, tedy pravděpodobně na str. 31. Čtenáři by se jistě také rádi dozvěděli, jakým způsobem Lucky Luke na straně 26 porazil mohutného a silného soupeře a jak se mu na straně 27 podařilo zkrotit divokého bizona.
Goscinnyho černý humor
Gagů, které by se daly zařadit pod nálepku černého humoru je naproti tomu v albu podstatně víc. Už na první stránce si modrokabátníci, kteří tuší, že jdou vstříc apačské pasti, notují „…myslíme na tebe, když do záhuby jdem…“ Podobně pesimisticky vyznívá jejich píseň na straně 6, kdy se vojáci vydávají zničit indiánský tábor, a znovu na straně 35, kdy opět neochvějně míří do kaňonu Apačů. Do podobného rejstříku bychom mohli zařadit oba pokusy o umučení Lucky Luka pomocí medu a ohně (podruhé ve společnosti plukovníka O’Nollana; toho Lucky Luke utěšuje slovy: „Ale to nic, čeká nás jen dlouhá nepříjemná chvilka…“). Také tanec Patricka O’Nollana na straně 46 kolem operačního lůžka ve mně vyvolává vážné pochybnosti: přivolává jím zdar operace nebo jde o tanec smrti??
Gagů, které by se daly zařadit pod nálepku černého humoru je naproti tomu v albu podstatně víc. Už na první stránce si modrokabátníci, kteří tuší, že jdou vstříc apačské pasti, notují „…myslíme na tebe, když do záhuby jdem…“ Podobně pesimisticky vyznívá jejich píseň na straně 6, kdy se vojáci vydávají zničit indiánský tábor, a znovu na straně 35, kdy opět neochvějně míří do kaňonu Apačů. Do podobného rejstříku bychom mohli zařadit oba pokusy o umučení Lucky Luka pomocí medu a ohně (podruhé ve společnosti plukovníka O’Nollana; toho Lucky Luke utěšuje slovy: „Ale to nic, čeká nás jen dlouhá nepříjemná chvilka…“). Také tanec Patricka O’Nollana na straně 46 kolem operačního lůžka ve mně vyvolává vážné pochybnosti: přivolává jím zdar operace nebo jde o tanec smrti??
Když se rozzlobíme, budeme zlí
. Při listování albem „Kaňon Apačů“ mě zarazila výrazná absence příjemných, veselých či alespoň spokojeně vypadajících, i když mírně zkarikovaných postaviček, na které jsem si zvykl z předchozích alb série, a převaha rozzlobených či přímo vzteklých protagonistů. Už na samotné obálce nás vystraší ďábelský chechtot dvou Apačů, kteří chystají smrtonosnou past. Ani plukovník O’Nollan se netváří příliš pohodově, a co teprve rváči O’Hara a O’Flanagan, přísný apačský náčelník Patronimo, jeho věčně zachmuření stateční bojovníci a nakonec i úděsná maska apačského šamana! Ani kapitánu Gonzalesovi nevydrží dlouho jeho blahovůle a v závěru příběhu je jat spravedlivým hněvem. Zkrátka zloby, nevraživosti a nepřátelství je tu až moc, ne-li příliš.
. Při listování albem „Kaňon Apačů“ mě zarazila výrazná absence příjemných, veselých či alespoň spokojeně vypadajících, i když mírně zkarikovaných postaviček, na které jsem si zvykl z předchozích alb série, a převaha rozzlobených či přímo vzteklých protagonistů. Už na samotné obálce nás vystraší ďábelský chechtot dvou Apačů, kteří chystají smrtonosnou past. Ani plukovník O’Nollan se netváří příliš pohodově, a co teprve rváči O’Hara a O’Flanagan, přísný apačský náčelník Patronimo, jeho věčně zachmuření stateční bojovníci a nakonec i úděsná maska apačského šamana! Ani kapitánu Gonzalesovi nevydrží dlouho jeho blahovůle a v závěru příběhu je jat spravedlivým hněvem. Zkrátka zloby, nevraživosti a nepřátelství je tu až moc, ne-li příliš.
Indiáni jsou také lidé
Od dříve vydaných alb se náš příběh liší také přístupem k Indiánům. Nejsou to již jen karikatury, které slepě útočí na kdejakého bělocha, ale rovnocenní protihráči, se kterými jsou bílí Američané nuceni vyjednávat jako rovný s rovným.
Za zmínku také stojí třetí a čtvrtý obrázek na poslední stránce alba. Na nich se přenášíme (snad) do čtyřicátých let dvacátého století, jak o tom svědčí nenápadně umístěné obrázky automobilu a fotografického přístroje.
Chtěl bych rovněž vyzvednout vzorné grafické provedení a pečlivý tisk celého alba.
Od dříve vydaných alb se náš příběh liší také přístupem k Indiánům. Nejsou to již jen karikatury, které slepě útočí na kdejakého bělocha, ale rovnocenní protihráči, se kterými jsou bílí Američané nuceni vyjednávat jako rovný s rovným.
Za zmínku také stojí třetí a čtvrtý obrázek na poslední stránce alba. Na nich se přenášíme (snad) do čtyřicátých let dvacátého století, jak o tom svědčí nenápadně umístěné obrázky automobilu a fotografického přístroje.
Chtěl bych rovněž vyzvednout vzorné grafické provedení a pečlivý tisk celého alba.
