Motto:
„Věnováno dvoum držkám z Prahy - Tondovi a Čendovi, pionýrům českého turismu na Slovensku.“
. Pozvolné koštování agenta R. K.
Je smutnou pravdou, že zatímco o životě třeba v USA víme o každém pšouku, o dění na Slovensku od té zatrolené lapálie z prvního ledna 1993 máme k naší škodě celkem velké mezery. Hezky je to vidět na mém prvním setkání se slovenskou knihou Roger Krowiak. Hned jsem se dovtípil, že není české provenience, protože bych o připravovaném vydání musel vědět dopředu. To mě automaticky vedlo k tomu brát publikaci za zcela jistě psanou anglicky. Proto se při listování moje myšlenky během okamžiku odvíjely těmito klopotnými fázemi – Ta angličtina je divná! – Ta angličtina je čeština! - Ta čeština je divná! - Ta čeština je slovenština! Je jen dobře, že Roger pouze pár měsíců poté vyšel i v mé opravdové nefalšované mateřštině. Co na tom, že komiks je jen jednou z položek této pokladnice knižního tuningu. Obrňte se kapkou čechoslováckého patriotismu a pak vám lehce Krowiak vyjde jako jeden z nejkrásnějších titulů vydaný u nás k poctě devátého umění. Po tomto vyznání si asi dovedete představit mé pocity, když jsem se dozvěděl, že duchovní otcové superhrdinského agenta se podepsali pod další komiksové dílko.
„Věnováno dvoum držkám z Prahy - Tondovi a Čendovi, pionýrům českého turismu na Slovensku.“
. Pozvolné koštování agenta R. K.
Je smutnou pravdou, že zatímco o životě třeba v USA víme o každém pšouku, o dění na Slovensku od té zatrolené lapálie z prvního ledna 1993 máme k naší škodě celkem velké mezery. Hezky je to vidět na mém prvním setkání se slovenskou knihou Roger Krowiak. Hned jsem se dovtípil, že není české provenience, protože bych o připravovaném vydání musel vědět dopředu. To mě automaticky vedlo k tomu brát publikaci za zcela jistě psanou anglicky. Proto se při listování moje myšlenky během okamžiku odvíjely těmito klopotnými fázemi – Ta angličtina je divná! – Ta angličtina je čeština! - Ta čeština je divná! - Ta čeština je slovenština! Je jen dobře, že Roger pouze pár měsíců poté vyšel i v mé opravdové nefalšované mateřštině. Co na tom, že komiks je jen jednou z položek této pokladnice knižního tuningu. Obrňte se kapkou čechoslováckého patriotismu a pak vám lehce Krowiak vyjde jako jeden z nejkrásnějších titulů vydaný u nás k poctě devátého umění. Po tomto vyznání si asi dovedete představit mé pocity, když jsem se dozvěděl, že duchovní otcové superhrdinského agenta se podepsali pod další komiksové dílko.
. Absurdistán, banánová republika a jiné Potěmkinovy vesnice
Vedle prověřených autorů slibuje kvalitu i jméno nakladatele, kterým je slovenský Slovart. Je to lety prověřená firma, jež díky své české filiálce i u nás získala respekt zejména díky svým obrazovým publikacím o výtvarném umění. Pro své rozměry a nepříliš velký rozsah stránek komiks připomíná typická francouzská alba. Dost s rezervou ale musíte brát příslib historické korektnosti obsažený v podtitulu knihy: „Jánošík! Pravdivý príbeh legendárneho zbojníka a jeho družiny.“ Obraz známého lidového hrdiny se nese v podobném tónu jako zmíněná parodie na špionážní šestákové romány. Jen obraz Slovenska se možná trochu „zeměpisně“ změnil. U Rogera Krowiaka jsou asi nejvíce cítit reálie asijských oblastí Sovětského svazu, u Jánošíka mi zas na mysl přišla atmosféra jihoamerických republik, kde jedno guerillové povstání střídá druhé. Ve zbojnickém komiksu už nestraší pánové Vladimír Mečiar nebo Gašpar Ivanovič, z barevných obrázků čiší karibské sluníčko a bezstarostnost jižních národů. Osudy hlavního hrdiny jsou ironicky vyvedeny jako pásmo triumfů, ze kterých pobaveného čtenáře trochu mrazí. U zbojníků je na prvním místě boj za blaho porobeného slovenského lidu bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Moc hezky je to vidět ve vítězoslavné pasáži, kde Jánošíkovo „lidově-osvobozené hnutí“ rozdává množství nakradených benátských zrcadel chudým vesničanům, kteří si je s rozpaky odnáší do nuzných roubenek.Po práci ale Jánošík umí i relaxovat. Jen obligátní rebelskou trojčlenku sex, drogy a rock and roll vystřídala dobově podmíněná variace sex, pálenka a folklórní odrhovačky.
Vedle prověřených autorů slibuje kvalitu i jméno nakladatele, kterým je slovenský Slovart. Je to lety prověřená firma, jež díky své české filiálce i u nás získala respekt zejména díky svým obrazovým publikacím o výtvarném umění. Pro své rozměry a nepříliš velký rozsah stránek komiks připomíná typická francouzská alba. Dost s rezervou ale musíte brát příslib historické korektnosti obsažený v podtitulu knihy: „Jánošík! Pravdivý príbeh legendárneho zbojníka a jeho družiny.“ Obraz známého lidového hrdiny se nese v podobném tónu jako zmíněná parodie na špionážní šestákové romány. Jen obraz Slovenska se možná trochu „zeměpisně“ změnil. U Rogera Krowiaka jsou asi nejvíce cítit reálie asijských oblastí Sovětského svazu, u Jánošíka mi zas na mysl přišla atmosféra jihoamerických republik, kde jedno guerillové povstání střídá druhé. Ve zbojnickém komiksu už nestraší pánové Vladimír Mečiar nebo Gašpar Ivanovič, z barevných obrázků čiší karibské sluníčko a bezstarostnost jižních národů. Osudy hlavního hrdiny jsou ironicky vyvedeny jako pásmo triumfů, ze kterých pobaveného čtenáře trochu mrazí. U zbojníků je na prvním místě boj za blaho porobeného slovenského lidu bez ohledu na cokoliv a kohokoliv. Moc hezky je to vidět ve vítězoslavné pasáži, kde Jánošíkovo „lidově-osvobozené hnutí“ rozdává množství nakradených benátských zrcadel chudým vesničanům, kteří si je s rozpaky odnáší do nuzných roubenek.Po práci ale Jánošík umí i relaxovat. Jen obligátní rebelskou trojčlenku sex, drogy a rock and roll vystřídala dobově podmíněná variace sex, pálenka a folklórní odrhovačky.
Hrubozrnější komiks jako alkoholové haiku
Klíč k celému albu je cudně skrytý v jedné větičce tiráže, kde je napsáno, že komiks vycházel na pokračování v slovenském deníku Pravda. Specifickými potřebami novin si vysvětluji striktní rozvržení Jánošíkových dobrodružství do devíti čtyřstránkových povídek, kde je na začátcích stránek ještě uvedeno kraťoučké uvedení do děje. Každá z miniatur je navíc rozšířena o jednu celostránkovou ilustraci.Jak jistě uznáte, prostor epizod je na komikové poměry dosti smrtící. Scenáristovi Dušanu Taragelovi se z pidirozsahu přesto podařilo vytěžit prakticky maximum. Epizody nemají žádný výraznější propad – jen šestou kapitolku těžící humor jen z intimních parametrů Jánošíka považuji za nejslabší a závěrečná potyčka zbojníka s biřici nemá potřebný nápad, drajf a prostor na finální stránku celého svazku. Pravda, pointy a vtípky jsou často drsnější, ale tak to v parodii na zemitý národní svéráz může být. Podstatnější je, že se podařilo vyhnout zákeřnějším nástrahám. Album nepůsobí jako pouhé roztažené stripy. V každém příběhu o něco jde, vyprávění je plynulé, omezený prostor se autoři nesnažili obelstít miniaturizací políček nebo neúměrnou porcí textu. Určitě by bylo lepší, kdyby měly jednotlivé povídky různou délku. Předem daná délka částí způsobuje, že se člověk dostane do čtecího hypnotického rytmu, který je naštěstí přerušován celkem častým smíchem. Pokud si jako abstinent mohu dovolit odvážné alkoholové přirovnání, tak bych to připodobnil ke kopání série štamprdlí do sebe, což ve výsledku nezní zas tak špatně.
Klíč k celému albu je cudně skrytý v jedné větičce tiráže, kde je napsáno, že komiks vycházel na pokračování v slovenském deníku Pravda. Specifickými potřebami novin si vysvětluji striktní rozvržení Jánošíkových dobrodružství do devíti čtyřstránkových povídek, kde je na začátcích stránek ještě uvedeno kraťoučké uvedení do děje. Každá z miniatur je navíc rozšířena o jednu celostránkovou ilustraci.Jak jistě uznáte, prostor epizod je na komikové poměry dosti smrtící. Scenáristovi Dušanu Taragelovi se z pidirozsahu přesto podařilo vytěžit prakticky maximum. Epizody nemají žádný výraznější propad – jen šestou kapitolku těžící humor jen z intimních parametrů Jánošíka považuji za nejslabší a závěrečná potyčka zbojníka s biřici nemá potřebný nápad, drajf a prostor na finální stránku celého svazku. Pravda, pointy a vtípky jsou často drsnější, ale tak to v parodii na zemitý národní svéráz může být. Podstatnější je, že se podařilo vyhnout zákeřnějším nástrahám. Album nepůsobí jako pouhé roztažené stripy. V každém příběhu o něco jde, vyprávění je plynulé, omezený prostor se autoři nesnažili obelstít miniaturizací políček nebo neúměrnou porcí textu. Určitě by bylo lepší, kdyby měly jednotlivé povídky různou délku. Předem daná délka částí způsobuje, že se člověk dostane do čtecího hypnotického rytmu, který je naštěstí přerušován celkem častým smíchem. Pokud si jako abstinent mohu dovolit odvážné alkoholové přirovnání, tak bych to připodobnil ke kopání série štamprdlí do sebe, což ve výsledku nezní zas tak špatně.
. Držky, držky a zase držky
Ptáte se, jak dopadly obrázky od Jozefa Gertliho alias Danglára, malověrní? Stačí se podívat na obálku. Z naprosto dokonale vyvedeného podtatranského berserka s metaláckými pyramidkami na zápěstích by si ulevili do kalhot protřelí divoši od Slaina i samotný nejslavnější Cimmeřan! S takovou vizáží nepřekvapí, že se přepady zbojnické chasy mírumilovně odbývají pouhým pronesením lupičské mantry: „Bohu dušu a mne dukáty!“ Akčních bitek si tedy příliš neužijete, zato drobných vizuálních vtípků je dostatek. Samostatnou kapitolu by zasloužilo Danglárovo portrétní mistrovství. V albu se dají všechny nakreslené postavy rozdělit do tří skupin. První je samotný Jánošík a la mladý Michal Dočolomanský s tlustými copy. Další tvoří dvě sexy roštěnky. Posledním typem jsou neskutečné karikaturistické držky všech ostatních. Je mi líto, ale eufemický opis „rázovité tváře prostého lidu a jeho utlačovatelů“ by znamenal uhýbat před zjevnou pravdou. Podobným rozdělením postav, trousením obrazových gagů a dokonale zvládnutou výtvarnou technikou Danglárova práce může soupeřit s naším národním umělcem Kájou Saudkem. Srovnání s Jánošíkovým současníkem a profesním kolegou Lipsem Tullianem se na první pohled přímo nabízí. Saudkův Tullian by z takového klání vyšel nakonec jako lepší, protože krátkost všech Jánošíkových peripetií je příliš velký handicap.
Ptáte se, jak dopadly obrázky od Jozefa Gertliho alias Danglára, malověrní? Stačí se podívat na obálku. Z naprosto dokonale vyvedeného podtatranského berserka s metaláckými pyramidkami na zápěstích by si ulevili do kalhot protřelí divoši od Slaina i samotný nejslavnější Cimmeřan! S takovou vizáží nepřekvapí, že se přepady zbojnické chasy mírumilovně odbývají pouhým pronesením lupičské mantry: „Bohu dušu a mne dukáty!“ Akčních bitek si tedy příliš neužijete, zato drobných vizuálních vtípků je dostatek. Samostatnou kapitolu by zasloužilo Danglárovo portrétní mistrovství. V albu se dají všechny nakreslené postavy rozdělit do tří skupin. První je samotný Jánošík a la mladý Michal Dočolomanský s tlustými copy. Další tvoří dvě sexy roštěnky. Posledním typem jsou neskutečné karikaturistické držky všech ostatních. Je mi líto, ale eufemický opis „rázovité tváře prostého lidu a jeho utlačovatelů“ by znamenal uhýbat před zjevnou pravdou. Podobným rozdělením postav, trousením obrazových gagů a dokonale zvládnutou výtvarnou technikou Danglárova práce může soupeřit s naším národním umělcem Kájou Saudkem. Srovnání s Jánošíkovým současníkem a profesním kolegou Lipsem Tullianem se na první pohled přímo nabízí. Saudkův Tullian by z takového klání vyšel nakonec jako lepší, protože krátkost všech Jánošíkových peripetií je příliš velký handicap.
Poslední úder čaganem
Kdo chce posílit vazby mezi našimi bratrskými národy, ten by o koupi knížky neměl dlouze spekulovat. Jen připomínám, že Jánošík figuruje i ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Komiksovému zpracování historie slovenský zbojník jen o vlásek unikl, když nebyl zvěčněn v Kalouskově bestselleru Obrázky z českých dějin a pověstí. Nyní toto opomenutí napravili pánové Taragel a Danglár. Patří jim za to náš dík. Komiksů za dvě stovky na našem trhu příliš není a málokterý z nich je tak dobrý jako recenzované album.
Kdo chce posílit vazby mezi našimi bratrskými národy, ten by o koupi knížky neměl dlouze spekulovat. Jen připomínám, že Jánošík figuruje i ve Starých pověstech českých od Aloise Jiráska. Komiksovému zpracování historie slovenský zbojník jen o vlásek unikl, když nebyl zvěčněn v Kalouskově bestselleru Obrázky z českých dějin a pověstí. Nyní toto opomenutí napravili pánové Taragel a Danglár. Patří jim za to náš dík. Komiksů za dvě stovky na našem trhu příliš není a málokterý z nich je tak dobrý jako recenzované album.
