Právě v případě tak výjimečného díla, jakým Krowiak bezesporu je, by se českému komiksu konečně vyplatila sázka na jistotu. Zkrátka aby zvolené místo křtu neodrazovalo nezasvěceného návštěvníka a na komiks jako takový nevrhalo stín okrajové, avantgardní záležitosti. (K srovnání vybízí třeba festival v Jelení či uvedení Bílého potoka.) Jinak je třeba vlastní průběh celé akce spíše pochválit: jak po stránce obsahové, tak realizační se jednalo o povedený večer.
„Máme tam problém. Ta země se jmenuje… Slo – ve – n – s – ko. Shit. Co je tohle za jméno?“
(Z rozhlasové hry Roger Krowiak)
Startovalo se cca dvacet minut po oficiálně ohlášeném začátku (19.00 hodin), což zjevně nikomu ze zhruba třicítky návštěvníků (mezi nimiž se mihl i šéf Labyrintu Joachim Dvořák) nevadilo (počet je třeba doplnit deseti autory, rozsazenými volně v publiku). Roxy je docela rozsáhlá prostora, přesto již dávno bylo jasné, co se kde bude dít – v baru se mihnul Danglár, ve vstupní hale si nedočkavci mohli koupit první výtisky českého vydání a v sále bylo přichystáno minipódium, další knihy a také dvě pistole.
„Na komiks se zaměřovat nechceme, my vydáváme českou poezii a prózu. Krowiak je spíše takové naše potěšení, chtěli jsme tady představit slovenské autory a hlavně Danglára. Na knize rozhodně nevyděláme.“
(Eva Petláková, vydavatelství Petrov)
To už však pozornost diváků přivábil „první rozhlasový komiks“ Roger Krowiak, jehož odvysílání zabralo několik prvních minut z celého programu. Svůj účel splnilo, takže moderátor . večera, Miroslav Zelinský z Českého rozhlasu Ostrava, měl svou úlohu poměrně zjednodušenou. Všechny přivítal a bez velkého otálení rozjel blok autorského čtení, postavený na jednom základním principu: Češi četli ze slovenského originálu, Slováci zase naopak. Příležitosti popasovat se s bratrským jazykem využila valná většina výše zmíněných autorů, editorů a překladatelů – stručně řečeno krowiakologů (Dušan Taragel, Viliam Klimáček, Emil Hakl, Marian Palla, Martin Ciel, Bohuslav Vaněk-Úvalský). Vedle toho, že se jim pěkně pletl jazyk, se každý do přednesu snažil vložit něco svého, neokoukaného; bavili se nejen oni, ale i diváci. Jediný, kdo se exhibici vyhnul, byl Danglár, který si však vše vynahradil při závěrečné autogramiádě.
Pak už Eva Petláková, marketingová šéfka vydavatelství Petrov, vyhlásila soutěž, v níž měli diváci tipovat výsledky vzájemného střílení mezi Čechy a Slováky – šťastný vítěz si odnesl jednoho Krowiaka domů. Viliam Klimáček a Dušan Taragel pověděli něco o genezi knihy a upozornili i na čtenářskou soutěž na záložce a úplný závěr obstarala autogramiáda a volná diskuse.
V příštích několika dnech se celý krowiakovský cirkus přesune do Brna, Bratislavy a Ostravy. Doporučení těm, kteří dosud váhají, zda-li se zúčastnit? Určitě ano, stojí to za to. Vždyť o koupi knihy snad přeci také neváháte!
„Máme tam problém. Ta země se jmenuje… Slo – ve – n – s – ko. Shit. Co je tohle za jméno?“
(Z rozhlasové hry Roger Krowiak)
Startovalo se cca dvacet minut po oficiálně ohlášeném začátku (19.00 hodin), což zjevně nikomu ze zhruba třicítky návštěvníků (mezi nimiž se mihl i šéf Labyrintu Joachim Dvořák) nevadilo (počet je třeba doplnit deseti autory, rozsazenými volně v publiku). Roxy je docela rozsáhlá prostora, přesto již dávno bylo jasné, co se kde bude dít – v baru se mihnul Danglár, ve vstupní hale si nedočkavci mohli koupit první výtisky českého vydání a v sále bylo přichystáno minipódium, další knihy a také dvě pistole.
„Na komiks se zaměřovat nechceme, my vydáváme českou poezii a prózu. Krowiak je spíše takové naše potěšení, chtěli jsme tady představit slovenské autory a hlavně Danglára. Na knize rozhodně nevyděláme.“
(Eva Petláková, vydavatelství Petrov)
To už však pozornost diváků přivábil „první rozhlasový komiks“ Roger Krowiak, jehož odvysílání zabralo několik prvních minut z celého programu. Svůj účel splnilo, takže moderátor . večera, Miroslav Zelinský z Českého rozhlasu Ostrava, měl svou úlohu poměrně zjednodušenou. Všechny přivítal a bez velkého otálení rozjel blok autorského čtení, postavený na jednom základním principu: Češi četli ze slovenského originálu, Slováci zase naopak. Příležitosti popasovat se s bratrským jazykem využila valná většina výše zmíněných autorů, editorů a překladatelů – stručně řečeno krowiakologů (Dušan Taragel, Viliam Klimáček, Emil Hakl, Marian Palla, Martin Ciel, Bohuslav Vaněk-Úvalský). Vedle toho, že se jim pěkně pletl jazyk, se každý do přednesu snažil vložit něco svého, neokoukaného; bavili se nejen oni, ale i diváci. Jediný, kdo se exhibici vyhnul, byl Danglár, který si však vše vynahradil při závěrečné autogramiádě.
Pak už Eva Petláková, marketingová šéfka vydavatelství Petrov, vyhlásila soutěž, v níž měli diváci tipovat výsledky vzájemného střílení mezi Čechy a Slováky – šťastný vítěz si odnesl jednoho Krowiaka domů. Viliam Klimáček a Dušan Taragel pověděli něco o genezi knihy a upozornili i na čtenářskou soutěž na záložce a úplný závěr obstarala autogramiáda a volná diskuse.
V příštích několika dnech se celý krowiakovský cirkus přesune do Brna, Bratislavy a Ostravy. Doporučení těm, kteří dosud váhají, zda-li se zúčastnit? Určitě ano, stojí to za to. Vždyť o koupi knihy snad přeci také neváháte!
