. Je libo čerstvý mozeček nebo porcované stehýnko? Aha, pán je gurmán a dává přednost střívkům a žaludku. Jenže pozor! Nejsme na exkurzi v nějaké zaplivané masně v sousedství, nýbrž v zákopech první světové války.
Šílenství zákopů
Zákopová válka se ve větším rozsahu objevila poprvé v letech 1914 až 1918, souvisí se zavedením kulometu a je pro ni charakteristická nehybnost fronty. Její hrůzy jsou zřejmě nejtěžším utrpením, kterým voják může být během boje vystaven. A Tardi ukazuje tuhle válku přesně takovou, jaká skutečně byla. Válku zbavenou veškerého patosu a hrdinství. Válku, ve které trpěli a umírali obyčejní, nevinní lidé po statisících. Válku bez ideálů a idejí, válku všech proti všem a za nikoho. Vojáci na obou znepřátelených stranách se stali pouhými tupými nástroji velmocenské, dobyvačné politiky svých vlád. Tardimu však nejde o politiku, nehodnotí příčiny vzniku války ani neospravedlňuje jednotlivé znepřátelené tábory. Nedívá se na válku z dálky, mentorským pohledem učebnic dějepisu, nýbrž zblízka, prostřednictvím osudů řadových vojáků. Těch v první světové padlo největší množství ze všech vojenských konfliktů, co jich kdy na naší planetě bylo.
Zákopová válka se ve větším rozsahu objevila poprvé v letech 1914 až 1918, souvisí se zavedením kulometu a je pro ni charakteristická nehybnost fronty. Její hrůzy jsou zřejmě nejtěžším utrpením, kterým voják může být během boje vystaven. A Tardi ukazuje tuhle válku přesně takovou, jaká skutečně byla. Válku zbavenou veškerého patosu a hrdinství. Válku, ve které trpěli a umírali obyčejní, nevinní lidé po statisících. Válku bez ideálů a idejí, válku všech proti všem a za nikoho. Vojáci na obou znepřátelených stranách se stali pouhými tupými nástroji velmocenské, dobyvačné politiky svých vlád. Tardimu však nejde o politiku, nehodnotí příčiny vzniku války ani neospravedlňuje jednotlivé znepřátelené tábory. Nedívá se na válku z dálky, mentorským pohledem učebnic dějepisu, nýbrž zblízka, prostřednictvím osudů řadových vojáků. Těch v první světové padlo největší množství ze všech vojenských konfliktů, co jich kdy na naší planetě bylo.
. V sedmi rozmáchlých povídkách autor zachycuje nejdůležitější epizody z průběhu celé války. Hlavními postavami jsou téměř anonymní osoby narozené v nesprávnou dobu na nesprávném místě. Do bojů je nežene přesvědčení jako o čtvrtstoletí později, a o to fádnější a zároveň paradoxnější jsou jejich smutné osudy. Ať už jsou vyprávěny v první osobě nebo nezávislým pozorovatelem, vždy končí zbytečnou, drastickou, nespravedlivou smrtí. Je jedno, jedná-li se o Francouze či Němce, pro Tardiho jsou si všichni rovni, jsou to prostě všechno „jen“ normální lidé.
A smrt tehdy ve spojení masového nasazení vojáků a premiéry spousty prostředků hromadného ničení (jako chemické zbraně, letadla či tanky) byla enormně krutá a krvavá. Na lidských zdrojích se nešetřilo, průmysl přetavený ve válečný chrlil jednu nábojnici za druhou a zákopy zapříčinily strnulý stav fronty na dlouhé měsíce. Jakékoliv pokusy o průlomy kosily nelítostné kulomety, což Tardi nemilosrdně zachycuje svou realistickou kresbou. Pro knihu jsou typické veliké panely, do kterých je možné natěsnat široké záběry zákopů, zátarasů, ostnatého drátu… Vše plné mrtvol, umírajících a trpících nevýslovnou bolestí, roztrhaných těl, zoufalců v posledním tažení, postřelených a těžce raněných, kteří si nepřejí nic jiného než (svůj) brzký konec…
.
C´était la guerre des tranchées je opravdu šokující kniha. Syrovou, nic neschovávající kresbou, hloubkou, silou i absurditou jednotlivých příběhů, především však dokumentárním realismem čišícím z každé stránky. Počty mrtvých, raněných, zmrzačených, následky výbuchu granátu, zasažení yperitem, postřelení puškou, osudy opuštěných vdov, plačících kamarádů nejsou žádnou fikcí. Opírají se o suchá fakta z oněch strašných čtyř let ve druhém desetiletí minulého století. Tardi onu dobu dokázal zachytit a vystihnout bravurně (což Francouzi, kterých ve válce padly statisíce, dokázali ocenit).
Historii člověk nezmění – může se pouze pokusit ji co nejvíce objektivně zachytit a (nebo) varovat budoucí generace. Tardi to obojí dokázal dokonale.
C´était la guerre des tranchées je opravdu šokující kniha. Syrovou, nic neschovávající kresbou, hloubkou, silou i absurditou jednotlivých příběhů, především však dokumentárním realismem čišícím z každé stránky. Počty mrtvých, raněných, zmrzačených, následky výbuchu granátu, zasažení yperitem, postřelení puškou, osudy opuštěných vdov, plačících kamarádů nejsou žádnou fikcí. Opírají se o suchá fakta z oněch strašných čtyř let ve druhém desetiletí minulého století. Tardi onu dobu dokázal zachytit a vystihnout bravurně (což Francouzi, kterých ve válce padly statisíce, dokázali ocenit).
Historii člověk nezmění – může se pouze pokusit ji co nejvíce objektivně zachytit a (nebo) varovat budoucí generace. Tardi to obojí dokázal dokonale.
