. Album La magicienne trahie vyšlo v lednu 1980 v nakladatelství Lombard a obsahuje dva příběhy: La magicienne trahie (Oklamaná čarodějka) a Presque le paradis (Téměř ráj). Ten první se premiérově objevil v časopise Journal de Tintin č. 106 v roce 1977 a je zároveň počátkem celé ságy. Na třiceti stranách (v časopise rozdělených do pěti kapitol po šesti stranách) popisuje nejprve Thorgalovo vysvobození tajemnou Slive. Stačilo málo a hlavní hrdina se utopil v pomalu, avšak jistě stoupajícím přílivu – krutý vládce severních Vikingů Gandalf-le-Fou (Gandalf Šílený) ho připoutal ke skalisku na pobřeží za to, že si dovolil vyjádřit své city k jeho dceři Aaricii. Za to musí hrdý bojovník slíbit Slive celoroční službu.
. Ztepilá rusovláska je hnána jedinou vidinou – nenávistí vůči… Gandalfovi, který se s ní kdysi neúspěšně pokusil oženit a proto ji pak deset let věznil ve svém hradu. Thorgal pro ni tedy musí získat kouzelné Freyerovy prsteny a to se mu v nepříliš nápaditě pojatém souboji s trpasličími strážci nakonec podaří. Pomsta oklamané čarodějky může začít, ovšem i ta probíhá poněkud rozpačitě, zmateně… Což je hlavní zápor celého příběhu. Nápady sice scénář Jeana Van Hamma jen překypuje (banda divokých Baaldů, Thorgal převlečený za vetchého starce, shledání s Aaricií, démonický ledový drakkar atd.), ovšem pohromadě příliš nedrží a nedokáže ani patřičně udržet čtenářovu pozornost.
Je to ráj, hurá, jedeme!
To šestnáctistránková historka Presque le paradis (Téměř ráj; doplněno do alba, aby získalo standardních 46 stran komiksu) je jiný šálek kávy. Z ní dýchá ta pravá atmosféra tolik typická pro další alba, tady Van Hamme předvádí invenční, napínavý, trpělivě stavěný příběh s nečekaným až šokujícím rozuzlením. Stačí mu k tomu čtyři postavy, jedna kočka a pro něj charakteristické rozsáhlé jeskynní systémy. I když je Téměř ráj v podstatě jen uzavřenou časovou hříčkou bez přímého pokračování, nabízí potenciál, který oba autoři v následujících dílech plně rozvinou.
To šestnáctistránková historka Presque le paradis (Téměř ráj; doplněno do alba, aby získalo standardních 46 stran komiksu) je jiný šálek kávy. Z ní dýchá ta pravá atmosféra tolik typická pro další alba, tady Van Hamme předvádí invenční, napínavý, trpělivě stavěný příběh s nečekaným až šokujícím rozuzlením. Stačí mu k tomu čtyři postavy, jedna kočka a pro něj charakteristické rozsáhlé jeskynní systémy. I když je Téměř ráj v podstatě jen uzavřenou časovou hříčkou bez přímého pokračování, nabízí potenciál, který oba autoři v následujících dílech plně rozvinou.
. Tři roky, která oba příběhy dělí, jsou docela vidět na Rosinského kresbě. Zatímco v Čarodějce je ještě poměrně jednoduchá a vychází z Giraudovy školy šedesátých let (Blueberry), v Ráji už jasně rozeznáváme znaky, charakterizující starého známého Rosinského (precizně absolutní realismus, prokreslené obličeje nebo pravidelné rozdělení panelů).
I když si tím původně asi nikdo nebyl úplně jistý (o čemž svědčí právě kratší rozsah příběhu La magicienne trahie a nutné vyplnění stejnojmenného prvního alba příběhem Presque le paradis), Thorgal čtenáře zaujal a mohla se rozjet tvorba dalších regulérních alb.
Příště: Thorgal 2 – L´ile des Mers gelées
Příště: Thorgal 2 – L´ile des Mers gelées