Z příkladů je patrné, že příběh obsahuje určité struktury, podle kterých je organizován. Ona základní struktura, která provázela všechny příklady, je barva pleti. Barva pleti determinovala jednotlivé role aktérů, kteří v příbězích vystupovali – zásadně se promítala do konstrukce charakteru jednotlivých postav. Druhou významnou osou je, zda lze postavu charakterizovat jako kladnou nebo zápornou – což je v kontextu Tintina možné, protože jednotlivé postavy jsou tak profilovány, jde o žánrový prvek. Jde o kategorii významnou, protože podle ní si čtenář vytváří k jednotlivým postavám sympatie (v případě kladných postav) či antipatie (v případě těch záporných).
Na základě těchto dvou os se vytváří čtyři možné skupiny: kladná bílá, kladná černá, záporná bílá a záporná černá. V prvé řadě identifikujme, které postavy náleží k jakým kategoriím.
.
Seznam vyjmenovaných postav není vyčerpávající. Výběr je zúžen na postavy, které byly použity v rámci ilustrativních příběhů. V ději se objevují i další postavy, které však zaujímají okrajové role (např. pilot letadla). Přiřazení ke kategorii na ose bílá-černá bylo evidentní – barva kůže je v Tintinovi vyjádřena explicitně. U osy kladná-záporná je situace o poznání složitější – jejich úloha v tomto směru je vyjádřena implicitně. Vycházel jsem z předpokladu, že Tintin je kladnou postavou, proto jsem záporné postavy definoval jako ty, které vykonávají cílenou aktivitu, která je směřována proti Tintinovi (popř. Milouovi). Ostatní nezáporné postavy jsem pak následně definoval jako kladné. Kladné bílé postavy jsou tedy Tintin a kněz na misii. Kladné černé postavy jsou Coco, oběti dopravní nehody, členové kmenu Babaorom a lodník, který se snažil zachránit Miloua. Záporná bílá postava je pouze jedna, tou je „černý pasažér“ a zloděj auta v jedné osobě. Zápornou černou postavou je pak šaman.
Za druhé identifikujeme na základě provedené analýzy, jaké společné vlastnosti mají nositelé jednotlivých kategorií.
.
Z obrázku je patrné, že obě skupiny kladných postav jsou charakterově jasně odděleny. Jde de facto o opozitní kategorie, kdy na jedné straně je akceschopnost a odvaha u bělochů a na druhé straně bojácnost a neschopnost korunovaná směšnou mluvou a oblečením u černochů. V jednotlivých společných interakcích vykazují kolonizující příslušnost k vyššímu statusu skrze paternalizmus či nadřazenost. Naopak záporné postavy lze označit za deviantní. Projev deviace a zápornosti – ve vzájemné interakci – je možné pozorovat v určitém hraničním chování jednotlivců: charakterové vlastnosti obou záporných postav jsou si velmi blízké. Šamana i černého pasažéra lze mimo jiné označit za deviantní, protože se nedrží rozdělených hodnot svých patřičných kladných kategorií.
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
Text je součástí diplomové práce Michala Uhla Tintin v Kongu – Etnocentrismus v obrazech, Masarykova Univerzita v Brně, 2007 (redakčně upraveno).
