Komiks.cz


Logo Komiks.cz
     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma

SGT. KIRK (2.) ANEB O VELKÉ KOMIKSOVÉ LÁSCE A JAK TO VŠECHNO DOPADLO

13.07.2007, autor: -pzm-

Rok 1969 byl tedy pro vydavatele Florenza Ivaldiho ve znamení drastického přehodnocování, publikování magazínu Sgt. Kirk (jak jsme si řekli v první části) bylo nicméně zajištěno pro dalších dvanáct měsíců (nesmíme zapomenout, že se rovněž podařilo vydat A Z Comics, tj. „první komiksový slovník“, který uspořádal Cesare Zavattini a jehož hesla zpracovali významní italští komiksoví kritici; na několika z nich se podílel i Hugo Pratt). Několik let se pak nic nedělo…




Teprve roku 1973 se zrodil „komiksový čtvrtletník“, který měl moderní grafickou úpravu a několik dalších vylepšení pozvedajících jeho kvalitu na vyšší úroveň: byl tištěn na kvalitním hlazeném matném papíru a na druhé a třetí straně obálky přinášel svědectví a doklady o komiksech ze všech koutů světa (z Kuby, Československa, Rumunska apod.). I když byl kvůli změněnému stránkování komiks Randall doslova rozerván na kousky, nezbývá než obdivovat vášnivé zaujetí, s nímž vydavatel přes všechny nesnáze nadále publikoval komiksy; kromě nich zde i nadále tiskl zajímavé a precizní články (k nejvýznamnějším patří nepochybně článek Pietra Favariho I „manga“ nipponici, který vyšel ve třicátém třetím čísle a který s neuvěřitelným předstihem referuje o japonských komiksech).

S číslem 35 z ledna-února roku 1974 nabral Sgt. Kirk zřejmě druhý dech, neboť se z čtvrtletníku stal dvouměsíčník. Mimo to se v něm prosadila i zřetelná snaha pečlivěji vybírat publikované komiksy, protože se v něm neobjevovaly jen staré Ivaldiho lásky, ale i další práce z poslední doby (Kim de la nieve, Kiwi,…), popř. dosud nevydané komiksy. K nejvýznamnějším nepochybně patří Grugefova série (Grugef je pseudonym Gianniho Forgiariniho); její autor „osiřel“ po zániku časopisu Gina Sansoniho Horror a po řadě profesionálních peripetií našel útočiště právě na stránkách Sgt. Kirka. Od roku 1975 zde vycházely nejenom jeho samostatné příběhy, ale i dlouhý komiksový román Zembo Testadirame (Zembo Tvrdá Palice). Grugef byl jen prvním z kreslířů, kteří nalezli útočiště v Sgt. Kirkovi nebo které redakce „objevila“ a kteří v dalších letech pokračovali se střídavými úspěchy v tvorbě komiksů; patřili k nim například Beppe Madaudo, Piero Alligo, Ramon Cipressi, Luciano Baiocco a další (dokonce i Carlos Sampayo a José Muňoz se chystali dát Ivaldimu svého Alacka Sinnera).

Od roku 1975 byly postupně zaváděny další novinky, které měly čtenáře ujistit o tom, že Sgt. Kirk dobře prosperuje: jednotlivá čísla byla číslována jako svazky encyklopedie, která zahrnula celý jeden ročník; v následujícím roce sepnuté listy nahradila pevná brožovaná vazba (přičemž stránky nebyly lepené, ale po straně sešívané) a titulní strany zdobily nádherné ilustrace Sergia Toppiho.

Obálka časopisu Sgt. Kirk č. 38

Konec období „klasického“
Padesáté číslo (z července-srpna roku 1976) však redakce neslavila s takovým nadšením, jaké bychom u takové události mohli očekávat: „Slavit se dá různými způsoby. Mezi hýřením a šetrností jsme si zvolili to druhé. Jenom číslo na obálce bije víc do očí…

Když otevřeme časopis o dvě čísla později (č. 52), nenajdeme zde obvyklý redakční úvodník, ale znepokojivý „dopis čtenářům pro rok 1977“, v němž redakce oznamuje, že přizpůsobuje cenu časopisu novým a nejistým poměrům a že se rozhodla přerušit předplácení časopisu, které nahradila přímým prodejem v těch nemnoha knihkupectvích, která prodávají komiksy; celkem jich v té době bylo sedmnáct a v jižní Itálii prakticky žádné. I když si čtenáři mohli vyjednat zasílání časopisu přímo z některého knihkupectví, jejich život jim to jistě neusnadnilo. Zdá se, že Sgt. Kirk měl na kahánku; číslem 55 (z května-června 1977) pak skutečně skončilo druhé publikační období časopisu, které po tříleté pauze započalo číslem 31.

V následujícím roce došlo k poslednímu záchvěvu života, třetí série však patřila k nejkratším: vyšlo jen šest čísel 56 až 61, přičemž z devíti „příběhů“ otištěných v posledním čísle jich sedm náleželo k příběhům na pokračování; jejich konce se čtenáři dočkali jen v několika málo případech (kompletní komiks Van Adams otiskl Ivaldi v roce 1982 a Wheeling 2 vyšel v nakladatelství Nuova Frontiera).

Ivaldi se nicméně nezřekl své záslužné role mecenáše více či méně úspěšných autorů a v edici Kirk Special (1982) otiskl několik Prattových příběhů z období, kdy spolupracoval s časopisem Il Corriere dei Piccoli; byly to komiksy I Giganti burloni (Obři posměváčci), Le Avventure di Ercole (Herkulova dobrodružství) a další.

A v edici alb Superba Comix, která také začala vycházet v roce 1982, ideově navázal na Sgt. Kirka, neboť v ní přetiskoval kompletní komiksy z tohoto časopisu, a čerpal pro ni i z jiných zdrojů, přičemž se přidržoval odpovídajících témat, stylů a autorů (od dubna 1982 do března 1983 zde vyšly po řadě tyto kousky: Oesterheldovy a Prattovy Le cronache di Ernie Pike (Reportáže Ernieho Pika), Milaniho a Toppiho I grandi del giallo (Velké detektivní příběhy), Cipressiho Van Adams, Milaniho a Battagliovy I cinque della Selena (Pět ze Seleny), Battagliův, Di Gennarův a Faustinelliho komiks West!, Gastaldův a Droghettiho komiks Sangue sulle stelle (Krev na hvězdách), Micheluzziho Johnny Focus IIo, Gaudenziho Storie di un altro evo e di altre realtà (Příběhy jiného věku a z jiné reality) a konečně Cioccova Hormiga Negra).

Obálka časopisu Sgt. Kirk č. 52

Mimoto v červenci 1997 vyšlo 62. číslo Sgt. Kirka; jeho číselné označení však bylo právem uvedeno v závorkách, protože šlo o oslavné album, které bylo vytištěno v nákladu tisíce výtisků, obsahovalo pamětní články a byly do něj volně vloženy nedokončené komiksy z čísla 61.

Význam Sgt. Kirka
Závěrem lze říci, že Sgt. Kirk zůstal po celou dobu své existence věrný své základní myšlence. Přesto, že komiksy, které publikoval, bývaly předělávány, modifikovány a upravovány, byly pozorně sledovány a byly oslavovány a glorifikovány s nadšením, které nenechávalo na pochybách, že základním motivem existence časopisu byla láska k tomuto typu obrázkových příběhů. Jak jinak bychom mohli vysvětlit Ivaldiho zanícení, s nímž je publikoval přes nepřízeň osudu a přesto, že často na nich občas bohatli jiní (to byl případ komiksů Gli Skorpioni del deserto a Corto Maltese) ? I když úpravy byly často hrubé a nepřesné (a někdy přímo neodpustitelné…), jejich publikování umožnilo prezentovat italským čtenářům vynikající díla, která by jinak pro ně byla jen stěží – pokud vůbec – dostupná. Také alba, která vydal Mondadori a která obsahují komiksy přetištěné ze Sgt. Kirka, používají upravené Ivaldiho verze a je pozoruhodné, že i když byl tento postup zvolen čistě pro jednoduchost, nijak tím neutrpěla kontinuita četby těchto komiksů. Stejně jako tomu bylo u komiksu L’Eternauta, který vydalo nakladatelství Eura, a u jeho apokryfní verze, jež navazuje na jeho původní vydání, žádný vynikající komiks se nemusí obávat zubu času a ani případných „úprav“, které mohou popřípadě narušit jeho rytmus, ale nikoli jeho kontinuitu. A to nemluvíme o tom, že při publikaci sérií El Sargento Kirk a El Quebrado v časopisu Rintintin a Kirk western nakladatelství Cenisio původní komiksové stránky rozkouskovalo ještě mnohem radikálnějším způsobem.

Časopis Sgt. Kirk měl silný dopad na tuzemské komiksy a před očima čtenářů Texe, Diabolika, Linuse a Il Giornalina otevřel celý nový svět. Vynikající kvalita sérií Corto Maltese, Ernie Pike, Patria Vieja a mnoha dalších podtrhla význam realistického pojetí a možností, které nabízí, tj. podtrhla význam potenciální „angažovanosti“, která o několik roků později přinesla ovoce v podobě časopisů Totem, L’Eternauta a Corto Maltese.

Obálka časopisu Sgt. Kirk č. 61

Tyto plody však uzrály teprve na přelomu 70. a 80. let a podněty Sgt. Kirka nedokázaly zpočátku čelit vlně novinek, o kterou světový komiks obohatil Métal Hurlant (a na kterou poprvé fundovaně upozornil Ferruccio Giromini v 51. a 52. čísle Sgt. Kirka) a která se koncem 70. let stala vítaným alibi pro některé takzvané „umělce“, například pro Rosca, Poireta, Bonziho a Kohlera, kteří pravidelně zamořovali stránky časopisu Alteralter. Dnes ani při nejlepší vůli nemůžeme ocenit pokulhávající a diletantské pokusy barokně komponovaných kreseb a příběhů, které byly tenkrát kladně přijímány jako „novinky“ (takto – na půli cesty „mezi Moebiusem a Fremurou“ – začínal ostatně i Andrea Pazienza). Návrat k normálu, který signalizovaly nové časopisy jako 1984 (1979), Totem (1980) a L’Eternauta (její nulté číslo vyšlo roku 1980) a který znamenal závan svěžího vzduchu, navazoval ve skutečnosti na polozapomenuté postupy ze Sgt. Kirka. Komiksy znovu začaly být produkovány autory, kteří je uměli dělat, a po právu si znovu získávaly mytickou auru, kterou jim Ivaldi přisuzoval již před patnácti lety.

Poznámka pro sběratele
Nejstarší čísla Sgt. Kirka, která již v době svého vzniku zažívala pohnuté osudy, o kterých tu již byla řeč, se nedají získat nijak snadno. Větší specializované komiksové knihkupectví by mělo mít možnost je opatřit za nijak přehnanou cenu (podle informací jisté prodejny se v roce 1998 prodávaly některé výtisky za 12 000 lir). Nejobtížněji se nedají získat úplně první čísla, ale čísla 9, 10 a 21 (kdoví proč). Sgt. Kirk číslo 11 neexistuje; zastupuje je číslo 12, které nese uvnitř označení 11/12, kdežto na obálce je jen 12.

To platí pro vlastní časopis; pokud jde o speciální alba, která byla vydávána jako dar předplatitelům, je situace zcela jiná. Vyjmenovávat všechny tiskové a redakční kvality legendárního alba Citizen Caniff a dalších komiksových „pokladů“ by bylo totéž jako mučit diabetika líčením chuťových požitků z kremrolí nebo Sachrova dortu; nejde ani tak o vysokou cenu těchto alb, jako o to, že jsou nesmírně vzácná. Abychom uvedli nejmarkantnější příklad: kartonové album komiksu Wheeling podlouhlého tvaru (jehož cena se dnes řádově blíží polovině milionu lir) bylo vytištěno jako „tirage de tête“ v nákladu 500 výtisků a jeho hmotnost byla zhruba o třetinu větší než u normální verze (mělo na výšku 3,7 cm, kdežto „oficiální“ verze jen 2,5 cm); vydavatel v něm použil takzvaný „kvalitní papír“, tj. zdrsněný a odolný papír, jaký se obvykle používá pro litografie (přičemž není vyloučeno, že toto první vydání Wheelingu bylo litografováno!). Objevíte-li některé z nich na výstavě nebo u sběratele, máte velké štěstí, připravte se však na přehnaně vysokou cenu.

Příště: Kdo tedy vlastně byl umělec, kterého Florenzo Ivaldi bezmezně obdivoval a který se tak významnou měrou podílel na komiksové podobě časopisu Sgt. Kirk? Vše podstatné a ještě něco navíc se dozvíte v podrobném vyprávění o životě tvůrce hrdiny jménem Corto Maltese – italském géniovi Hugo Prattovi.




Autor:


Autor článku: -pzm-

Související články:


Hugo Pratt
26.06.2012 HUGO PRATT (5) - Ztichlý Hugo Pratt (1986-1995)
19.06.2012 HUGO PRATT (4) - Hugo Pratt se mění na H. P. (1970-1986)
12.06.2012 HUGO PRATT (3) - Argentinský exil (1949-1962)






    


Hipísáci už ztratili hajp!

Jaké megakorporace USA ovládají Marvel a DC Comics?

BUM!!!
Totální komiksová bomba!
Celý svět vybouchne za 3..2...

Revoluce v citlivých partiích! Řešení ryze mužských a čistě ženských problémů.

Nakladatelství BBart si upšouklo. Znělo to asi takhle: BBrrrrrrrrt.





Vlastní vyhledávání




     Hlavní stránka      Mapa webu      Úvodní seznámení s komiksem      Seznamy komiksů      Komiksy zdarma


© 2000-2017
    Komiks.cz


Licence Creative Commons
Komiks.cz podléhá licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported
.
Kontakt

Facebook

Google+

RSS
Nezávislost

Cílem webu komiks.cz
je přinášet kvalitní
publicistiku náročnému čtenáři. Neexistuje tu žádná závislost na jakémkoli nakladatelství, komiksy jsou podrobovány odůvodněné kritice a autoři za ni nesou odpovědnost.

Jste tvůrce komiksů?

Rádi vám dílo zveřejníme v rubrice Volná tvorba.
Komiks zpropagujeme, zhodnotíme jej
v minirecenzi a představíme v rozhovoru s vámi. Jednotlivé stránky komiksu pak budou postupně vycházet každý týden na pokračování přímo
na hlavní stránce. Kontaktujte nás!