. Pražákem byl tehdy můj strýc, který uměl džez i olejomalbu a kvůli bratrancům čas od času frontu na „západní tisk“ vystál. A že byl formát, kupoval to dvojmo a Pify putovaly také do Země kostkovaného ptáka (starším názvem Morava).
Dodnes cítím tu zvláštní, tajemnou a charakteristickou vůni nového čísla, na naše poměry neuvěřitelně tlustého, tak moc, že se z něj dalo žít celé měsíce. Fajn bylo i to, že příběhy měly jen zřídka pokračování, takže odpadal stres se sháněním po sobě následujících čísel. Nikdo tehdy netušil, že za Pify vděčíme orgánu francouzských komoušů l´Humanité, a ještě méně lidí tuší, že mu vděčí i za ty, které se začaly objevovat v Prodejně českého a zahraničního tisku v Jungmannově č. p. 5 před pár měsíci.
Nový Pif-Gadget vznikl 1. července 2004, má ale obrovské finanční problémy a může si jenom nechat zdát o dubnu 1970 a září 1971, kdy měl i s dotiskem milionový náklad.
Do pražského World Press chodí asi rok, a podle prodejce Romana Maršálka je o něj docela stabilní zájem. V praxi to znamená, že si časák koupí okolo dvacítky pifofilů (včetně mě), a dalších 50 kupujících se nechá nalákat „hlavolamem“, jak v prodejně říkají legendárním Gadgetům. Sluší se konstatovat, že jsou opravdu nápadité, možná z trochu ledabyle lisovaného plastu, ale pro příslušnou věkovou kategorii si uchovávají magnetickou funkci. O precizním zatavení do fólie sice nemůže být řeč, magazín je jen v jakémsi nepadnoucím plastovém pytli, ale na tom koneckonců nezáleží. Asi 75 procent Pifa tvoří reprinty či nové komiksy, zbytek připadá na redakční poštu a hry, to vše pro lidi od sedmi do třinácti let.
Do pražského World Press chodí asi rok, a podle prodejce Romana Maršálka je o něj docela stabilní zájem. V praxi to znamená, že si časák koupí okolo dvacítky pifofilů (včetně mě), a dalších 50 kupujících se nechá nalákat „hlavolamem“, jak v prodejně říkají legendárním Gadgetům. Sluší se konstatovat, že jsou opravdu nápadité, možná z trochu ledabyle lisovaného plastu, ale pro příslušnou věkovou kategorii si uchovávají magnetickou funkci. O precizním zatavení do fólie sice nemůže být řeč, magazín je jen v jakémsi nepadnoucím plastovém pytli, ale na tom koneckonců nezáleží. Asi 75 procent Pifa tvoří reprinty či nové komiksy, zbytek připadá na redakční poštu a hry, to vše pro lidi od sedmi do třinácti let.
„Hlavní roli ovšem hraje cena. Čtyřicet pět korun je hrozně málo, ale to je dáno tím, že CZ Press vozí Pifíky s měsíčním zpožděním,“ říká Maršálek. Dodává, že jinak by jedno číslo, které v originále přijde na 3,9 eurobabky, stálo v Čechách 190 až 200 Kč, a to by prý nekoupil nikdo. Netuší ovšem, že já ANO!
