. Každý nakladatel se svůj titul snaží propagovat (o čemž komiksoví fanoušci vědí své:-). Na divusáckých stránkách se o Varlénovi dovíme toto: „Kolážový comiks „na hraně existence“, tento „deník všední úzkosti“ je pravou arcikuriositou pro nelíčené fajnšmekry, balancující na hraničních výspách komixu a koláže, poezie a blastemie, hříčky a tvůrčího konceptu, skrytého řádu a zjevného nesmyslu k samozřejmé originalitě obsahové a především formální.“ Říká vám to hodně, co? (Pozn. co znamená „blastemie“ se mi nepodařilo zjistit – snad se jedná o překlep blasfemie – urážení, zesměšňování, rouhání.)
. O originalitu tak vehementně proklamovanou vydavatelem sice není nouze, otázkou pro každého čtenáře však zůstává, zda je mu tato zárukou dobré zábavy. Stejně jako v případě Červeného Amadea i zde se totiž daleko více jedná o výtvor, který si autor takříkajíc dělá sám pro sebe (jak by ne, je to přeci deník). Varlén se nesnaží sdělovat konzistentní informace (s výjimkou jedné politické narážky a odkazu na Máchův Máj), tím míň se snaží, abyste ho pochopili – do konkrétností zabíhá jen minimálně. Osobně si myslím, že by se měl číst jako (dadaistická?) báseň. Člověk se vnoří do „děje“ a jeho působení v něm vyvolává určité pocity - v závislosti na individualitě každého jednotlivce. Samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit, Varlén je totiž natolik individuální záležitost, že zatímco u někoho může vytvářet dojem trapné snahy o originalitu za každou cenu, jiný jej prohlásí za geniální dílo.
. Celý komiks (opět autorem označovaný jako comiks) je mozaikou výstřižků fotografií a ilustrací s popiskami v bublinách, pod obrázky nebo všude okolo, bez zjevného smyslu a s dějem omezujícím se maximálně na jednu stranu. Takovýmto kolážím se autor snaží dát svými texty nový rozměr. Z úst lidí, zvířat, soch či jiných vyfotografovaných nebo nakreslených protagonistů tak zaznívají výroky volené co možná nejnepředvídatelněji s cílem působit vtipně a originálně. V tom je ale právě Varlénův kámen úrazu.
V podstatě toho není mnoho, co se dá této směsici obrázků a písmenek vytknout – vpravdě je to vlastně jen jedna věc, a to ona neustále omílaná originalita. Místy je totiž tento kolážový komiks „tak originální“ až přestává být srozumitelný, pak ztrácí kontakt se čtenářem a dostavuje se už jenom nuda. Varlén je tedy opravdovou kuriozitou určenou převážně pro hledače vskutku alternativních a okrajových záležitostí.
. O originalitu tak vehementně proklamovanou vydavatelem sice není nouze, otázkou pro každého čtenáře však zůstává, zda je mu tato zárukou dobré zábavy. Stejně jako v případě Červeného Amadea i zde se totiž daleko více jedná o výtvor, který si autor takříkajíc dělá sám pro sebe (jak by ne, je to přeci deník). Varlén se nesnaží sdělovat konzistentní informace (s výjimkou jedné politické narážky a odkazu na Máchův Máj), tím míň se snaží, abyste ho pochopili – do konkrétností zabíhá jen minimálně. Osobně si myslím, že by se měl číst jako (dadaistická?) báseň. Člověk se vnoří do „děje“ a jeho působení v něm vyvolává určité pocity - v závislosti na individualitě každého jednotlivce. Samozřejmě se mnou nemusíte souhlasit, Varlén je totiž natolik individuální záležitost, že zatímco u někoho může vytvářet dojem trapné snahy o originalitu za každou cenu, jiný jej prohlásí za geniální dílo.
. Celý komiks (opět autorem označovaný jako comiks) je mozaikou výstřižků fotografií a ilustrací s popiskami v bublinách, pod obrázky nebo všude okolo, bez zjevného smyslu a s dějem omezujícím se maximálně na jednu stranu. Takovýmto kolážím se autor snaží dát svými texty nový rozměr. Z úst lidí, zvířat, soch či jiných vyfotografovaných nebo nakreslených protagonistů tak zaznívají výroky volené co možná nejnepředvídatelněji s cílem působit vtipně a originálně. V tom je ale právě Varlénův kámen úrazu.
V podstatě toho není mnoho, co se dá této směsici obrázků a písmenek vytknout – vpravdě je to vlastně jen jedna věc, a to ona neustále omílaná originalita. Místy je totiž tento kolážový komiks „tak originální“ až přestává být srozumitelný, pak ztrácí kontakt se čtenářem a dostavuje se už jenom nuda. Varlén je tedy opravdovou kuriozitou určenou převážně pro hledače vskutku alternativních a okrajových záležitostí.
