Vzhledem k tomu, že jde o zábavnou sci-fi, objevíme na stránkách alba spousty nejrůznějších robotů, vynálezů a podivuhodných přístrojů, se kterými si sice oba tradiční protagonisté dokáží hravě poradit, které však kupodivu nijak základní nápad nerozvíjejí. Vraťme se ale na samý začátek příběhu.
Únos vynálezce
Na rozdíl od zběsilého děje, který se bude odvíjet na většině dalších stránek, jsou první tři strany plné pohody a míru. Hrabě de Champignak, plným jménem Pacôme Hegésippe Adélard Ladislav ze Champignaku, předvádí svým přátelům, reportérům Spirou a Fantasiovi, zbrusu nový vynález mrakozitor, který je schopný nasát z řeky libovolné množství vody, změnit ji na páru, vzniklý mrak přemístit například nad poušť a dodat jí potřebnou vláhu. Tento bohulibý záměr však již hrabě nestačí uskutečnit, protože je vzápětí unesen dvojicí zrůdných tříprstých robotů. Ti sice nemají hlavy, zato jsou navlečení do pracovních montérek skořicové barvy, nepochybně proto, aby si nepoškrábali kovové pláty svých robustních těl.
Zatopená Paříž
Spirou a Fantasio se samozřejmě okamžitě rozhodnou, že hraběte osvobodí. Když se z televize dozvědí, že se Paříž stala obětí nejhorších záplav od roku 1910, okamžitě vědí (intuice?!), kde mají uneseného vynálezce hledat. Nastartují obojživelné čluny a hurá do hlavního města! Komiks se pak mění na turistického průvodce, který nám ukazuje zaplavené pařížské monumenty: Pompidouovo centrum, Louvre, Operu, Montmartre, Vítězný oblouk, metro, ba dokonce i proslulé katakomby. Hrdinové zároveň prchají před obrovitými roboty, kličkují zatopenými ulicemi a nebýt robotické chobotnice, která je nakonec slupne jako malinu, vůbec by se za panem ze Champignaku nedostali.
Čtenář se pak ještě dozví, kdo je vlastně strůjcem katastrofální povodně, vychutná si nejednoznačný vztah hraběte k miss Flannerové… a to je tak asi všechno. Co udělala geniální miss s nakradenými obrazy, proč vyvázla bez trestu, proč zvolila tak pracný a zničující postup při krádeži uměleckých děl, to vše si musí chudák čtenář – má-li vůbec ještě chuť – pracně domýšlet.
Málo povedená počítačová hra
Dva noví autoři, kteří se pustili do nesnadného úkolu navázat v sérii Spirou a Fantasio na zlatou éru reprezentovanou velikány typu Franquin a Fournier, se pokusili o moderní a dynamický styl vyprávění. Bohužel přitom upadli do nepříjemného extrému, protože nasadili neúnosné narativní tempo, které svým pojetím připomíná akční počítačovou hru, grafické pojetí některých postav dohnali na pokraj karikatury (je to patrné zejména u miss Flannerové, jejíž nemoc snad nikoho nedokáže dojmout) a extravagancí řady záběrů se dostali na pokraj čitelnosti. Komiks obsahuje některé nedořešené a málo logické sekvence, jako útěk zvířat ze zoologické zahrady či osudy cestujících na okružní plavbě po Seině. Místo napínavého příběhu jsme svědky nekonečného pronásledování, útěků a kličkování, prokládaného nic neřešícími dialogy hraběte s proradnou miss Flannerovou.
Krátce o autorech
Jean-David Morvan (narozen 28. 11. 1969) se proslavil zejména komiksovými sériemi Sillage (česky Meteor), Merlin, Nomad, Trolls a HK. Roku 2002 získal cenu pro nejmladší (9 až 12leté) autory v Angoulême a roku 2007 mu byla v Bruselu udělena cena Saint-Michel určená mladým autorům. Patří k nejtalentovanějším a nejplodnějším scenáristům poslední doby. O to je podivnější, že dokázal vyprodukovat příběh, který nemá ani pořádnou nosnou zápletku, natož kousek napětí.
José-Luis Munuera se narodil ve Španělsku 21. 4. 1972 a v současné době žije v Grenadě. Vypracoval si nenapodobitelný komický rukopis; v recenzovaném albu se bohužel na řadě míst nevyhnul jisté křečovitosti. S Jeanem-Davidem Morvanem spolupracuje od roku 1999; podle jeho scénářů nakreslil např. komiksy Sir Pyle S. Culape, Merlin a Nävis. Oba mají na svém kontě rovněž čtyři epizody série Spirou a Fantasio (epizody č. 47 - 50).
Kresby robotů, futuristických přístrojů a dalších scifistických hejblátek má v albu Paříž pod vodou na svědomí Philippe Buchet (nar. 7. 5. 1962).
V ediční poznámce na straně 2 alba nám nakladatelství Mladá fronta tvrdí, že příběh byl přeložen z anglického originálu „Paris sous Seine 47“ vydaného nakladatelstvím Dupuis v Paříži. Je ovšem zřejmé, že francouzské nakladatelství pod francouzským titulem takový anglický originál nikdy vydat nemohlo. Navíc se francouzský originál jmenuje Paris sous Seine bez toho čísla na konci. Číslo 47 je toliko pořadové číslo alba v rámci série.
Únos vynálezceNa rozdíl od zběsilého děje, který se bude odvíjet na většině dalších stránek, jsou první tři strany plné pohody a míru. Hrabě de Champignak, plným jménem Pacôme Hegésippe Adélard Ladislav ze Champignaku, předvádí svým přátelům, reportérům Spirou a Fantasiovi, zbrusu nový vynález mrakozitor, který je schopný nasát z řeky libovolné množství vody, změnit ji na páru, vzniklý mrak přemístit například nad poušť a dodat jí potřebnou vláhu. Tento bohulibý záměr však již hrabě nestačí uskutečnit, protože je vzápětí unesen dvojicí zrůdných tříprstých robotů. Ti sice nemají hlavy, zato jsou navlečení do pracovních montérek skořicové barvy, nepochybně proto, aby si nepoškrábali kovové pláty svých robustních těl.
Zatopená Paříž
Spirou a Fantasio se samozřejmě okamžitě rozhodnou, že hraběte osvobodí. Když se z televize dozvědí, že se Paříž stala obětí nejhorších záplav od roku 1910, okamžitě vědí (intuice?!), kde mají uneseného vynálezce hledat. Nastartují obojživelné čluny a hurá do hlavního města! Komiks se pak mění na turistického průvodce, který nám ukazuje zaplavené pařížské monumenty: Pompidouovo centrum, Louvre, Operu, Montmartre, Vítězný oblouk, metro, ba dokonce i proslulé katakomby. Hrdinové zároveň prchají před obrovitými roboty, kličkují zatopenými ulicemi a nebýt robotické chobotnice, která je nakonec slupne jako malinu, vůbec by se za panem ze Champignaku nedostali.
Čtenář se pak ještě dozví, kdo je vlastně strůjcem katastrofální povodně, vychutná si nejednoznačný vztah hraběte k miss Flannerové… a to je tak asi všechno. Co udělala geniální miss s nakradenými obrazy, proč vyvázla bez trestu, proč zvolila tak pracný a zničující postup při krádeži uměleckých děl, to vše si musí chudák čtenář – má-li vůbec ještě chuť – pracně domýšlet. Málo povedená počítačová hra
Dva noví autoři, kteří se pustili do nesnadného úkolu navázat v sérii Spirou a Fantasio na zlatou éru reprezentovanou velikány typu Franquin a Fournier, se pokusili o moderní a dynamický styl vyprávění. Bohužel přitom upadli do nepříjemného extrému, protože nasadili neúnosné narativní tempo, které svým pojetím připomíná akční počítačovou hru, grafické pojetí některých postav dohnali na pokraj karikatury (je to patrné zejména u miss Flannerové, jejíž nemoc snad nikoho nedokáže dojmout) a extravagancí řady záběrů se dostali na pokraj čitelnosti. Komiks obsahuje některé nedořešené a málo logické sekvence, jako útěk zvířat ze zoologické zahrady či osudy cestujících na okružní plavbě po Seině. Místo napínavého příběhu jsme svědky nekonečného pronásledování, útěků a kličkování, prokládaného nic neřešícími dialogy hraběte s proradnou miss Flannerovou.
Krátce o autorech
Jean-David Morvan (narozen 28. 11. 1969) se proslavil zejména komiksovými sériemi Sillage (česky Meteor), Merlin, Nomad, Trolls a HK. Roku 2002 získal cenu pro nejmladší (9 až 12leté) autory v Angoulême a roku 2007 mu byla v Bruselu udělena cena Saint-Michel určená mladým autorům. Patří k nejtalentovanějším a nejplodnějším scenáristům poslední doby. O to je podivnější, že dokázal vyprodukovat příběh, který nemá ani pořádnou nosnou zápletku, natož kousek napětí.
José-Luis Munuera se narodil ve Španělsku 21. 4. 1972 a v současné době žije v Grenadě. Vypracoval si nenapodobitelný komický rukopis; v recenzovaném albu se bohužel na řadě míst nevyhnul jisté křečovitosti. S Jeanem-Davidem Morvanem spolupracuje od roku 1999; podle jeho scénářů nakreslil např. komiksy Sir Pyle S. Culape, Merlin a Nävis. Oba mají na svém kontě rovněž čtyři epizody série Spirou a Fantasio (epizody č. 47 - 50). Kresby robotů, futuristických přístrojů a dalších scifistických hejblátek má v albu Paříž pod vodou na svědomí Philippe Buchet (nar. 7. 5. 1962).
V ediční poznámce na straně 2 alba nám nakladatelství Mladá fronta tvrdí, že příběh byl přeložen z anglického originálu „Paris sous Seine 47“ vydaného nakladatelstvím Dupuis v Paříži. Je ovšem zřejmé, že francouzské nakladatelství pod francouzským titulem takový anglický originál nikdy vydat nemohlo. Navíc se francouzský originál jmenuje Paris sous Seine bez toho čísla na konci. Číslo 47 je toliko pořadové číslo alba v rámci série.
