Ve zvrhlém světě
Kdesi. Kdysi. Blíže neurčená budoucnost. Lidstvo se nachází v troskách – obrazně i fyzicky. Neexistují státy ani vlády a jediným zákonem je pravidlo „přežij, jak umíš.“ Vše, co zbylo z kdysi zřejmě velmi vyspělé civilizace, jsou . zchátralé zbořeniny staveb, ruiny dopravního systému, trosky rozsáhlých podzemních koridorů. Celý tento systém je navíc uzavřen a horizontálně rozdělen do několika úrovní, přičemž více než kdy jindy platí, že čím nižší patro, tím blíže k peklu. Život se tady totiž peklu nápadně podobá. Může za to hlavně podivná nákaza, šířící se pouhým dotykem, způsobující hrůznou mutaci těla, které degeneruje a z postiženého se stává mutant. Mutanti se živí lidským masem a vnitřnostmi a navíc mají neukojitelný sexuální apetit, takže jejich nejoblíbenější potravou jsou ženy, které mohou ještě před sežráním hrubě znásilnit. Mutace se projevuje postupně a u každého jedince různě rychle, ale typický průběh je asi takovýto: na začátku nakažený nevykazuje téměř žádné její známky, postupně se na kůži objevují vyrážky a opuchliny, pak dochází ke krátkodobým proměnám a nakonec k definitivní změně v ohavnou zrůdu. Vzájemným křížením mutantů a občasným křížením s lidmi vznikají jejich další, ještě odpudivější formy. Jediným lékem je sérum, které však pomáhá pouze částečně a navíc není pro obyčejné lehce dostupné. Nad těmito chudáky ční příslušníci „armády“, doprovázení houfy prostitutek. Jejich úkolem je chránit zdravé před mutanty (v čemž nebývají příliš úspěšní), udržovat pořádek a především vykonávat rozkazy kněží, kteří jsou naopak oddanými poddanými hlavního počítače jménem Delta. Ten v podstatě řídí chod celého systému. Celý tento svět je tak zaplněn množstvím bizarních figurek, úchylů, sadistů, fanatiků, transsexuálů, hermafroditů, polomutantů, pololidí a polostrojů, kteří ve velké většině mají za cíl pouze ukojit své zvrhlé choutky. V tomto morálně pokřiveném, cynickém a odpudivém prostředí žije i Druuna, mladá, nádherná dívka úžasných, smyslných tvarů. Je nejenom přitažlivá, ale i inteligentní a na rozdíl od ostatních v ní zůstala špetka citu a lidskosti. Jenže. Jak už to bývá, byť jejím jediným vroucným přáním je žít po boku milované bytosti na klidném místě, je stále znovu a znovu zatahována do hry nejvyšší úrovně, ve které jde o přežití lidstva. Musí stále objevovat nová a nová tajemství, trpět hrůzná mučení, propadat do růžových snů, ze kterých probuzení je tak černé, a když konečně potkává spřízněnou bytost, brzy ji zase ztrácí…
Morbus Gravis
Žena – Druuna – je středobodem celé série. Její krása, ladné křivky, velká, plná ňadra, pevný zadek a dlouhé nohy jsou nejenom dokonalým ztělesněním ženskosti dle představ většiny mužů, ale hlavně působí osvěžujícím dojmem ve světě plném zla, hrůzy a utrpení. Na jedné straně tu máme sebevědomou dívku, která pouze v krátkém tričku a téměř všeodhalujících kalhotkách působí mimořádně sexuálně . vyzývavě, a na druhé šeredné mutanty a hnusáky, vyžívající se v odporných orgiích. Kontrast mezi nimi je tak jedním z nejviditelnějších a nejzákladnějších rozpoznávacích znaků celého eposu.
Druuna je efektní a fascinující komiks, patřící k absolutní evropské špičce. Jeho autorem je Ital Paolo Eleuteri Serpieri (narozen 1944), opravdový mistr v kresbě ženského těla. Jeho obrázky a příběh nás vtahují dovnitř, pohlcují, nenechávají odpočinout ani vteřinu, děj se žene dopředu ďábelským tempem a jsou nachystána stále nová a nová překvapení a netušené situace. První díl Druuny Morbus Gravis vyšel v nezávislém francouzském vydavatelství Bagheera v roce 1985. Zhruba v tříroční periodicitě pak následovaly další: Druuna, Creatura (jakási bible příběhu, ve které se navíc objevuje postava zvaná Doc, která není nikým jiným než autobiografickým ztvárněním samotného autora), Carnivora, Mandragora, Aphrodisia a nejnovější La planete oubliée (Zapomenutá planeta). Nyní je v přípravě nové pokračování Le clone. Nezávisle pak vychází i pobočná, speciální alba (jako Druuna X či Obsession).
V Druuně se kříží dobro a zlo, hrůza a štěstí, ošklivost a krása v jednom celku a je bořena křehká hranice, která mezi těmito protiklady existuje. Výsledkem je mimořádně čtivý, inteligentní, do paměti se zarývající, vzrušující komiks, který u nás nyní vydalo vydavatelství Calibre.
Kdesi. Kdysi. Blíže neurčená budoucnost. Lidstvo se nachází v troskách – obrazně i fyzicky. Neexistují státy ani vlády a jediným zákonem je pravidlo „přežij, jak umíš.“ Vše, co zbylo z kdysi zřejmě velmi vyspělé civilizace, jsou . zchátralé zbořeniny staveb, ruiny dopravního systému, trosky rozsáhlých podzemních koridorů. Celý tento systém je navíc uzavřen a horizontálně rozdělen do několika úrovní, přičemž více než kdy jindy platí, že čím nižší patro, tím blíže k peklu. Život se tady totiž peklu nápadně podobá. Může za to hlavně podivná nákaza, šířící se pouhým dotykem, způsobující hrůznou mutaci těla, které degeneruje a z postiženého se stává mutant. Mutanti se živí lidským masem a vnitřnostmi a navíc mají neukojitelný sexuální apetit, takže jejich nejoblíbenější potravou jsou ženy, které mohou ještě před sežráním hrubě znásilnit. Mutace se projevuje postupně a u každého jedince různě rychle, ale typický průběh je asi takovýto: na začátku nakažený nevykazuje téměř žádné její známky, postupně se na kůži objevují vyrážky a opuchliny, pak dochází ke krátkodobým proměnám a nakonec k definitivní změně v ohavnou zrůdu. Vzájemným křížením mutantů a občasným křížením s lidmi vznikají jejich další, ještě odpudivější formy. Jediným lékem je sérum, které však pomáhá pouze částečně a navíc není pro obyčejné lehce dostupné. Nad těmito chudáky ční příslušníci „armády“, doprovázení houfy prostitutek. Jejich úkolem je chránit zdravé před mutanty (v čemž nebývají příliš úspěšní), udržovat pořádek a především vykonávat rozkazy kněží, kteří jsou naopak oddanými poddanými hlavního počítače jménem Delta. Ten v podstatě řídí chod celého systému. Celý tento svět je tak zaplněn množstvím bizarních figurek, úchylů, sadistů, fanatiků, transsexuálů, hermafroditů, polomutantů, pololidí a polostrojů, kteří ve velké většině mají za cíl pouze ukojit své zvrhlé choutky. V tomto morálně pokřiveném, cynickém a odpudivém prostředí žije i Druuna, mladá, nádherná dívka úžasných, smyslných tvarů. Je nejenom přitažlivá, ale i inteligentní a na rozdíl od ostatních v ní zůstala špetka citu a lidskosti. Jenže. Jak už to bývá, byť jejím jediným vroucným přáním je žít po boku milované bytosti na klidném místě, je stále znovu a znovu zatahována do hry nejvyšší úrovně, ve které jde o přežití lidstva. Musí stále objevovat nová a nová tajemství, trpět hrůzná mučení, propadat do růžových snů, ze kterých probuzení je tak černé, a když konečně potkává spřízněnou bytost, brzy ji zase ztrácí…
Morbus Gravis
Žena – Druuna – je středobodem celé série. Její krása, ladné křivky, velká, plná ňadra, pevný zadek a dlouhé nohy jsou nejenom dokonalým ztělesněním ženskosti dle představ většiny mužů, ale hlavně působí osvěžujícím dojmem ve světě plném zla, hrůzy a utrpení. Na jedné straně tu máme sebevědomou dívku, která pouze v krátkém tričku a téměř všeodhalujících kalhotkách působí mimořádně sexuálně . vyzývavě, a na druhé šeredné mutanty a hnusáky, vyžívající se v odporných orgiích. Kontrast mezi nimi je tak jedním z nejviditelnějších a nejzákladnějších rozpoznávacích znaků celého eposu.
Druuna je efektní a fascinující komiks, patřící k absolutní evropské špičce. Jeho autorem je Ital Paolo Eleuteri Serpieri (narozen 1944), opravdový mistr v kresbě ženského těla. Jeho obrázky a příběh nás vtahují dovnitř, pohlcují, nenechávají odpočinout ani vteřinu, děj se žene dopředu ďábelským tempem a jsou nachystána stále nová a nová překvapení a netušené situace. První díl Druuny Morbus Gravis vyšel v nezávislém francouzském vydavatelství Bagheera v roce 1985. Zhruba v tříroční periodicitě pak následovaly další: Druuna, Creatura (jakási bible příběhu, ve které se navíc objevuje postava zvaná Doc, která není nikým jiným než autobiografickým ztvárněním samotného autora), Carnivora, Mandragora, Aphrodisia a nejnovější La planete oubliée (Zapomenutá planeta). Nyní je v přípravě nové pokračování Le clone. Nezávisle pak vychází i pobočná, speciální alba (jako Druuna X či Obsession).
V Druuně se kříží dobro a zlo, hrůza a štěstí, ošklivost a krása v jednom celku a je bořena křehká hranice, která mezi těmito protiklady existuje. Výsledkem je mimořádně čtivý, inteligentní, do paměti se zarývající, vzrušující komiks, který u nás nyní vydalo vydavatelství Calibre.
