„Mám rád pavouky. Utrháte jim pět nohou a ještě pořád můžou zdrhat. Je s nima zábava.“ Lizard.
No, možná to ode mě byla taková malá mystifikace, ale on to není ani tak reprezentant té poslední kategorie nýbrž mix všeho uvedeného. Ostatně . takhle provařené klišé o průbojném a úspěšném americkém chlapci jste už nejspíš dlouho neslyšeli. Kdo zná, omluví a zacpe si oči; kdo ne, ať pokračuje vdál: Todd McFarlane se narodil v USA, vyrostl a stal se Bohem. V překladu: přišel s revolučně novým stylem kreslení, sedmsetkrát ho proto ti konzervativní komiksoví buržousti odmítli přijmout na teplý flek komiksového kreslíře, však on neustal, svou pílí se prosadil a zakrátko už byl jedním z nejznámějších kresličů (série Incredible Hulk a hlavně Amazing Spider-Man). Pak přišel Torment a po něm (roku 1992) se konečně po vzoru Ripleyové spolu s pár svými kámoši (např. Jim Lee, Erik Larsen nebo Marc Silvestri) revolučně vzepřel té odporné tovární mašině na komiksy kde zrovna pracoval (tedy Marvelu) a založil dost podobný odporný kolos na komiksy (tedy Image). Ten byl už ovšem jeho, přičemž ještě navíc vymyslel Spawna a tak šel do zaslouženého odpočinku. A to je konec téhle pohádky děti moje. End.
Jenže abychom nakonec neskončili v rodinném krbu, tak ještě k tomu Tormentu. Todd už tehdy ňákej čásek (od roku 1988) tvrdě makal na sériovém Spider-Manovi, ale čím dál tím víc ho prudilo, že si (přes svou nespornou slávu) nemůže všechno obstarávat sám. Chtěl na povel i scénáře. A tak, aby si měl s čím hrát a nezlobil, dostal svou vlastní hračku. Svou vlastní sérii. Šlo, jak jinak, o Spider-Mana, konkrétně o sérii originálně pojmenovanou Spider-Man (později Peter Parker Spider-Man) a psal se rok 1990. Jenže jak už víme, tak Toddovi se nikdy moc nelíbil zaběhnutý řád světa (zvlášť když byl na společenském žebříčku dole) a tak i z komiksu pro pubescenty udělal něco víc. Komiks pro trochu odrostlejší pubescenty. Jste v šoku a zmítáte se úžasem? Tak se nechte přesvědčit…
Konečně jsme se totiž dostali k Tormentu, jehož pět sešitů tuto novou sérii slavnostně zahájilo. A oč tam vlastně přesně šlo? . Peter Parker (Spider-Man, to znáte) se ve svém hnízdečku lásky pusinkuje s Mary Jane. Jako obvykle. Taky se houpe na pavučinách nad New Yorkem a užívá si sluníčka. Taky jako obvykle. A ve městě je brutálně (za celkem slušných krevních efektů) zavražděno šest lidí. Taky jako obv… ne; ne, to už ne. Tohle, že je ten pohodový (po stránce brutality) lehce sterilní Spidey, kde nikdo neumírá definitivně? Ne, tentokrát se zabíjí jen aby se zabíjelo. V pomstě za smrt Lovce Kravena (který se ovšem zasebevraždil) je totiž pomocí voodoo zpoza vodní hladiny vyvolán a ovládnut Curt Connors alias Lizard, který má jediný úkol: pořádně našemu hrdinovi naklepat zadek. Což pro něj, vzhledem k tomu, že je živoucím strojem na zabíjení, nemusí být zase až takový problém. Navíc když ho ani Spidey nechce zabít (Malá vysvětlivka: Lizard je totiž z rodu těch rozporných tragických superpadouchů, nad kterými se bude váš mateřský instinkt rozplývat dojetím. Curt je totiž slušňák, který – ti vědci jsou fakt nepoučitelní – na sobě zkusil regenerátor končetin (měl mu vrátit ztracenou paži) a proměnil se (jak naznačuje i jeho alias) v humanoidního dravého ještěra – ruka mu ale dorostla!). A o tom to celé vlastně je: Lizard hned v prvním střetu Parkera naočkuje jedem, aby ho pak, napůl v deliriu, mohl pohodlně po zbytek děje mlátit. To vypadá až moc jednoduše, co?
Ano, vypadá… A přesto je Torment nejen jedním ze základních Spider-Manovských booků, ale i jedním ze základních milníků ve vývoji US komiksu. . Proč? Důvod je celkem jasný. Je jedno, že příběh je jednoduchý jako obligátní prásknutí bičem, postavy omleté, dialogy žádné a zvraty předvídatelné (a Parker se tváří jako mimino). Ten rozdíl je jinde: (na svou dobu, čtenářstvo a tematickou skupinu) v dosti odlišném a novátorském přístupu k podání a celkovému zabarvení samotné story. Konec image přátelského superhrdiny ze sousedství, který sice denně zachraňuje svět, ale vlastně tak o moc nejde. Kdy všechno je v pohodě a žádná kladná postava nikdy (tedy ne na víc než pár týdnů) neumře. Tomu je teď konec. To co se rozjíždí jako klasicky barvotiskový Spidey se velmi rychle mění v boj o holé přežití. Jindy tak silně retušovanou krví se tentokrát opravdu v kresbě nešetří a Parker (díky jedu takřka bezbranný) je celým dějem jen pasivně vláčen aniž se prakticky vzmůže na (účinný) odpor. Z jeho jindy tak perfektního obleku zůstanou na konci jen cáry. A v příběhu nezazní ani jediná hláška (sic!). Kdo byste taky vtipkoval v tváří v tvář (skutečné) smrti. Spidey zde jednoduše dospěl. Nejen psychicky, ale i dějově. Od tohoto okamžiku už bude muset počítat s tím, že se může stát cílem zcela nečekaného, nesmyslného a bezdůvodného útoku bez toho aby se vůbec dozvěděl „Proč?“ Prorocký hlas má od té doby jméno Torment.
Stejně jako McFarlaneúv životopis je i jeho kresba notoricky známá. A pokud se týče položené otázky, zda se jedná o ranného McFarlanea v jeho vrcholné formě, nezbývá než odpovědět „Ano.“ Ani v pozdějšímu období (Spawn) se už jeho kresba nebude příliš měnit, a tak si nejspíš sami dokážete udělat odpovídající obrázek: velmi dynamická, čarami nadusaná, výtvarně expresivní, agresivní, akční, nepřekonatelná v navození pohybu a boje, plná neobvyklých kompozic, postojů a úhlů záběru. Pro upřesnění se stačí podívat do Crwe 13 či Spider-Mana č. 5 (také od CRWE), kde všechny ilustrace k Maskám pocházejí právě z Tormentu (i jeho obálka pak byla, jen s barevně posunutým pozadím, použita u crewního Spider-Mana č. 4). Jediné co tak dosud pokulhává jsou barvy: typicky ploché, nevýrazné a ve své škále omezené indikátory před-Image éry amerického coloringu. Jinak si ale na Farlanea-kreslíře stěžovat rozhodně nebudete.
Ovšem jak už to tak chodí je na závěr přesto mou smutnou povinností vám sdělit, že doba se posunula a že to, co ve svém čase bylo zcela jistě pro své (nejen) americké čtenáře v tomto subžánru (superhrdinský mainstream) nepřekonatelnou příběhovou inovací, už dnes nemusí být považováno za tak originální počin. Počet pochmurných a krvavých komiksů od té doby přeci jen i v hlavním proudu narostl, krev už nikoho nevzrušuje a bezvýchodnost je považována za žánrový standard. Ale na druhou stranu: Spider-Man už dnes zase vyměkl, optimističtí superslušňáci se pořád ještě nechtějí zahrabat a politická korektnost se odporně rozmáhá. A Torment je skvěle kreslená akční záležitost na jakou je radost jen pohledět, pochmurnosti není nikdy dost a hlavně: je to klasika! Přiznejme si. Torment byl přeci jenom první.
Příště: Ještě nejste mrtví?! Tak dobře, pokračujeme. Možná se vám bude zdát, že tu je už poněkud přeupírováno, ale co se dá dělat. Sympatických, patřičně vyvinutých a hlavně neskrývaně krvavých (a sexy) hrdinek a (pro vás, mé dámy) hrdinů není nikdy dost. Tentokrát se podíváme na britské ostrovy do stáje týdeníku 2000AD a naše zraky spočinou na krví potřísněných rtech upírky, která zove Durham Red. Je vyvinutá, krvavá a zábavná. Co víc si od ženy přát…
Základní údaje:
Scénář a kresba: Todd McFarlane
Coloring: Bob Sharen, Todd McFarlane, Greg Wright
Lettering: Rick Parker
Rok a měsíc originálního vydání: 1990, srpen až prosinec
Rok prvního souborného vydání: 1992
Počet stran: 110 (pětisešitová minisérie po 22 stranách)
Původně vyšlo u: Marvel Comics Cena: $15, 95
Scénář a kresba: Todd McFarlane
Coloring: Bob Sharen, Todd McFarlane, Greg Wright
Lettering: Rick Parker
Rok a měsíc originálního vydání: 1990, srpen až prosinec
Rok prvního souborného vydání: 1992
Počet stran: 110 (pětisešitová minisérie po 22 stranách)
Původně vyšlo u: Marvel Comics Cena: $15, 95
