Pro ty, kteří Živé mrtvé právě objevili, a
zvažují, jestli sáhnout do těžce vydělaných úspor a opatřit si výtisk prvního dílu, doporučuji
začít nejdřív starší a globálněji pojatou recenzí kolegy Non.Entity nazvanou „The Walking
Dead aneb Když my mrtví procitneme“. Těm z vás, kteří Kirkmanovu postapokalyptickou
zombí sérii sledují už od samého počátku (včetně čtenářů, kteří se ke komiksu nyní dostali
poprvé a jsou jen líní přecvaknout myší do kolonky „Hledat“) pouze připomenu, že jsme
opustili skupinu přeživších vedenou bývalým policistou Rickem Grimesem v okamžiku, kdy
poprvé nalezla něco, čemu lze říkat domov, a to nápravné zařízení pro ty nejotrlejší zločince a
vyvrhely, jaké si lze představit. I ve zdánlivém „bezpečí za mřížemi“ ale lidé umírají, a začíná
být jasné, že ani mezi přeživšími nestojí všichni na stejné straně. Situace už není zdaleka tak
jednoduchá, jak se zpočátku mohlo zdát...Klasickým nešvarem je, že většinu komiksů v nichž se vyskytují oživlé mrtvoly, automaticky označujeme nálepkou „horor“. Nicméně Živé mrtvé lze jen těžko takhle zaškatulkovat. Robert Kirkman na pozadí zombie apokalypsy rozehrává sociální drama o malé skupině lidí, kteří bojují o přežití ve světě, kde přestal existovat jakýkoli řád, pravidla nebo autority a jediným zákonem se stalo animální „zabiješ - přežiješ“. A zatímco se Grimesova skupina pokouší znovu vybudovat nový domov, na povrch začínají vyplouvat různé nesváry a projevuje se typická nesoudržnost lidské povahy - jakmile ztratíme společného nepřítele, začínáme bojovat sami mezi sebou. Ne nadarmo Aristoteles tvrdil, že člověk je tvor společenský, a tak se dočkáme i několika tragických zvratů potvrzujících neoddiskutovatelnou nevidomost sexuální touhy. A také samozřejmě možných následků. Byli-li jste někdy podvedeni, dokážete si to živě představit. Láska je zkrátka láska a touha... je slepá.
Nebudu tady prozrazovat děj, a spoilovat potenciálním čtenářům. Prozradím jen, že čtvrtý díl, s názvem Touha je slepá, je komiksem, nad kterým by si řada sociologů spokojeně mnula ruce. A ačkoli není tak nabitý akcí jako epizody předchozí, je poznat, že některé postavy od prvního dílu emocionálně vyrostly a jiné (konkrétně jedna) dokonce přibudou. Těm z vás, kteří se u tohoto booku nudili krátce nastíním, že muckání se dvou nedorostlých puberťáků a řešení problému kdo s kým nahradí v budoucnu daleko drsnější epizody, takže se stále máte na co těšit.
Čtvrtým a možná zatím nejzásadnějším dílem Touha je slepá dává Kirkman jasně najevo, že v jádru jsme vlastně všichni bestie a že stačí sebemenší záminka na to, abychom si vzájemně vjeli do vlasů. A že nedokážeme přežít dokud (překvapení!) nebudeme držet pospolu a neodložíme stranou veškeré společenské i jiné rozdíly - čímž jsem v podstatě prozradil epický závěr, k němuž slavně dospívá až po předlouhých 15 knihách, ale upřímně: kdo to nečekal? Živí mrtví jsou sociální kritikou demaskující temné i světlé stránky naší společnosti a místa v nás samých, kam se bojíme vkročit. Vyvolávají v nás otázky, které nechceme slyšet a odpovědi, které si nechceme nechat připustit. Protože popravdě - kolik z vás se už zamýšlelo nad tím, jestli byste byli schopni zabít jiného člověka?
Aktualizace 10/8/2022: Text byl upraven
