Úsvit mrtvých ukázal, že obchoďák je pro založení takové civilizace pouze přechodné řešení. V Zombielandu se dočasným útočištěm stala luxusní vila herce Billa Murrayho. Skutečně zombievzdorným místem je ovšem pořádně oplocené vězení. V sedmém díle Živých mrtvých s podtitulem Ticho před bouří zde pokračuje v zabydlování skupinka hrdinů v čele s Rickem a Lori.V předchozích dílech se Rickovi, Glennovi a Michonne podařilo uniknout ze zajetí v opevněném městě Woodbury. Stáhli se k ostatním do vězení, které se už delší dobu postupně zútulňuje. Teď se dokonce daří vypěstovat pár záhonů rajčat, což je v době konzerv s prošlým datem spotřeby hotový poklad.
Rick se pomalu smiřuje s tím, že už ve skupině nemá tak vedoucí postavení. Snad i kvůli tomu, že mu věznitelé usekli pravou ruku. Jako jednoruký člověk už není tak přesný střelec a pro výpravy za jídlem a vybavením mimo vězení se už moc nehodí. Na druhou stranu má ale čas na svou rodinu.
Jeho manželka Lori je už v posledním měsíci těhotenství a obává se o své dítě. Naštěstí z Woodbury utekla i zdravotní sestra, a tak bude porod alespoň částečně pod odborným dohledem.
Ve vězení se ale chystá i další radostná událost. Glenn a Maggie se rozhodli, že do toho praští. Oddávat je bude nábožensky založený otec nevěsty Hershel. Ve vězení svým způsobem vládne idylka. Jídla je dostatek, bezprostřední nebezpečí nehrozí, smrt si dala na chvíli pokoj. Lidé mají čas věnovat se sami sobě a rozvíjet své vztahy. Přesto se zástup chodících mrtvol za ploty vězení rozšiřuje. A věznitelé z Woodbury pátrají po uprchlících.
Příběh v této fázi dospěl do jakési mezihry, postavy mají chvíli času na vydechnutí, než se na ně znovu sesype nová hora neštěstí a hladových zombieků. Díky relativnímu bezpečí a blahobytu se pozornost hrdinů obrací k poměrně normálním věcem, jako je zábava na hřišti nebo také nutnost vyrobit kolíbku pro novorozeně.
Objeví se i myšlenka, že by bylo možné podrobně prozkoumat problém oživlých mrtvol. Pokus se zombie přivázanou ke kůlu v blízkosti živých lidí ale končí katastrofálně. Stačí si vzpomenout na film 28 dní poté. A kvůli tomuto smělému plánu na ochočení zombieka skupina nakonec přijde o jednoho člena. Více prozrazovat se nehodí. Snad jen to, že konec komiksu láká na pořádně našlapané pokračování. Ovšem mnoho čtenářů by to mohlo naštvat, zvlášť pokud nemají rádi větu "To be continued…".
Při srovnání komiksu s televizním séri8lem se nakreslené postavy jeví reálněji a uvěřitelněji. Seriál těží především z divácky přitažlivého postapokalyptického světa, po kterém chodí dobře namaskované oživlé mrtvoly. Jinak ale rozvíjí poměrně plytkou zápletku, okolo níž se točí pořád dokola.
Především druhý komiks se plácal kolem událostí na Hershelově farmě a Rickova skupina se zde jaksi zasekla. V komiksové sérii se příběh pořád někam posouval a i poslední díl je důsledkem předchozích peripetií. Ticho před bouří by pro někoho mohlo být nudné, ale nemusí to tak být úplně.
I zde je napětí, které prosakuje celým dílem. Nedochází k tak častým vraždám jako v minulých kapitolách, ale čtenář přesto cítí, že se k něčemu schyluje.
Co ovšem komiksu ubírá na kráse, je místy jednotvárné vizuální zpracování postav. Jejich vzhled je často matoucí. Při detailních záběrech na oči ženských postav je těžké odlišit jeden obličej od druhého. Na jedné straně mluví Andrea a o pár panelů dál Alice. Nebo je to naopak? Z kontextu to vyplývá správně, ale toho zmatení je škoda. Stejné oči na různých postavách na čtenáře navíc koukají z každého druhého panelu.
Sedmý díl je přesto dobrým příspěvkem do světa Živých mrtvých .
