
Jesse si to při té příležitosti vyříká i s Cassidym, irčáckým upírem, kterého považoval za svého nejlepšího a jediného přítele, dokud mu zmiňovaný krvesaj nezfetoval holku a nezačal si z ní dělat vlastní matraci, a to se zkrátka nedělá.
Ale to všechno bledne v porovnání s Jesseho úkolem číslo jedna, ke kterému směřoval už od samého počátku - najít a nakopat půlky velké Alfy a Omegy, pána andělů, paprsku jitřní hvězdy. Zkráceně řečeno: rozbít držku samotnému Pánu Bohu.
Ale i přesto, že má reverend Custer na svojí straně božský hlas samotného Genesis a drsnou holku, která to umí s bouchačkou líp než John Wayne (nevyjímaje psa co nosí cigára až do postele), tentokrát tuší, že je to i pro ně dost velké sousto. A tak se obrací s prosbou o pomoc k někomu, koho by svým spojencem mohl nazývat ze všech nejmíň. Nezastavitelnému, nesmrtelnému Svatému zabijákovi.
Alamo je dílem, kde Freudovsky řečeno, si to rozdá každý s každým a Preacherovská sága dospěje ke svému dlouho očekávanému klimaxu. Nečekejte velká překvapení nebo příběhové zvraty. Čeká vás už jen cílová rovinka, kterou na jeden nádech prosprintujete až do samého závěru, a končí tak, jak by měl končit každý správný western. Uzavře se i osud Prdelmana, sympatického teenagera s obličejem znetvořeným do podoby geronťácké řitě, dříve nýmanda, později rockové hvězdy, a následně opět nýmanda, jehož vliv na hlavní dějovou linii je popravdě dost mizivý, ale i přesto si vysloužil své hrdé místo v našich srdcích, a je docela škoda, že se nedočkal nějakého vlastního spinoffu.
Tak. Tady někde končila původní recenze. Problém je, že i po dočtení ve mně hlodal neodbytný pocit, že některé postavy si zasloužily propracovanější konec, že závěrečný souboj měl být epičtější, a že ne všichni zdaleka dostali to, co si zasloužili. Zkrátka, že to mohlo být lepší. Projděte si všechny předešlé díly Preachera, a řekněte, čím trumfnete Siho, maníka, který vám sloupne ksicht z hlavy a přitluče vám ho deseticentimetrovými hřebíky zpátky a ještě ke všemu naruby? Čím trumfnete Boba a Freddyho, sexuální vyšetřovatele, kteří ojedou všechno, co se hýbe, nebo Ježíše de Sade, který omrdal veškeré tvorstvo planety? Čím trumfnete Odina Quincannona, bezcitného korporátního zmrda, který si libuje ve styku s pannou vlastnoručně uplácanou ze syrového masa? Ničím. A právě v tom je ta potíž. Teď mi popravdě řekněte, jestli jste také po tom všem nečekali fenomenální, bombastický megakulervoucí závěr. A zatím jste se dočkali jenom nepříliš epického pěstního souboje s krví opilým Irčanem. Ano, vím, že pro Jesseho je to velké drama. Ale pro mě ne. Není to hlavní důvod jeho cesty, a skutečnost, že nakonec osobně neplivne Bohu do ksichtu, pro mě byla velkým zklamáním. Sorry.
Alamo je devátým bookem série, a upřímně myslím, že kdyby knih byla sotva polovina, byl by příběh lepší a koncentrovanější, a rozhodně by tolik nevázla jeho gradace. Na druhou stranu bych kecal, kdybych vám řekl, že jsem si ty mnohdy bezvýznamné bizarní storky, které se v Preacherově univerzu odehrávají, neužil. Vzato kolem a kolem - je to prostě starej dobrej Ennis, ukecanej až hanba, ale i tak stojí za to.
Série Preacher není o pomstě nebo sexuálních zvrácenostech, a už vůbec ne o Bohu. Je o víře.
O víře v pravou lásku, o víře v přítele, a o tom, jak je někdy setsakra těžký si tohle všechno udržet. Protože patřit mezi klaďasy není nikdy jednoduchý.
Pro ty z vás, kterým je líto, že kazatelův příběh končí, mám jeden vzkaz od vydavatele: Nebuďte smutní. Třebaže je Alamo oficiálně posledním dílem celé série, můžete se těšit ještě na drobný přídavek v podobě souborného vydání sešitovek Saint of Killers 1-4, The Story of You-Know-Who, The Good Old Boys a Blood and Whiskey, které vyjde v září.