Tentokrát Frank při jedné ze svých rutinních akcí narazí na dívku, která si říká Viorica. Ta mu vypoví svůj příběh, který začíná na malé vsi kdesi v Moldavsku, a končí v Americe, kam byla přivlečena jako oběť obchodu s bílým masem. Příběh, ve kterém figurují tři jména. Cristu Bulat, bývalý rumunský žoldnéř, v současné době majitel prosperujícího podniku s mladými dívkami. Tam je mučení na denním pořádku a znásilňování je byznys. Vera, žena, která má celý podnik na povel, a která ví, jak svoje otroky dostat kam potřebuje. A stařec. Stařec chce jenom válku. A Frank se rozhodne, že ji bude mít. Nic ale není tak jednoduché, jak se může zdát.
Na místním policejním okrsku někdo chce, aby Frank skončil. A tak začíná lovná sezóna na Punishera. A aby toho nebylo málo, přimíchá se do toho ještě páreček poldů, kteří se rozhodnou podezřelou situaci vynést na světlo.
I když se to zrovna nezdá, příběh je tentokrát hodně jednoduchý, a myslím, že ani nebudu moc spoilerovat, když řeknu, že Frank si zkrátka a dobře našel někoho nového k zabití, a na konci ho také zabije. To je celé.
Stejně jako v případě knihy Dole je nahoře, černá je bílá nebo Irské kuchyně se kresby ujímá Leandro Fernandez, a odvádí standardně vynikající práci. Nejsem kreslíř ani grafik, takže jen řeknu, že jeho kresba výborně podtrhuje atmosféru, a radši se přesunu dál. Scénář Garth Ennis. Inu, Ennis... Někde jsem četl, že ho považují za komiksového Tarantina. Pravda ale je, že tentokrát se „Tarantino“ moc nepředvedl. Stručně shrnuto: několik klišovitých hlášek, dlouhotrvající absence jakéhokoli bossfightu. Za bossfight rozhodně nepovažuji, když Punisher protřelého elitního žoldáka uzemní jedinou ranou pěstí. A rozhodně nemůžu říct, že by vedlejší zápletka s policejním „honem na Punishera“ měla na hlavní dějovou linii nějaký zásadní vliv. Ale to stále není to nejhorší.
Důvod proč Punishera milujeme, stejně jako například Batmana, je ten, že Frank Castle je člověk z masa a krve, který nepotřebuje k boji nic víc, než letité zkušenosti válečného veterána, svoji vrásčitou pěst a pár bouchaček. JENŽE. Edice MAX má být drsnější a reálnější než klasické Marvelácké komiksy. Co se týče námětu, je sice Punisher Max temnější než předešlé Ennisovy příběhy (Punisher 1-4), ale co se reality týče, rozhodně to není žádná sláva. Přestože Frank není žádný superhrdina, mám poslední dobou pocit, jako by se mu kulky zázračně vyhýbaly. Většina civilistů mu doslova mizí před zaměřovačem, a i ten nejtvrdší nejtrénovanější zabiják je vedle něj naprostý ubožák.Pamatuju si, že když jsem byl ještě malý kluk, jeden z mých kamarádů mě pozval, jestli si nechci k němu domů přijít zahrát počítačovou hru Doom. V praxi to vypadalo tak, že jsem seděl na židli vedle něj a s hlavou opřenou o zeď jsem tupě zíral, jak hraje. To mělo k zábavě hodně daleko. I dnešní komiks mi připadá jako Max Payne nebo jiná počítačová hra, kde po každé cutscéně následuje level plný nepřátel, které je potřeba vystřílet. A to je špatně. Už dlouho mi chybí v jakémkoli Punisherovi situace, která by pro Franka byla nějaká větší výzva, nebo by pro něj znamenala nějaké větší riziko. Situace, která by z něj dělala skutečného člověka.
Ennis Punishera ve prospěch atmosféry zbavil veškerého citu a lidskosti, až mi začíná připadat, že Frank je jen slupka z masa, ve které se už dávno zastavil tep, a kdysi horká krev bublající touhou po pomstě zčernala a vychladla. Nemá soucit ani slitování, nemá chuť někomu pomáhat. Dělá to, co dělá, protože to tak prostě je. Už to není Frank Castle ani Punisher. Je to Smrt. Okamžik, kdy stojí nad bezvládnými těly několika znásilňovaných dívek, kterým se nakonec rozhodne pomoci „i když se mu to nepodobá“, komentuji jenom slavným pickardovským facepalmem. A říkám si, jestli by je tam opravdu nechal shnít zaživa.
Já ti řeknu, co bys udělal dřív, Franku. Odvez bys je někam hodně daleko. Někam od toho svinstva a špíny, kde dostanou druhou šanci. Poslední dobou už opravdu začínám dost uvažovat nad tím, jestli se z Franka nestává na stará kolena zakyslý sobecký kretén.
Punisher: Otrokáři je dobrý akční komiks. Na druhou stranu je ale poznat, že do něj Ennis nevložil tolik úsilí jako například do prvních dílů Punishera nebo kraťasu The Pro (Jedním slovem Superštětka), nebo do série The Boys (o tajné organizaci, která drží na uzdě rozjívené superhrdiny). Tento book série vydá BB Art v říjnu. Co si budeme povídat, sranda jde Ennisovi prostě líp. Závisláci na akčních komiksech dostanou s Otrokáři velkou porci akce a brutálního Punishera, který kosí hajzly po tuctech. Co nedostanou, je pocit sžití se s hlavním hrdinou. Frankova osobnost se všehovšudy projeví asi jen jednou, a to ještě hodně rezervovaně. A to je mi sakra líto. Zbytek je víceméně jen omáčka a perfektně graficky zvládnutá řežba.
