Fotoreportér Matty Roth se dál poflakuje po Manhattanu, který se
proměnil na válečnou zónu. Tentokrát mu, ale nejde o reportáž o
válečném šílenství, tentokrát bude sbírat informace z druhé strany.
Bude se dívat očima civilistů. A nejen dívat, ale
vyzkouší si na vlastní kůži, jaké to je žít ze dne na
den.
V demilitarizované zóně na Manhattanu je poměrně klid. Spojené státy Americké i Svobodné státy teď dávají před bojem přednost diplomacii. Kromě počítání raněných a mrtvých nastal taky čas na opravy.
Spojené státy Americké, které tyto rekonstrukce financují, bezesporu počítají s tím, že se jim podaří touto cestou získat přízeň obyvatelů DMZ. Zakázku na obnovu části Manhattanu dostala na starosti společnost Trustwell. Firma s mnohamilionovým kapitálem, dodavatel zboží a služeb, mezi jehož klienty patří, čirou náhodou, i americká armáda. Ale taky je to firma, která přežila bezpočet skandálů, vyšetřování, udavačských afér. Firma, která má kamarádíčky na těch správných místech a tak se jí daří vydělávat na válce, už hodně dlouho.
A jak jistě víte, demilitarizovaná zóna je zóna bez přítomnosti armád. To znamená, že jediný kdo může (alespoň z dálky) dohlížet na Trustwell jsou modré přilby (UN). A to se zase nelíbí společnosti Trustwell, ono taky komu by se líbilo mít za zadkem někoho, kdo by neustále kontroloval, co a proč děláte, to co právě děláte.
Všem v DMZ je jasné, že Trustwell nehraje podle pravidel, je čas podívat se jim na zoubek trochu jiným stylem. Práce pro Mattyho, který pro ně už pár týdnů inkognito pracuje. A protože ví, jak se správně chovat podle 3N (nemluvit, neslyšet, nevidět) dostane se brzy mezi ty správné dělníky Trustwellu. Stane se členem bandy. Bratrstva. Nebo jak chcete. Chlapi z bratrstva ho přijali mezi sebe, mluví s ním jako se sobě rovným, dělí se spolu o jídlo, kryjí si navzájem záda. Prostě idyla. Co na tom, že se Matty stal součástí teroristické buňky…
S příběhem Briana Wooda to mám tentokrát tak 50 na 50. Na jednu stranu zajímavý téma špinavých zákulisních machinací, hraný patriotismus (koho by nevzala za srdce oprava Ground Zero, Empire State Building, Central Park atd), na straně druhé žádný velký veletoče v ději se tentokrát nekonají. Pobavili mě ale taky takový ty typický postavičky jako zasloužilý generál (s typickým knírkem a obrovskýma brejlema, jen mi trochu chyběl na krátko střiženej ježek) nebo třeba opět tolik typický nenažraný představitel kapitalistické společnosti (vyžranec s holou hlavou a na palec tlustým doutníkem).
Což mě přivádí ke kresbě, kterou si tentokrát musel Riccardo Burchielli dozajista užít. Ztvárněny jsou nové lokace, nové postavy, nové situace (výborná je například vyslýchací scéna) ale najdete i ty staré dobré výbuchy a pronásledovaní :o)
V pořadí třetí díl DMZ: Veřejné práce má možná poměrně pomalý rozjezd a relativně jednoduchý děj, nicméně neustále v něm můžete najít dostatek znepokojivých vizí a obrazů, nad nimiž máte možnost se zamyslet, budete-li chtít. Zároveň má tahle série stále potenciál, udržet mě v napětí, o čem že to bude příště.
DMZ: Veřejné práce (vol.3)
Scénář: Brian Wood
Kresba: Riccardo Burchielli
Překlad: Richard Podaný
vydalo nakladatelství BBart v roce 2012