Kniha druhá, nazvaná Tělo novináře, nás zavede hlouběji do dění v DMZ. Jak by se na první pohled mohlo zdát, půjde tentokrát o Mattyho. Jenže, chyba lávky.
Matty Roth je v DMZ už skoro rok. Je léto. Léto znamená v DMZ sezónu masakrů. Lidi z vedra prostě blbou, znáte to. Navíc, Manhattan sužují vedra a je tu nouze o vodu. Dobrou, čistou, pitnou vodu. Jistě tušíte, že lidi srocující se u cisterny s vodou je pro magory něco jako lejno pro mouchu. Mattyho “přátelé“ z Liberty news si uvědomují, že tu může být opravdu horko a lákají Mattyho domů. Jenže ten už za tu dobu ví, kde co sehnat, s kým se zaplýst a s kým raději ne. Zkrátka Matty se v DMZ zabydlel. Jediný, co potřebuje, je mobil, prachy, neprůstřelná vesta (člověk nikdy neví, že jo) a kartička PRESS.
Navíc, jestli si pamatujete, Matty se v minulém díle vydal do DMZ s věhlasným a uznávaným reportérem Viktorem Fergussonem. A určitě taky víte, že jeho vrtulník byl sestřelen. No a Viktor prostě přežil…to je ale překvapení co? No nejen pro nás, ale i pro Mattyho. Fergusson je držený jako rukojmí vojáků Svobodných států amerických. Ti hodlají využít Mattyho “vliv“ při vyjednávání s armádou Spojených států Amerických.
A protože z ňoumy Mattyho už není žádný ořezávátko, čekají všechny zúčastněné napínavé zážitky.
Mimo to se ale setkáme se starými známými, pošukem Wilsonem (a jeho gangem vnuků), s medičkou Zee Fernandezovou a dalšími.
Příběh Tělo novináře vyplňuje cca 80% knihy a tak na nás v této knize čekají ještě dva příběhy. Příběh nazvaný Zee, NYC je o tom jak se do DMZ dostala Mattyho průvodkyně Zee Fernandezová. A poslední příběh New York Times je vlastně takový turistický průvodce po DMZ. Jde o jakési doplnění světa DMZ.Kresbu Těla novináře má stejně jako v první knize na svědomí Ricardo Burchielli. Jeho kresba může tentokrát ještě více vyniknout, protože brutalita v tomto díle poskočila o pomyslný krůček nahoru. A nejen to, příběh je i poněkud akčnější…sakra, je radost se na to dívat. Burchielli je pro mě zjevení…velice příjemné zjevení, musím říct. Zvlášť si to uvědomíte v této knize, kde máte možnost srovnání, protože ty poslední dva příběhy kreslili jiní kreslíři - Kristian Donaldson – Zee, NYC a sám scénárista Brian Wood si vizuálně zpracoval příběh New York Times. Teprve v porovnání s nimi vynikne perfektní Burchelliho kresba a vy si uvědomíte, že prostě on je ten pravý:o))
Příběh Briana Wooda tentokrát taky docela zdrsněl, jakoby si řekl: „ok, nástřel máme za sebou, teď to můžu rozjet“. Jestliže si v první knize pohrával hlavně s armádou a jakousi pokřivenou vizí války, v Těle novináře přišla na řadu média. Manipulace, výroba celebrit, pomíjivost slávy. Výroba senzace, kroucení faktů, tohle všechno jen jako nástroj k dosažení jiných cílů. Matty už taky pomaličku, ale jistě zdrsněl, ví, co chce, ví, že už má na veřejnosti jakési jméno a může si tudíž dovolit víc. Zdá se, že trochu dospěl, nehrabe si jen pro sebe, ale sem tam taky pomáhá i lidem v DMZ. Dovolím si jeden takový rýpanec, a sice mi nepřijde moc reálný, aby si povstalci nechali novináře jako rukojmí celý rok. Buď jsem to špatně pochopil, a nebo je to jen takový maličký kaz na diamantu.Knihu Tělo novináře jsem zhltnul na jeden zátah a musím říct, že jsem se těšil na každou stránku. Parádní čtení, napínavý, plný nečekaných zvratů. Pecka, jednoznačně jedna z nejlepších sérií posledních let. Už teď se těším na pokračování…
DMZ: Tělo novináře (vol.2)
Scénář: Brian Wood
Kresba: Brian Wood, Riccardo Burchielli, Kristian Donaldson
Překlad: Richard Podaný
vydalo nakladatelství BBart v roce 2011
