Za necelých dvě stě korun tak komiksový fanoušek dostane slušnou nadílku zábavy najednou, což je nepochybným kladem takovýchto souhrnných vydání. Ale teď už k našemu pavoučímu hrdinovi.Každého, kdo si nestihl zakoupit minulé díly, případně Spider-Manovi teprve přichází na chuť, potěší rekapitulace předchozího dění hned v úvodu vydání. Samotný příběh volně navazuje na první dvojdíl, děj se pomalu rozjíždí a čtenář se dočká větší akce. Peter objevuje a testuje své nově nabyté schopnosti a učí se je i náležitě efektivně využívat. Dokonce se zde objeví i několik chudších předchůdců Spider-Manova legendárního modročerveného obleku. Stejně jako první vydání, jsou i tyto dva sešity velice čtivé, příběh je dynamický a není těžké jej celý zhltnout za hodinu. Akční atmosféra a napětí je umocňováno překvapujícími zvraty a hlubším pohledem do mezilidských vztahů, jak mezi Peterem a buranskými spolužáky, tak i mezi ním a Mary Jane. Vypjatých situací se ovšem dočkáme i u Petera doma a na chvíli se zdá, jako by snad přestal být tím hodným hochem z dřívějška.
Abych ale jen nechválila, uznávám, že Ultimate Spider-Man 2 má i své slabiny. V první řadě hrdinovi trochu chybí vtip, chybí mu hlášky, kterými by odlehčil napjaté situace. Mám z něj osobně spíš pocit, že se bere trochu moc vážně. Místy se mu dokonce nevyhýbají ani pubertální emocionální výlevy, kterými si sympatie čtenářů zrovna nezíská. Místy může zkrátka tento superhrdina člověka trochu štvát a já osobně měla pocit, že by potřeboval přemýšlet spíš o svém chování a vyrovnanosti, než o vědeckých teoriích. Další věcí, která mi na tomto komiksu nesedí, je to, že pro starší čtenáře může být těžší se s hlavním hrdinou ztotožnit, protože celý příběh včetně hlavního hrdiny má poněkud dětský nádech. Místy je to roztomilé, hlavně co se týče usilování o přízeň děvčat, někdy to spíše překáží – například ve chvíli, kdy je třeba brát hrdinu vážně.
Vzhledem k tomu, že recenzi na první díl jsem nepsala já, ale matthew, vyjádřím se ještě ke svému oblíbenému tématu a tím je kresba. Především je nutno podotknout, že Mark Bagley „to“ má zkrátka v ruce. Moc se mi líbí svěží pojetí postav a zářivé barvy. Stejně tak rozložení a výjevy v jednotlivých panelech je skvělé – báječně doplňuje děj a dodává mu na dramatičnosti (například záběry tváří zblízka a žluté akční pozadí u dynamičtějších scén). Stejně tak má Bagley výborně zvládnuté i tváře a jejich detaily. Ztvárnit postavy tak, že skutečně vypadají na různých obrázcích stejně a rozpoznatelně - to je v kresbě komiksu velice důležitou dovedností.
Celkově si myslím, že druhý díl Ultimate Spider-Mana čtenáře nadchne a navnadí na koupi dalších vydání. Někteří fanoušci klasického pavoučího muže budou možná mít výhrady, ale stejně si myslím, že v nich zvědavost bude hlodat a rádi si přečtou i tento teenage restart svého oblíbeného hrdiny.
Tímto ale hodnocení nekončí, máme tu ještě Ultimate Fantastic Four, kterou rozhodně nesmíme opomenout. Stejně jako u Spideyho nám první sešit otevírá stručné opakování děje. Na jednu stranu je to dobrý prvek, na stranu druhou musím podotknout, že příběhy téhle superčtveřice na ději rozhodně nestojí. Kdyby se tedy stalo, že se člověk dostane až ke čtvrtému, pátému dílu, nic se neděje, protože se dá poměrně lehce vklouznout do příběhu.
Série Ultimate Fantastic Four je hodně o akci. Panely jsou naplněny hlavně záchrannými akcemi, pátráním po protivníkovi a následnými střety. Krkolomné filozofické odbočky se tedy rozhodně čekat nedají, to ovšem neznamená, že komiks není zajímavý – své příznivce nepochybně má a mít bude. Velkým plusem příběhu je fakt, že se jedná velmi vtipné dílo. Hrdinové mají nadhled a i ve chvílích napětí hýří solidními hláškami – to mne v tomto vydání potěšilo asi nejvíc. Obzvlášť z úst Bena Grimma mne některé cynismy usadily a zároveň rozesmály.
Na druhou stranu si ale vypravěč bohužel hodně vypomáhá „vycpávkovými“ panely, kde se nic moc neděje. Konkrétně v tomto díle najdeme jednu dvoustránku, kde je zobrazen pouze výbuch – a to ještě ne moc zdařile. To mi přineslo mírné zklamání, je zde málo dialogů, a tak se u hluchých míst málokdo vůbec pozastaví. Dalším terčem mé kritiky bude bohužel kresba. Jak jsem ji u Spider-Mana mohla chválit, zde je spíše prostor pro připomínky. Základním problémem jsou obličeje. Některé obrázky jsou nepochybně zdařilé, jinde jsou ale hrdinové zdeformovaní a vůbec nevypadají tak báječně, jak by měli. Dále si pak můžeme všimnout nepříliš nápaditého rozložení panelů a spousty míst, kde vlastně ani moc nevíme, na co se díváme.
Abych to nějak uzavřela, myslím si, že Ultimate Fantastic Four je na dobré cestě, ale určitě má co dohánět. Například kresbu, dějové linky a dialogy. Ale k tomu autoři určitě dojdou sami a pak půjde o skutečně dobrý komiks, který stojí za přečtení. Za to koneckonců stojí už teď.
