Kdysi, když nakladatelstvím Marvel zmítal crossover House of M, editor Joe Quesada prohlásil, že jistý dějový zvrat v této linii "rozlomí internet vejpůl." Fanoušci mu ta slova omlátili o hlavu, protože onen dějový zvrat, o který tehdy šlo, ani v nejmenším nezpůsobil takovou bouři, jakou si Quesada nejspíš představoval. Dnes ale zde máme příběh, který skutečně internetem otřásl. Dokonce dnes, nějakých osm let po jeho prvním vydání se stále najdou lidé, před kterými stačí zmínit Hříchy minulosti/Sins Past a už mají pěnu u huby, vyceněné zuby a jsou připraveni cupovat vše v okolí.
Proč? To vám nemůžu říct. Šlo by totiž o největší spoiler, jaký bych kdy vypustil z úst. Na následujících řádcích se vám pokusím nastínit děj, jakož i zhodnotit kvality příběhu, který zacloumal fanouškovskou základnou Spider-Mana. A budu tak muset učinit bez toho, abych vám vyjevil jedno z nejkontroverznějších překvapení ve Spideyho historii, za posledních zhruba dvacet let, tedy od klonovací ságy.
Peter Parker nemá snadný život. Nedávno zastavil olbřímí invazi a musel si projít celou svou historií, včetně všech událostí, na které by raději nevzpomínal (viz paperback Šťastné narozeniny). Zároveň si musíme přičíst všechny ty trable s Ezekielem, odloučení od MJ (ve chvíli, kdy se s ním setkáváme v tomto paperbacku již šťastně zažehnané) a vůbec všelijaké starosti, kterými jej scénárista J. M. Straczynski během svého období obdařil.
A už zase nemá klid. Tentokrát zjišťuje, že mu jeho drahá polovička Mary Jane něco tají. Co víc, někdo po něm jde. Někdo, kdo má na mušce nikoliv Spider-Mana, ale přímo Petera Parkera. Dokonce někdo, kdo tak trochu vypadá jako Peter Parker. A co je nejhorší - někde do toho všeho se zamíchala osoba, která vypadá přesně jako Gwen Stacy, jeho dávno mrtvá, byť několikrát klonovaná milenka. Žeby se znova začaly objevovat klony?
"Ale počkat!", říká fanoušek komiksu. "Naposledy, když se Marvel vytasil s klony, byla z toho klonovací sága - pokles prodejů, nadávky, odliv fanoušků. Copak jim to nestačilo? Copak už zase chtějí znechutit všechny fanoušky? Nebo je za tím snad ještě něco horšího než klony?"
Fanouškovi komiksu nemohu tak docela odpovědět. Alespoň ne bez spoilerů. Ale i když se v pozdějších číslech bude na tento příběh vzpomínat méně, než by se slušelo a všichni se budou tvářit, jakoby status quo byl pořád stejný, nic už nebude jako dřív. Alespoň jedna postava už bude navždy jiná. A věřte mi, pravda je daleko horší, než byste čekali. Je mi líto, že nemohu tento příběh rozebrat víc. I když by si zasloužil rozbor na minimálně deset stran. Jeho povaha to nedovoluje. Snad až někdy vyjdou mé články o Spider-Manovi. Tam se rozepíšu o tom, zda celý ten šokující zvrat zapadá do psychologie postav, do Spideyho světa, zda je to šokující zvrat pro šokující zvrat či je za ním ještě něco jiného… Ale to už budu počítat se znalým čtenářem.
Pokud se oprostím od onoho šoku a zvratů a začnu rozebírat děj… Inu, Hřichy minulosti v tomto směru trochu trpí, protože příběh, který prezentují, zůstává nedopovězen. Poslední dva sešity tak trochu ztrácí koherenci a v průběhu se Straczynski vydává směrem, který by čtenář nečekal - a to nemyslím v tom dobrém významu. V konečném důsledku pak Hříchy působí trochu prvoplánově - "první to chce šokující zvrat a ten zbytek už nějak doplácáme". Nenechte se ale zmýlit, JMS je vynikajícím spisovatelem a jeho Spidey je neskutečně ukecaný hláškař, kterým má koneckonců být. Straczynski umí napsat dialog a skutečně umí odvyprávět děj. Jen mi tak trochu připadá, že se k této tématice (respektive k tomuto příběhu) chtěl ještě v budoucnu vrátit, ale bouře negativních ohlasů, která vznikla nikoliv jako reakce na ono kontroverzní rozuzlení, nikoliv na kvality příběhu samého, mu v tom zabránila.
O kresbu se postaral excelentní Mike Deodato, který už dlouho patří mezi mé nejoblíbenější kreslíře. Jeho tvorba je dynamická a plastická, komiks je vyloženě nádherný. Navíc máte u něj vždy perličku v podobě "kvízu"; již dlouho se totiž ví, že Deodato používá živé vzory pro své kreace (on sám se s tím netají), a proto můžete v jeho kresbách poznat některé známé herce. V některých případech je podobnost spíše okrajová, v některých je ale nepřehlédnutelná. Já vám zde prozradím jen tolik, že za vzor pro Mary Jane si vzal Liv Tyler (jen ji předělal na zrzku), zbytek zkuste uhádnout sami. Například předlohy Normana Osborna či vedoucího castingu v divadle je rovněž velmi snadné uhádnout.
Pokud bych měl Hříchy shrnout jako celek, závěrečný verdikt by rozhodně zněl "koupit". Příběh se sice ke konci trochu rozpadá a trochu šlape na místě (už zase ta scéna na mostě, po kolikáté již?), ale faktem zůstává, že jde o skvěle nakreslený příběh se solidními dialogy, který vás přitáhne a který byste si měli přečíst, protože jde o jednu z přelomových událostí Spider-Mana, ať už se vám to líbí nebo ne.
