A tak je velká škoda, že ani po deseti letech od tragédie nevíme, jaké chmury zanechal tento den v duši komiksového autora. Bohužel netradiční narace komiksu a nákladná forma vydání In the Shadow of No Towers (česky Ve stínu žádných věží) zřejmě nějakou dobu do českého prostoru nepustí. Art Spiegelman je znám především jako autor dvoudílného grafického románu Maus. V něm vypráví příběh svého otce polského žida Vladka, který přežil nacistickou okupaci a uvěznění v Osvětimi. Zároveň se na jeho stránkách sám autor vypořádává s traumatem „dítěte holocaustu“. Volba netradičního média v kombinaci se zvolenou zvířecí metaforou koček a myší učinila z Mausu jeden z nejvýraznějších komiksů minulého století. Pulitzerova cena byla toho stvrzením.
Po takovém úvodu se může zdát, že Spiegelman je autorem „jedné“ knihy, ale opak je pravdou. Komiksový autor se zálibou v experimentální tvorbě má za sebou řadu úspěšných projektů, z nichž můžeme připomenout aspoň komiksový magazín RAW, který objevil pro komiks takové talenty, jako jsou Charles Burns nebo Chris Ware.
Připomínat, co se stalo 11. září 2001 je zbytečné. Jen málokdo by mohl zapomenout, tím spíš, pokud je Američan. A právě o tom Art Spiegelman píše. Opravdu nejde zapomenout. Nedočkáme se souvislého příběhu, ale spíše popisu hnutí autorovy mysli, kterou stín žádných věží tíží více než ruiny na Ground Zero. I proto si Spiegelman vypomohl poměrně dlouhým úvodním slovem, v němž explicitně popisuje okolnosti a důvody vzniku komiksu.
Komiks In the Shadow of No Towers poprvé spatřil světlo světa na stránkách německého listu Die Zeit, neboť Spiegelman měl pocit, že by svůj příběh nemohl otisknout v žádném americkém velkém tištěném médiu. I když později části komiksu vyšly i v amerických médiích, je jasné, že se zde nedočkáme vypjatého nacionalismu a patriotismu známého z amerických dobrodružných filmů. Naopak obálka komiksu zvaná „black on black“ vyšla poprvé už 24. září 2001 na titulce New Yorkeru a je hodnocena jako jedna z nejsilnějších titulních stran časopisu vůbec. K médiím starého kontinentu lákala autora nejen možnost promluvit bez nacionalistického patosu, ale také velikost stran A3. Takovou velikost totiž měly i první komiksy z konce 19. století na stránkách žlutých deníků New York World a New York Journal. Právě ty totiž autor četl ve snaze vyrovnat se s traumatem 9/11. „Jediný kulturní artefakt, který dokázal zaplavit mé oči i mysl něčím jiným, než hořící věží byly staré komiksové stripy,“ vysvětluje Spiegelman v úvodu svého komiksu.
Narace komiksu je přizpůsobena Spiegelmanově návratu k přelomu století i lyrickému směřování komiksu. Nesledujeme zde souvislý příběh, ale spíše košatý popis autorových představ, pocitů i zážitků. Dozvídáme se tak nejen o zoufalém shánění dcery, jejíž škola stála nedaleko WTC, ale také o názorech Spiegelmana na politiku USA, o dusivém vzduchu plném toxinů na Manhattanu a také o konci světa. Autor v komiksu nezastírá, že atentát v srdci Spojených států v něm oživil trauma z holocaustu stejně jako následné fámy, které pád dvojčat připisovaly židovskému spiknutí.
Oživení traumatu je citelné z textové i grafické části. V obou se totiž dočkáme narážek na Mause, a tak nás Spiegelmanovo alterego v podobě šedivé myši s věčně zapálenou cigaretou nemine ani zde. Prostřednictvím takových odkazů Spiegelman nabízí mrazivou paralelu mezi druhou světovou válkou a atentátem, který většina lidí považovala za začátek třetí světové války. A otevírá tak znovu otázku traumatu oběti.
Grafická podoba se od černobílého myšího románu jinak výrazně liší. Autor zde výrazně užívá barev a nikoho nepřekvapí, že hrají prim červená, modrá a bílá. Americká vlajka však není jedinou symbolickou hrou se čtenářem. Spiegelman povoluje uzdu své obrazotvornosti, a tak se setkáváme s personalizovanými „dvojčaty“ a „hodným“ strýčkem Samem (zde označovaným Ten, co má o kolečko víc) či orlem bělohlavým. Nechybí ani karikatury Dicka Cheneyho a George W. Bushe. Kromě nich se v komiksu objevuje i celá řada postaviček z prvních komiksů. Setkáváme se s Krazy cat a spol., Yellow Kidem či Happy Hooliganem, který se stává novou maskou autora.
Grafické zpracování nepostrádá nápaditost, a protože není svázáno uceleným příběhem, dovoluje Spigelmanovi experimentovat s prostorem. Nedočkáme se klasické komiksové mřížky, ale porůznu poskládaných obrázkových stripů se siluetou „dvojčat“ v pozadí. Klasický Spiegelmanův kreslířský rukopis je přerušován částmi s pastišem komiksů z 19. století. Vzniká tak jakási pocitová skládačka, u které se tají dech. Milovníky komiksů potěší, že souborné vydání In the Shadow of No Towers obsahuje i komiksovou přílohu s ukázkami nejznámějších hrdinů komiksových začátků.
Je nutné zdůraznit, že Stín žádných věží není politickou karikaturou mířící na nejvyšší zástupce státu. „Nikdy jsem nechtěl být politickým karikaturistou. Pracuji příliš pomalu na to, abych se mohl vyjadřovat k aktuálnímu dění,“ píše v úvodu Spiegelman. Proto je jeho komiks spíše napínavou výpovědí o následcích atentátu na život města a psychiku všech jeho obyvatel včetně autora. U následků je totiž jedno, jak rychle je zachytíte. Pro Spiegelmana se čas zastavil 11. září 2001, když se první z věží WTC zhroutila k zemi. Začal konec světa. Proto se k tomuto okamžiku autor v kresbě až obsedantně vrací a hroutící se žhnoucí konstrukce je spojitým prvkem komiksu. Její světlo vidí Spigelman dodnes. „Stále věřím, že nastal konec světa. Jen je pomalejší než jsem předpokládal,“ píše autor v závěru. Osm let po dopsání je tato věta stále ještě platná.
