. "Komiks je unikátní v tom, že dokáže atakovat čtenáře přímo, a tedy velmi účinně. Lidé obvykle uvažují v malých jazykových útvarech: jednoduchých větách, jednoduchých konstrukcích, rozhodně ne košatou mluvou poezie a krásné literatury. Uvažujeme i v obrazech a nejsou to ani hologramy, ani fotografie, ale ideogramy, grafické znaky. Právě takové, jaké používá komiks. Když se to udělá dobře, může to být velmi silné a působivé," říká o komiksu Spiegelman v rozhovoru s Pavlem Mandysem. (Lidé uvažují komiksově - rozhovor s Artem Spiegelmanem o komiksech a 11. září, Týden 14/2004)
V rozhovoru "Nechci být komiksový Elie Wiesel" pro týdeník Respekt, ze kterého jsem několikrát ve své práci čerpala, kreslíř zajímavě vyjádřil svůj vztah a postoj k rasismu. Uvádím zde celou citaci, která autorovu myšlenku doloží mnohem přesněji a výstižněji, než moje interpretace:
. "To, že jsem velice citlivý na rasismus, může nebo nemusí mít s mým původem nic společného. Vyrůstal jsem přeci jako dítě v rasistické společnosti - a tou Amerika ještě v padesátých letech bezpochyby byla. Můj otec někdy vystupuje jako rasista - nemá rád černochy. Nejsem věřící a se svým židovstvím se identifikuji především jako s určitou sociální a intelektuální dispozicí, která navíc souvisí s jídlem. Úplně zbožňuji stravu svého dětství. Je to spíše určitá kulturní identifikace. Prostě mám mnohem blíž k židovské tradici, do které bych zahrnul Freuda, Kafku, Philipa Rotha apod."
Dále Spiegelman říká, že pro většinu Američanů se stal holocaust hlavním atributem židovství. Holocaust a Osvětim patří přece mezi centrální body historie dvacátého století, nikoliv do židovství.
Z toho důvodu také odmítl nabídku vystavovat některé části komiksu Maus ve stálé expozici Muzea holocaustu ve Washingtonu. "Maus nepotřebuje muzeum holocaustu jako nějaký kontext. Raději bych se připojil k výstavě, která by se jmenovala Holocaust dnes. Až bude výstava o Bosně nebo o genocidě v Tibetu." (tamtéž)
Maus se dostal do rukou i českým čtenářům, a proto patří velké uznání prestižnímu nakladatelství Torst za jeho vstřícný přístup a odvahu, se kterou oba díly na náš (v té době) komiksově nezralý trh přivedlo. Co se technické úrovně českého vydání týká, pochvala patří překladatelům Janu Macháčkovi a Jiřímu Zavadilovi, ale také Janě Vahalíkové za celkovou grafickou úpravu včetně letteringu dle originálního autorova písma.
Maus je kniha, jež se svou výjimečností pravděpodobně zařadí do světových (nejen) literárních dějin. Vysokou uměleckou hodnotu má výtvarná stránka, ale i scénář přinášející mrazivé svědectví o holocaustu a lidských osudech. Pro kvalitu díla svědčí značná míra autobiografičnosti, autentičnosti, křehkost a citlivost intimní zpovědi, ale i nesmírný čtenářský ohlas, četné překlady do většiny světových jazyků a řada prestižních ocenění, včetně Pulitzerovy ceny.
. Úvahy o komiksu Maus uzavře citát Umberta Eca, který své dojmy ze Spiegelmanova Mausu vyjádřil následovně: "Maus je kniha, kterou nemůžete odložit, a to ani když se vám chce spát. Když spolu dvě myši mluví o lásce, cítíte dojetí, když trpí, pláčete. Tento příběh, který obsahuje utrpení, humor i běžné situace si vás brzy podmaní jazykem staré východoevropské rodiny a postupně vás vtáhne do něžného a hypnotického rytmu. Když knihu Maus dočítáte, jste nešťastní, že musíte její magický svět opustit. Brzy zatoužíte zase se k ní vrátit."
Tento text je součástí diplomové práce Věry Čumrové Komiksy se společenskou problematikou; Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2004.
