. "Myšlenka přirozené hierarchie, kdy nejvyšší rasou - zvířetem - jsou vlastně Němci, je jeho myšlenka, nikoli moje. A stejně jako většina Hitlerových myšlenek to byla myšlenka zlá, s kterou jsem se jako "Hitlerův spolupracovník" těžko vyrovnával. V mojí knize stojí zvířata na zadních, respektive lidských nohách, tak, aby mohla deklarovat svoji lidskost. A zvířata jsou vlastně jenom masky, které - kromě mnoha dalších věcí - mají indikovat určitou situaci, založenou nacistickou ideologií," uvedl Art Spiegelman v rozhovoru s Janem Macháčkem pro týdeník Respekt.
V Mausu jsou Židé metaforicky zobrazeni jako myši, kočky představují Němce, vepři zase Poláky a Američanům byly přisouzeny tváře psí. Z této metafory pak plynou všemožné konotace (hra kočky s myší; pes honí kočku; vepř krmený na chov a posléze jdoucí na porážku …). Právě se zpodobněním Poláků souvisí i to, že v Polsku nebyla kniha Maus zrovna příznivě přijata … Někteří si nejprve vyložili "tvář vepřů" jako sprostý útok, nakonec jim však Spiegelman své důvody diplomaticky vysvětlil: "Prostě jsem potřeboval najít domácí zvíře mimo potravinový řetězec koček a myší, které může fungovat jako svědek, jenž bude reflektovat hierarchii nacistického konečného řešení. Když máte na farmě vepře, vykrmíte ho a potom sníte. Hitler měl přece ideu, že využije slovanské národy jako otroky pracující za stravu. Když najdete na farmě myš nebo krysu, zabijete ji, protože z ní není žádný užitek, myš či krysa nemají prostě žádnou užitnou hodnotu. Tahle představa je vlastně samou podstatou nacistického projektu: Židy nikdo neměl v úmyslu používat na práci. Pokud nešli rovnou do plynu, dělali většinou nesmyslné činnosti: přenášeli kameny z místa na místo a podobně…" (pozn. 1)
Spiegelman nápaditě a výstižně ztvárnil situaci, kdy se hrdinové Mausu snaží z ideologických důvodů skrýt svojí totožnost a rasovou příslušnost. Aby díky svému původu nepřišli o život, nasazuje jim kreslíř na obličej zvířecí masky nediskriminovaných druhů, jimž žádné nebezpečí nehrozilo. (Maus I, s. 138, 144)
.
. Zvířecími podobami aktérů se Spiegelmanova alegorie zdaleka nevyčerpává, naopak nabízí nemalé množství dalších skrytých významů. Už kresba na obálce napovídá, že kočičí hlava je ztvárněna tak, aby ostrostí svých kontur zapadala do jednoho z ústředních symbolů doby, nacistické svastiky. Ta současně připomíná i labyrint či bludiště cest, které měly odvést a zachránit Židy před perzekucí. (Maus I, s. 125) Obdobně lze interpretovat i kresbu myší hlavy a jejího prostoupení s Davidovou hvězdou (Maus I, s. 82), šesticípým symbolem úzkosti a strachu. (Maus I, s. 80) Spiegelmanův komiks je protkán různými odkazy a souvislostmi, jejichž dešifrováním odhalíme nebezpečnou skutečnost. (pozn. 2)
Jednoduchostí k dokonalosti
Mimořádnost díla spočívá také v tom, že autor nevyužívá náročných a složitých kreslířských technik, spíše naopak. Spiegelmanovy výrazové prostředky jsou velmi prosté.
. Jednoduchou a "klidnou" kresbu doplňují dialogy vepsané do tradičních komiksových bublin. Ty nutí k úspornému vyjadřování, a tak nezbývá v komiksu příliš volného místa na různé odbočky a vsuvky. Prostor dostávají pouze podstatné a pro děj rozhodující myšlenky. Dialogy jsou podrobné, realistické, jejich jádro tvoří většinou krátké jednoduché věty, napsané velmi pečlivým, přehledným a hlavně dobře čitelným písmem; pro zdůraznění určitých slov nebo významných skutečností používá autor tučný řez. V komiksu Maus nechybí ani žánrově typické onomatopoetické výrazy. Vyskytují se dosti sporadicky, zato vždy dodají dialogům ten správný "komiksový" efekt. (Maus I, s. 96; Maus II, s. 113)
Celá kniha se skládá z jednoduchých, černobílých kreseb, které kompozičně připomínají novinové proužky (stripy). "Jednoduchost" linky, celkového pojetí plochy i pohybu je pouze zdánlivá. Kromě motivů, podstatných pro děj nebo časovou posloupnost, autor vykresluje spoustu mrazivých detailů, jež celou situaci barvitě dokreslují. Neváhá do svých kreseb zařadit podrobné přílohy čistě dokumentární povahy - různé nákresy, mapky, plánky určitých prostorů, osobní korespondenci, apod. (Maus I, s. 60; Maus II, s. 72)
Ačkoli je kresba černobílá, působí decentně a velmi přehledně. Postavy (nebo jiný hlavní motiv obrázku) jsou zpravidla umístěny v "předním plánu", výrazně se tak odlišují od pozadí, což věrohodně vytváří dojem trojrozměrného prostoru.
Kompozice napříč lety
Stránky se většinou skládají z poměrně malých, rozměrově přibližně stejných rámečků, které udržují plynulé tempo vyprávění; jen ve výjimečných případech najdeme v komiksu rozsáhlejší, případně celostránkové kompozice.
. Několikrát jsem hovořila o vzájemném doplňování obou časoprostorových rovin. Dochází proto ke střídání "okének současnosti" s "okénky minulosti". Obrazy aktuálního dění se střídají s Vladkovými zážitky buď po delších úsecích (po několika stranách) nebo se vzájemně doplňují v rámci jediné stránky, a to tak, že Vladek vypráví, přičemž mu Art do hovoru vstupuje a dožaduje se upřesnění či vysvětlení situace. Dynamika děje se tím zpomaluje a čtenář zůstává v neustálém napětí a očekávání. Právě toto střídání obou časových linií velmi znatelně ovlivňuje celkovou kompozici strany. Rámečky tak mohou být řazeny plynule vedle sebe nebo bývají v některých případech rozloženy pod sebou. (Maus II, s. 27)
Autor využívá postupu výkladového - vychází totiž z předpokladu, že čtenáři o daném problému nic nevědí; mistrně propojuje dokumentaristické detaily s románovou sugestivitou atd. Díky rafinované kombinaci těchto postupů a nezvyklé perspektivě pohledu se Spiegelmanovi daří odstranit ustálená schémata, představy a mýty. Čtenář je dokonale zbaven pocitu, že popisované události zná, a postupně se učí věci nazírat "dětskýma" očima, zvyká si na neustálé "proč", na to, že se mu "známá" fakta stále vysvětlují. Je tak nenápadně, o to však účinněji vtahován do příběhu. (pozn. 3)
pozn. 1: MACHÁČEK, J. : Nechci být komiksový Elie Wiesel (říká Art Spiegelman, autor světového bestselleru Myš). In: Respekt, 1994, roč. 5, č. 43, s. 10.
pozn. 2: SEDLÁČEK, J. : Vladek Maus aneb komiks jako život. In: Labyrint, 1998, č. 3-4, s. 62.
pozn. 3: PP- : Odvaha ptát se (holocaust v podání Arta Spiegelmana). In: Respekt, 1994, roč. 5, č. 43, s. 15.
Tento text je součástí diplomové práce Věry Čumrové Komiksy se společenskou problematikou; Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem 2004.
