Tento časopisový diamant obsahuje celkem devět příběhů, a skoro všechny stojí (i mě) za přečtení. Chci býti stručný, a tak Vám je velmi neobvykle vypíši na začátku, což obvykle nedělám:
1) Johny Nemo: Blanitý rytíř (14 stran)
kresba: Brett Ewins, příběh: Pete Milligan
2) Read Meat (3 strany)
kresba, příběh: Max Cannon
3) Pervers Pépére: Vetřelec - Zděšení (3 strany)
kresba: Gotlieb, příběh: Gotlieb + Audie
4) Sinister a Dexter: Čekání na kokota (5 stran)
kresba:Julian Gibson, příběh: Dan Abnett
5) Ukradený bůh (4 strany)
kresba, příběh: Fernando Rubio
6) Lobo: Lobo spoutaný (24 stran)
kresba: Rafael Garrés, příběh: Alant Grant
7) Judge Dredd: Den nezávislosti (6 stran)
kresba Jim Murray, příběh: John Wagner
8) Hellboy – Vlci ze Svatého Anastasia (druhý díl ze dvou, 16 stran)
kresba, příběh: Mike Mignola
9) Batman – Černý a bílý svět (8 stran)
kresba: Simon Bisley, příběh: Neil Gaiman
Tož, to je vše...
No dobrá, možná vám ještě něco připíši, i když je Vás jistě spousta, co neumí čísti, a dělají, že umí, a pak se snaží dělat chytré naduté hlavy... ale budiž:
První příspěvek přináší Johny Nemo, a já jej normálně miluji. On je veliký fešák a jeho příběh obsahuje plnou hrst toho správně hrubého humoru, který můžu pozřít i ve větším množství. Další dva příběhy, Read Meat a Pervers Pépére, jdou v otázce srandy ještě o jednu míli dále a nejsou v žádném případě určené pro adeptky církevní školy v Horních Ďáblicích.
.
Tuto povedenou trojici následuje opravdu skvělý Sinister a Dexter, které jsem minule hodně potupil a odsoudil k trestu smrti, ale nyní je vytahuji znovu na vrcholek těch panelákových dvojčat v New Yorku – oceňuji především skvělou atmosféru a pocit ztotožnění s kreslenou postavou.
Poté přichází na řadu nejslabší kousek celé „sezóny v NHL“ nazvaný „Ukradený bůh“. (Odpusť, ale je to tak.) Ale i tady oceňuji závěrečnou pointu, že i ten nejvyšší může býti malá zmačkaná plechovka od bublinkatého nápoje značky ******** (nepovolená reklama).
.
Magické číslo šest dneska obdržel můj věrný kamarád Lobo, a jestli jste jej neměli někdy rádi, tak Vás upozorňuji, že po přečtení jej budete milovat věrnou psí láskou. Uděluji mu řád „hrdina Sovětského svazu“ – zaslouží si jej, klučina kudrnatá!
Žádný souhlas…..sakra... už jste viděli u svojí hlavy takovou dřevěnou hůl z tvrdého dřeva ….(že né?!)……protři si oči nádhero……BUM----SOS... SOS... SOS…….
Ten kdo má rád Loba, ocení i skvělého Judge Dredda. To jak dokázal zlikvidovat hnusného emzáka, by mohli vyučovat na našich policejních školách. Jako předposlední nás vítá slavný a všemi vážený Hellboy v povídce „Vlci ze svatého Anastasia“. Kdo četl moji recenzi na Crew číslo 6, tak ví, že tuto postavu mám taktéž ve velké oblibě, a jestli to nevíte, tak druhý díl je dokončením toho prvního……aha?!?! (hahaha) No jasně.
.
Víte, asi si řeknete, že dneska moc chválím a uslintávám, ovšem já přece nemůžu za to, že se zde sešlo tolik dobrého z toho nejlepšího. Chápete, přece, i když máte po boku krásnou ženskou, co má nádherná prsa číslo šest, tak přece o ní neřeknete, že je plochá jako vaše manželka...
Jako Poslední z pierotů se dostavil Batman a jeho „Černý a bílý svět“: humor, nadsázka, zvláštní kresba, dobrý pocit…… a na moment se tam mihne Lobo :-) A napsal to Neil Gaiman…
Tolik CREW číslo 7.
A teď už mě nezdržujte.
Kromě lásky ke komiksům mě fascinují od mládí krásné ženy (na začátku jsem opomněl dodat), a i když mám po svém strýci Quasimodovi nehezkou tvář a zkřivené tělo, tak se s nimi osobně rád stýkám a hlavně je strkám do velkých sudů plných louhu. Znáte to: co se v mládí (od rodičů) naučíte, na stáří jakoby jste rozložili……
