Tohle je realita. Tohle je budoucnost. A tohle je Vlad. Bývalý kapitán Zolkov zvaný Vlk, zapomenutý hrdina z posledního konfliktu (teď už se tomu neříká válka) s Islámskou federací. Tři vyznamenání, jedno mizerný odstupný, vojenská bouchačka a obrňák s . korejským šmejdským bitevním počítačem. Muž, který se snaží okolním světem protlouct jak se dá, přitom ale člověk ochotný zemřít za své ideály. Na jedné straně on, na druhé všemožní blahobytní gangsterští sviňáci. Tedy. Ještě před nedávnem to tak nebylo, protože jak chcete bojovat s někým, koho vozíte svým vlastním autem za „prací“? Jenže to byly malé ryby, zatímco teď jsou všude kolem žraloci…
A to to nejdřív všechno vypadalo tak skvěle. Vlad přece dostal šanci na nový život. Zemřela mu totiž matka. Dobrá zpráva…? A odkázala mu svůj majetek. Dobrá zpráva. Velký majetek. Super zpráva. Má to ale jeden háček – k tomu, aby jeho půlka nepadla do rukou jednomu všivákovi, musí Vlad najít svého bratra Igora, fyzicky dvojče, psychicky naprostý protiklad: herce a „celebritu“ bez jakéhokoliv pocitu odpovědnosti, podrazáka, ke kterému se nedopatřením (špatně se podíval co to vlastně krade) dostal kufřík s materiály, po nichž pasou nejen agenti jedné nejmenované zahraniční mocnosti, ale i ruské gangy a další jim podobní „hoši“. A tak se Vlad vydává na záchranou výpravu. Jenže napřed musí Igora sám najít. A tohle hledání bude tak trochu problém. Navíc když se mu ještě povedlo jako na první možnou stopu narazit na Káťu, hvězdu 3D filmů, ve skutečnosti však pečlivě střežený „majetek“ místního mafiánského bosse... A Vlad ji v tom nehodlá jen tak nechat. Takže kdo z koho, první kolo, ring volný!
Belgický scénárista Yves Swolfs (Princ noci, Durango, Black Hills) stvořil dalšího hrdinu k obrazu svému; stejně jako ve většině svých ostatních sérií (kromě Dampierra) tedy jde o dalšího tvrďáka, který jde proti osudu a platí za to (trochu jako Sin City, no ne?). V tomto díle se ještě vše rozbíhá, ale i tak už člověk skoro čeká, kdy někdo Vlada pomalu rozstřílí na kousky… A i když k tomu zatím nedochází, i tak se mu v některých okamžicích daří navodit atmosféru hop nebo trop. Stejně jako ve svých předchozích komiksech se tak Swolfs spolehl na klasicky vystavěný příběh s předem jasným rozestavením figur, kde je hned jasné kdo je hrdina a kdo záporák. Díky tomu se člověk může nerušeně soustředit na samotný příběh, který má spád, gradaci i vyvrcholení, ale přesto je na něm víc než kdy dřív vidět, že jde pouze o první díl delší ságy. Proti dřívějšku se s dávkováním bezvýchodnosti a pocitu předem dané prohry přeci jen trochu drží stranou, i tak ale neváhá odstranit hrdinovy přátele, stejně jako mu nedělá problémy na chvíli čtenáře uvést nejistoty: „A bude to mít vůbec nějaké pokračování, a nebo všichni tragicky chcípnou už teď?“ Pokračování nakonec bude, ale to znamená jen jedno: Chudák Vlad.
Protože, jak sám Swolfs potvrzuje, má v hlavě scénářů na dvacet let dopředu a tím pádem je vůbec nestíhá kreslit, rozhodl se u této série předat kreslířské otěže (to je ale otřepaná fráze, což?) Griffovi (Modeste et Pompon, Giacomo C.). Ten i když je oproti Swolfsovi více „moderní“ a tedy méně šrafovaný a více spoléhající na barvy, si stále uchovává klasický evropský střih, spočívající v čistých a tenkých linkách a v realistické popisnosti. Griffo si také střeží ještě jeden donedávna typický evropský rys (kterým se lišil od angloamerického mainstreamu), a to, že si nejen kreslí, ale i inkeruje a vybarvuje všechno sám. A co víc, vybarvuje ručně, což se dnes (a v mainstreamu zvlášť) už i Francii stává pomalu vzácností. Díky tomu se mu však daří distancovat se od neosobní chladnosti, která je s computerizovanými technikami bohužel dosti často spojena. Griffova kresba „žije“ a díky tomu se projevuje jako mimořádně schopná „podržet“ Swolfsovo libreto.
Po technické stránce zapadá Vlad do standardů belgofrancouzských komiksových alb, která si za své stanovil i BB Art. Díky tomu se můžeme s Vladem seznámit v pevných A4 deskách, na kvalitním papíře, s odpovídajícím letteringem a v slušné redakční úpravě i překladu. Dostal tak kvalitu, kterou si bezesporu zaslouží.
Vlad je jasným kandidátem na post nejlepšího z pětice BB Artovských alb, kvalitní scénář a „ruská“ atmosféra se v něm „harmonicky“ skloubí s kvalitní, osobitou kresbou. Pokud máte rádi drsné hrdiny ve světech jen o něco méně drsnějších, než oni sami, a zároveň chcete vědět, jak se připravit na dovolenou v zemích bývalého SSSR, tak je Vlad právě tou cestovní příručkou kterou potřebujete. Ať žijí dovolené!
PS: Jedinými dvěma závažnými vadami, které však nijak neovlivňují čtenářský zážitek, jsou věci týkající se sběru podkladového materiálu. Konkrétně zbraňového a… jazykového. Více čtěte zde a zde.
