. V žádném případě bych vám tady nemusel podávat vysvětlení, ale protože odporní kapitalisté ze západní strany zeměkoule čekají netrpělivě na naše klopýtnutí, tak to udělám hned teď.
Takže: třetí díl této rozsáhlé série z nakladatelství BB ART začíná ON THE ROAD (na ruské cestě), kde náš hlavní hrdina Vlad řídí svoje vozidlo a poslouchá telefonní hovor svého spolucestujícího Elensteina volajícího matce (která to s ním pravděpodobně v mládí dělala v jedné posteli), a přemýšlí, jak mu ten jeho mobilní přístroj zničit. Což záhy udělá a vyhodí jej oknem…
Samozřejmě, že tento hnusný čin neprovedl z pouhé zlomyslnosti, ale proto, že jej tímto malinkatým přístrojkem špehovali největší gauneři na celém světě a v daném okamžiku přesně věděli kde se nachází... (Proč našeho hrdinu a jeho incestního kámoše tak úporně sledují, můžete laskavě vyčíst v recenzích na oba dva předešlé díly, které napsali soudruzi Vojta a Sakyk a rozhodně stojí za to.)
Našemu řidiči záhy dochází palivo a proto se rozhodne vjet do tzv "Zakázané zóny -Rudé zóny". To je území, podobné Černobylské oblasti, kde muži mají dneska tři bimbasy a ženy chodí po hlavě… prostě území s obrovskou radiací, ze kterého není cesty zpět… Našim cestovatelům to však nevadí a dokonce se rozhodnou ze srandy navštívit starou nemocniční budovu. Zde je však odchytí místní armáda, jíž se pokorně vzdají, a jsou ihned odvedeni k doktorovi Neglatovovi, co to tu má celé na povel, a který to tu (de facto) vede od desíti k pěti.
. Tento krutý doktůrek je (kupodivu) nechává naživu a dá jim slušnou práci, zatímco sám se dál věnuje svému roztomilému koníčku "Jak geneticky zničit veškeré lidstvo".
Bohužel náš hrdina Vlad má silnou alergii na místní vzduch, a také stále hledá svého magora bratra Igora, a proto si s přítelem Elensteinem jenom tak pro sebe jednomyslně odhlasují, že ze zamořeného koncentráku brzy utečou…
Nemám nic proti člověku s jménem Swolfs, který tento "ruský šlágr" vytvořil, pro mě je Belgičan jako Francouz. Zajisté musí o něčem psát, když toho má býti na více dílů. Zajisté nemůže psát pouze, o tom jak někdo uhání po rozbahněné stepní trávě, ale přímo mě vadí (a silně deptá) skutečnost, že se u té blbé nemocnice nechali chytit naivně jako hladoví králíci v kouzelníkově děravém klobouku, aniž by se pokusili o útěk, o záchranu, o střelbu, o nadávky - vyšli ven s nastavenou přední tlapkou, když pár hodin předtím odrovnal Vlad polovinu všech branců v celé ruské provincii…
Chápu, že by se nedostalo na čáry doktora Neglatova, a děj by šel jinou cestou - a nebo jsem prostě nepochopil, že to tak má být a vše je potom "CHOROŠO NATAŠO".
K malíři Griffovi, který to vše vybarvil, se velmi kriticky staví soudruh SAKYK ve své recenzi na druhý díl a vytýká mu především nezvládnutí ksichtů obyčejných lidí. Pro mě se, paradoxně, nejkvalitnější kresba se nachází na straně 15 a 24. Je černobílá a připomíná mě Marko Čermáka a jeho Rychlé šípy (vzdáleně)…
. Takže mojí věrní komiksoví čtenáři, věrní naší straně a Sovětské vládě, celkově musím tento třetí díl odsoudit hlavně z politických důvodů, protože ukazuje naší krásnou vlast v budoucnosti jako zemi, jež se nachází v totálním rozkladu, je zaplavená vlnou násilí, bídou a destrukcí a v níž hlavně nevládne náš vysněný komunismus.
Jinak soukromě, mimo hlavní řeč, Vám sdělím, že si jej klidně můžete přečíst a pokud Vám nebude vadit pár maličkostí, ne zcela nedokonalá kresba a občasné vaření z vody, klidně jej zhltejte a v klidu se připravte na díl další. Není tak špatný, je slušný a znám i horší - např. Timur a jeho parta… Ale PSSST - to raději nikomu, soudruzi, nevykládejte, protože člověk nikdy neví a i za takový názor bych také mohl dělat děvečku pro všechno v našem milém a příjemném rekreačním táboře s názvem GULAG.
Čest práci Váš Vladimír Josif OBR
