Na rozcestí aneb mapa je nanic
(aneb pro koho a o čem to je)
Je asi pravda, že tenhle titul se s největší pravděpodobností do špinavých pracek běžného čtenáře komiksů nedostane, ale i tak bude rozhodně zajímavé podívat se trochu na to, jaké že čtení ovlivňuje příští generaci komiksových fanynek (alespoň pevně věřím, že nějaká taková se tu blahodárně vyvíjí).
Důležité je předně si uvědomit, že W.I.T.C.H. není komiksový plátek, nýbrž magazín věnovaný určitému životnímu stylu. Komiks sice tvoří důležitou a podstatnou část obsahu měsíčníku, avšak identifikujeme tu i nejrůznější hry, návody, testy, kvizy a soutěže: věštění z portálů a karet, rady z bylinkářství, snář, encyklopedii tajných věd či netradiční horoskop…
.Žij barevně aneb zavolejte Lovce Frosta
(aneb jak je to kreslené a nástin děje)
Jedním z největších lákadel je tedy komiks. Svými 32 stranami zamořuje polovinu časopisu a v rámci žánru a stylu ho lze pochválit. Je takřka vyčerpávající jej číst bez znalosti všech souvislostí, poněvadž vychází na pokračování a děj je docela komplikovaný. Pětice mladých čarodějek vstupuje pomocí Fobosovy pečetě do Jiného světa, pokračuje ve svém pátrání po Elyon, objevuje tajemství učitelky Rudolphové, řeší své intimní problémy…
Pro úspěch takového komiksu je nezbytná líbivá, jasná kresba, což W.I.T.C.H. splňují do puntíku: lehce poevropštěný, v počítači kolorovaný manga-styl je přesně to, co nejmladší generace infikovaná Pokemony, Digimony či jinými příšerami přímo vyžaduje. Kompozice je nepravidelná, žádných šest či osm políček na stránku. Ta naopak mají různé tvary a velikosti, často dosahují až k okraji nebo jsou neohraničená, což přispívá k různorodosti a tlačí příběhy kupředu.
Ukázky kresby hledejte přímo na internetových stránkách W.I.T.C.H.
Čáry máry aneb občas je potřeba někomu posloužit
(aneb o kvalitě zpracování a závěrečné zhodnocení)
K přívětivosti celého časopisu přispívá i kvalitní tisk na lesklém, křídovém papíře a nápaditá úprava grafická, což jsou asi elementy u takového typu periodika očekávané a koneckonců nezbytné. Každá nevinná desetiletá dívenka tak už poslepu a na první dotek hravě pozná, jestli drží v ruce W.I.T.C.H. nebo něco jiného. A drobné nedostatky typu nepříliš komiksového fontu v bublinách či absence údajů o autorech komiksu – to pro ni není dvakrát důležité.
Závěr? Profesionální práce + přesně vedený útok na jasně definovanou cílovou skupinu + přijatelná cena = časopis, který si určitě nachází své (především) čtenářky. A je jenom dobře, že zároveň plní pozitivní pedagogickou funkci: vytváří silně návykový vztah na komiks. A jak varuje ministr zdravotnictví – komiks je ta nejlepší zábava pod sluncem!
P. S. Možná by stála za to nějaká přitvrzená verze pro dospěláky: představa těch pěti kočiček již pěkně vyvinutých, jenom v hadřících místo kostýmů, hmm…
