(Na tomto místě musím upozornit, že moje recenze vychází v první řadě z polského překladu a je tedy možné, že se mnou uváděná fakta – především vlastní jména – nebudou úplně stoprocentně shodovat s originálem. Kde se mi tyto nesrovnalosti podařilo vypátrat, uvádím obě verze.)
1. A feu et á cenderes (Oheň a popel, polsky Ogień i popiól, anglicky Fire&Ash, česky Než bude pozdě)
K nejmenované, zdánlivě panensky divoké planetě, dorazí . mezihvězdný konvoj zvaný Armáda. Rasa Hrotů (v originále Hottards) trpí na svých lodích těžkou epidemií, způsobenou nevhodnými životními podmínkami. Armáda se jim proto rozhodne nově objevenou planetu přidělit k „hrotoformaci“, podmínkou je však nepřítomnost inteligentního života na jejím povrchu. Aby mohlo být toto ověřeno, vyráží k průzkumu planety skupinka specializovaných, extrémně telepaticky citlivých pátračů zvaných Gardianinové (Gordonias). Krátce na to se ale jeden z nich ztratí, a tak Heiliig, vyslanec Hrotů pověřený přeměnou planety, musí vyrazit na záchrannou misi.
Ukáže se, že pohřešovaného pátrače nešťastnou náhodou sestřelila svým primitivním prakem Nāvis, která – podobně jako Tarzan či Mauglí – pobývá v lese v společnosti ochočené „tygřice“ Hayo (Houyo). Protože kousek spáleného těla pozřela, regeneruje se pátrač v jejím těle, což k ní neomylně přivede Heiliiga sledujícího Gardianinův vitální signál. V tu chvíli dochází ke konfliktu zájmů: Heiliig potřebuje co nejrychleji uzpůsobit planetu pro svoji trpící rasu, protokol Armády to však nedovoluje. Heiliig proto zpochybní Nāvisinu inteligenci a pokusí se ji odstranit.
Během honičky objeví pronásledovatelé v džungli havarovanou kosmickou loď. Zdá se být proto víc než pravděpodobné, že je Nāvis potomkem ztroskotanců náležících k rase pro Armádu do té doby neznámé a není tedy původním obyvatelem planety. Nāvis se však svého domova nehodlá jen tak vzdát. Podaří se ji přemluvit ke vzpouře podřízenou rasu extrémně hloupých Prolsů (Migreurs) a vytáhne v jejich čele k přímé konfrontaci s Heiliigem. Nakonec ji musí přijít na pomoc Armáda, která zachytila nouzové volání vyslané pátračem.
Problém se v závěru vyřeší více méně k oboustranné . spokojenosti, i když obě strany zaplatí poměrně vysokou cenu. Pro Armádu je v tom všem nejzajímavější – Nāvis samotná. Nejenom, že patří k inteligentnímu druhu, se kterým se nikdo v celé historii Armády ještě nesetkal, navíc je absolutně imunní vůči telepatii a na ostatní mimozemské rasy dokáže působit sugestivní silou verbálního přesvědčování.
Oheň a popel je velice kvalitní příběh, který sérii nasazuje laťku opravdu pekelně vysoko. Postavy jsou realistické, nic zde není jenom černé nebo bílé. Ačkoliv je vám od začátku jasné, komu máte fandit, nezabrání vám to spolucítit i s druhou stranou. Způsob vyprávění je úchvatný a je až s podivem, kolik autoři dokážou vyjádřit bez používání bublinek. (Speciálně platí o poslední straně.)
Ukáže se, že pohřešovaného pátrače nešťastnou náhodou sestřelila svým primitivním prakem Nāvis, která – podobně jako Tarzan či Mauglí – pobývá v lese v společnosti ochočené „tygřice“ Hayo (Houyo). Protože kousek spáleného těla pozřela, regeneruje se pátrač v jejím těle, což k ní neomylně přivede Heiliiga sledujícího Gardianinův vitální signál. V tu chvíli dochází ke konfliktu zájmů: Heiliig potřebuje co nejrychleji uzpůsobit planetu pro svoji trpící rasu, protokol Armády to však nedovoluje. Heiliig proto zpochybní Nāvisinu inteligenci a pokusí se ji odstranit.
Během honičky objeví pronásledovatelé v džungli havarovanou kosmickou loď. Zdá se být proto víc než pravděpodobné, že je Nāvis potomkem ztroskotanců náležících k rase pro Armádu do té doby neznámé a není tedy původním obyvatelem planety. Nāvis se však svého domova nehodlá jen tak vzdát. Podaří se ji přemluvit ke vzpouře podřízenou rasu extrémně hloupých Prolsů (Migreurs) a vytáhne v jejich čele k přímé konfrontaci s Heiliigem. Nakonec ji musí přijít na pomoc Armáda, která zachytila nouzové volání vyslané pátračem.
Problém se v závěru vyřeší více méně k oboustranné . spokojenosti, i když obě strany zaplatí poměrně vysokou cenu. Pro Armádu je v tom všem nejzajímavější – Nāvis samotná. Nejenom, že patří k inteligentnímu druhu, se kterým se nikdo v celé historii Armády ještě nesetkal, navíc je absolutně imunní vůči telepatii a na ostatní mimozemské rasy dokáže působit sugestivní silou verbálního přesvědčování.
Oheň a popel je velice kvalitní příběh, který sérii nasazuje laťku opravdu pekelně vysoko. Postavy jsou realistické, nic zde není jenom černé nebo bílé. Ačkoliv je vám od začátku jasné, komu máte fandit, nezabrání vám to spolucítit i s druhou stranou. Způsob vyprávění je úchvatný a je až s podivem, kolik autoři dokážou vyjádřit bez používání bublinek. (Speciálně platí o poslední straně.)
2. Collection privée (Soukromá sbírka, polsky Kolekcjoner, anglicky Privat Collection)
V tomto díle už potkáváme Nāvis jako plně etablovanou a . adaptovanou členku Armády. (I když, jak v úvodu poukazuje její vychovatel Mackel-Loos, proces adaptace nebyl vůbec snadný.) Protože její cesta a udržování podmínek vhodných pro život Armádu taky něco stojí, dostane pracovní nabídku: stát se speciálním agentem Rady Armády pro jisté choulostivé operace. Nāvis ví, že nemůže odmítnout, rozhodne se však Radu trochu napínat a s odpovědí si dává načas.
Mezitím si jí všimne tajemný a mocný konzul Enshu Atsukau, který ji začne svádět. Atsukau je něco jako kosmický Casanova, svůdce a sběratel krásných žen, který touží mít ve své „kolekci“ samičky všech mimozemských ras. Nāvis však jeho kouzlu odolává a nečekaně se vzepře i doktor Arztrachan, tradičně Atsukou podplácený, aby vybraným obětem vpravoval do těla miniaturní 3D kamery pořizující jejich holografický konstrukt.
Ač se . Nāvis snaží o jeho záchranu sebevíc, nebohý doktor je nakonec odstraněn. V závěrečném boji přijdou o život i obě Atsukovy tělesné strážkyně a ani samotný konzul neunikne bez šrámu. Bezvědomou Nāvis zachraňuje před potupným osudem až věrný robot Snivel.
Závěr je mírně rozpačitý a otevřený. Enshu Atsukau je příliš důležitým členem kosmického konvoje, než aby se na něj kdokoliv odvážil sáhnout, a to včetně samotné Rady, takže spravedlnost a náležitý trest odcházejí s dlouhým nosem.
Oproti předchozímu dílu mnohem komornější příběh, který z pohledu širších souvislostí neposouvá sérii nikam dál. Důraz je kladen spíš na rychlou akci a jistý (příznivcům science fiction dobře známý) „sense of wonder“ z pohledu na množství variant mimozemského života osídlujícího lodě konvoje. Dostáváme také možnost nahlédnout do citlivé duše osamělé Nāvis, nacházející se navíc v nelehkém věku puberty. Temný stín vrhá na celý příběh první setkání s politikařením v rámci řídících orgánů Armády, které nám dokazuje, že ani technologicky vyspělí mimozemšťané nejsou ve většině případů o nic lepší, než my lidé…
Mezitím si jí všimne tajemný a mocný konzul Enshu Atsukau, který ji začne svádět. Atsukau je něco jako kosmický Casanova, svůdce a sběratel krásných žen, který touží mít ve své „kolekci“ samičky všech mimozemských ras. Nāvis však jeho kouzlu odolává a nečekaně se vzepře i doktor Arztrachan, tradičně Atsukou podplácený, aby vybraným obětem vpravoval do těla miniaturní 3D kamery pořizující jejich holografický konstrukt.
Ač se . Nāvis snaží o jeho záchranu sebevíc, nebohý doktor je nakonec odstraněn. V závěrečném boji přijdou o život i obě Atsukovy tělesné strážkyně a ani samotný konzul neunikne bez šrámu. Bezvědomou Nāvis zachraňuje před potupným osudem až věrný robot Snivel.
Závěr je mírně rozpačitý a otevřený. Enshu Atsukau je příliš důležitým členem kosmického konvoje, než aby se na něj kdokoliv odvážil sáhnout, a to včetně samotné Rady, takže spravedlnost a náležitý trest odcházejí s dlouhým nosem.
Oproti předchozímu dílu mnohem komornější příběh, který z pohledu širších souvislostí neposouvá sérii nikam dál. Důraz je kladen spíš na rychlou akci a jistý (příznivcům science fiction dobře známý) „sense of wonder“ z pohledu na množství variant mimozemského života osídlujícího lodě konvoje. Dostáváme také možnost nahlédnout do citlivé duše osamělé Nāvis, nacházející se navíc v nelehkém věku puberty. Temný stín vrhá na celý příběh první setkání s politikařením v rámci řídících orgánů Armády, které nám dokazuje, že ani technologicky vyspělí mimozemšťané nejsou ve většině případů o nic lepší, než my lidé…
O námětech alb 3 a 4 si přečtete v posledním pokračování Turloghova miniseriálu o sérii Sillage.
