. Situace Ftorossů mezi ostatními rasami nesmírného vesmírného konvoje je katastrofální - na okraji politickém a zejména společenském živoří v chudobě a nemoci celý jeden druh… V marné snaze najít pro svůj lid řešení a lék se radikálové uchylují k extrémistickým řešením - sebevražedným útokům. Jak na sebe ale upozornit, když ani ty nestačí? Vymoci si přežití jednoho druhu smrtí druhu jiného - a co je snazší, než provést genocidu vraždou jediné bytosti? Výbuch na výstavě, uspořádané k poctě Nävis a lidstva vůbec, těžce zasahuje jejího učitele Mackel-Loose, a zanedlouho poté se ftorosská zbraň ocitá přímo u hlavy samotné Nävis. Všemi oblíbená, rozjívená vnadná černovláska se tak musí vypořádat ne s nepřítelem jedním, ale s problémem celé rasy… Pánové Morvan (scénář) a Buchet (kresba) opět servírují vyvážený mix bojůvek přímých i kuloárních, neohroženost sličné hlavní hrdinky i zkorumpovaná srdce papalášstva, to vše zaobalené do nevyčerpatelné pestrosti Meteoru.
. A teprve v tomto díle si té pestrosti začínají doopravdy užívat - někoho můžou pobavit, jiného znudit tahanice v meteořím "Shromáždění národů", za pečlivější prozkoumání ale stojí zmiňovaná výstava. Ufouni se maskují jako lidé, chodbami se potácejí rytíři i skafandry, v jednom z androidů poznáváme Harrisona Bankse z Golden City, ve vitríně se zablyští roboti ze Star Wars nebo ze zástupců comicsové prehistorie Betty Boop, jiná postava zas jakoby z oka vypadla mágovi z Donžonu…
Čtenáře až zarazí, kolika možných ras - tykadel, výrůstků, počtu očí nebo končetin - se v Meteoru může dočkat. Kreslířova fantasie je téměř nekonečná - ale ten nekonečný rej jakoby se proměnil; už není jen rozhozenými kartami, z nichž autoři jen tu a tam nějakou pootočí. Karneval ras se pomaličku stává obrazem lidstva, a rozloha Meteoru paralelou pozemské rasové rozmanitosti. Meteor se polidšťuje - a to jak doslova, stržen nävisovskou mánií, tak přeneseně. Sama hrdinka je vykreslená jak v podobě nepřekonatelné agentky, tak coby citlivá dívka teprv snad na hranici dospělosti - a zároveň jako hluboce soucítící bytost. Jako člověk.
.
Album Atentát odráží skutečné problémy, které řeší nejen Nävis, ale především my sami: chudoba Třetího světa, terrorismus, dodnes aplikovaná genocida. Co je skutečnou "pomocí" - terénní práce v postižených oblastech, nebo politicko-ekonomický lobbing? Snad až na závěrečný dialog, zasazený do děje trochu účelově, jsou - díky přípravě předchozích čtyř alb - tyto problémy v Meteoru stejně pochopitelné, samozřejmé a nesnesitelné, jako na Zemi.
Není se ovšem třeba děsit, že vykutálení autoři proměnili sexy scífko v nějakou pro- nebo anti-galobalizační agitku. I pátý díl Meteoru je našlápnutý akcí, plnou střelby, bitek a zákulisních machinací. Právě proto je onen jemně docílený přesah tak překvapivý, ne-li obdivuhodný…
