Ohlédněte se zpátky za svou kariérou komiksového scénáristy. Co vidíte?
Vlastislav Toman: Kariérou komiksového scénáristy…? Já to řeknu trochu jinak – v číslech: vidím zhruba 35 svých scénářů (např. podle rozsahu největší Strážci jich mají asi pět až šest) násobeno 24 díly, což se rovná přibližně 840 stranám tabulí komiksů. A mohu pokračovat: krát tři stránky rukopisu scénáře potřebných na jednu tabuli komiksu, takže dojdu k 2 500 stranám textu, což by odhadem stačilo asi na napsání 10 až 15 knih. Je tohle kariéra?
Vlastislav Toman: Kariérou komiksového scénáristy…? Já to řeknu trochu jinak – v číslech: vidím zhruba 35 svých scénářů (např. podle rozsahu největší Strážci jich mají asi pět až šest) násobeno 24 díly, což se rovná přibližně 840 stranám tabulí komiksů. A mohu pokračovat: krát tři stránky rukopisu scénáře potřebných na jednu tabuli komiksu, takže dojdu k 2 500 stranám textu, což by odhadem stačilo asi na napsání 10 až 15 knih. Je tohle kariéra?
O úspěchu často rozhoduje i taková drobnost, jako je kvalita. Co si z tohoto pohledu myslíte o svých scénářích?
V. T.: Kvalitu musí posoudit spíše sami čtenáři. I když je pravda, že vnímání scénáře může být silně ovlivněno úrovní kresby, která v mých dílech bohužel někdy ulítla (např. Pán vlků – kreslil M. Víšek). Ale jsou tu tituly mezi lidmi dodnes vzpomínané, například Strážci a Kruan.
V. T.: Kvalitu musí posoudit spíše sami čtenáři. I když je pravda, že vnímání scénáře může být silně ovlivněno úrovní kresby, která v mých dílech bohužel někdy ulítla (např. Pán vlků – kreslil M. Víšek). Ale jsou tu tituly mezi lidmi dodnes vzpomínané, například Strážci a Kruan.
Pro většinu autorů u nás je snem komiksem se živit. Co však znamenal pro vás?
V. T.: Především příjemně strávený, aktivní a atraktivní odpočinek. Využil jsem prostě možnosti, že jsem působil jako šéfredaktor ABC a literární činnost tu byla jako hobby. Na uživení to tehdy nebylo, a bohužel to platí i pro dnešek.
V. T.: Především příjemně strávený, aktivní a atraktivní odpočinek. Využil jsem prostě možnosti, že jsem působil jako šéfredaktor ABC a literární činnost tu byla jako hobby. Na uživení to tehdy nebylo, a bohužel to platí i pro dnešek.
Každý nějak začínal. Vaše první krůčky jsou časově spjaty s poválečným obdobím našich dějin…
V. T.: Nejdříve jsem samozřejmě hltal Foglara a to málo, co v mém mládí bylo. Za nejlepší kreslíře považuji dodnes Fišera, Schönberga, Kobíka, Petráčka a Saudka (i když jen satiry typu Lips). A mimochodem, docela rád jsem si komiksy jako kluk i kreslil. První opravdový scénář, který jsem vytvořil, se jmenoval Prázdniny v podzemí (vyšlo v prvním ročníku ABC)…
V. T.: Nejdříve jsem samozřejmě hltal Foglara a to málo, co v mém mládí bylo. Za nejlepší kreslíře považuji dodnes Fišera, Schönberga, Kobíka, Petráčka a Saudka (i když jen satiry typu Lips). A mimochodem, docela rád jsem si komiksy jako kluk i kreslil. První opravdový scénář, který jsem vytvořil, se jmenoval Prázdniny v podzemí (vyšlo v prvním ročníku ABC)…
Rok 1957. Vychází první číslo časopisu ABC. Zavzpomínejte na ty okamžiky…
V. T.: V letech 1953 až 1956 jsem po ukončení své základní vojenské služby pracoval jako redaktor v Rudé zástavě, což byly vojenské noviny. Dělal jsem tam kulturně osvětovou rubriku a mezi mými autory a dopisovateli byli třeba i publicista Arnošt Lustig, satirik Gabriel Laub nebo humorista Miloslav Švandrlík. Ale za tři roky už jsem měl toho „zeleného života“ dost a tak jsem požádal o propuštění. A měl jsem štěstí. V roce 1956 už existovala na ÚV Svazu mládeže idea nového časopisu pro děti do 15 let. Tak jsem se přihlásil do konkurzu a vyšlo to. Původně se měl časopis jmenovat ABC vědy a techniky, ale mně se podařilo na poslední chvíli prosadit změnu na ABC mladých techniků a přírodovědců. Z toho pak zůstalo jen to populární Ábíčko. Pracoval jsem v redakci 35 let, z toho plných 32 jako šéfredaktor.
V. T.: V letech 1953 až 1956 jsem po ukončení své základní vojenské služby pracoval jako redaktor v Rudé zástavě, což byly vojenské noviny. Dělal jsem tam kulturně osvětovou rubriku a mezi mými autory a dopisovateli byli třeba i publicista Arnošt Lustig, satirik Gabriel Laub nebo humorista Miloslav Švandrlík. Ale za tři roky už jsem měl toho „zeleného života“ dost a tak jsem požádal o propuštění. A měl jsem štěstí. V roce 1956 už existovala na ÚV Svazu mládeže idea nového časopisu pro děti do 15 let. Tak jsem se přihlásil do konkurzu a vyšlo to. Původně se měl časopis jmenovat ABC vědy a techniky, ale mně se podařilo na poslední chvíli prosadit změnu na ABC mladých techniků a přírodovědců. Z toho pak zůstalo jen to populární Ábíčko. Pracoval jsem v redakci 35 let, z toho plných 32 jako šéfredaktor.
A pak už konečně přišly první velké scénáře…
V. T.: Nejdříve to byli Strážci a po nich dva komiksy na motivy fantastických románů A. C. Doyla a E. R. Burroughse, Výprava do ztraceného světa a velice úspěšný dvoudílný John Carter na Marsu. Po nich jsem pak napsal triptych Pod paprsky zářícího, a další a další. Mými kmenovými kreslíři byli F. Kobík, M. Víšek, L. Hlavsa a J. Veškrna.
V. T.: Nejdříve to byli Strážci a po nich dva komiksy na motivy fantastických románů A. C. Doyla a E. R. Burroughse, Výprava do ztraceného světa a velice úspěšný dvoudílný John Carter na Marsu. Po nich jsem pak napsal triptych Pod paprsky zářícího, a další a další. Mými kmenovými kreslíři byli F. Kobík, M. Víšek, L. Hlavsa a J. Veškrna.
V rámci cyklu Pod paprsky zářícího jste stvořil hrdinskou postavu Kruana. O vzniku a původu jeho jména bylo již napsáno mnohé. Např. náš redaktor Elves vystopoval zajímavou spojitost s Johnem Carterem na Marsu. Jak to však bylo doopravdy?
V. T.: Vytvoření Kruana jako takového bylo vlastně protestem proti tehdejší neochotě americké agentury dát nám práva na úpravu klasického Tarzana na komiks. Tím jsme chtěli navázat na Johna Cartera. Tak jsem se zatvrdil a řekl si, že sci-fi příběh v podobném stylu dokážu napsat taky. Sáhl jsem po svých fantastických povídkách z šedesátých let Příchod bohů a To – a začal jsem psát scénář. Netušil jsem, že celkem udělám šest dílů.
V. T.: Vytvoření Kruana jako takového bylo vlastně protestem proti tehdejší neochotě americké agentury dát nám práva na úpravu klasického Tarzana na komiks. Tím jsme chtěli navázat na Johna Cartera. Tak jsem se zatvrdil a řekl si, že sci-fi příběh v podobném stylu dokážu napsat taky. Sáhl jsem po svých fantastických povídkách z šedesátých let Příchod bohů a To – a začal jsem psát scénář. Netušil jsem, že celkem udělám šest dílů.
Ovlivňování zahraničními klasikami je pro český komiks typické. Kam jste pro inspiraci chodil nejčastěji vy?
V. T.: Samozřejmě jsem se snažil hledat i v zahraničí, ale tehdejší doba k tomu šanci moc nedávala. A tak byl zdrojem především francouzský časopis Pif , se kterým jsme měli dobré meziredakční vztahy. A občas se nám do ruky nějakou cestou dostaly i jiné zahraniční časopisy.
V. T.: Samozřejmě jsem se snažil hledat i v zahraničí, ale tehdejší doba k tomu šanci moc nedávala. A tak byl zdrojem především francouzský časopis Pif , se kterým jsme měli dobré meziredakční vztahy. A občas se nám do ruky nějakou cestou dostaly i jiné zahraniční časopisy.
Asi by se dalo popsat hodně papíru Vašimi historkami o boji s KSČ. Jak by se dal charakterizovat?
V. T.: Strana byla tenkrát všude, s tím se prostě nedalo nic dělat, tak jsme se alespoň snažili prosadit kreslené seriály i přes nevůli řady kulturních pracovníků, ideologů a kritiků – včetně těch „z nábřeží“ (míněno sídlo ÚV KSČ). Metody byly různé. Například spodní textový dodatek pod komiksy - obvykle jaksi motivační - měl svůj ideový smysl, byl vlastně takovým „deštníkem proti kritikům“. Tenhle boj o seriál se táhl již od začátku života ABC. Jinou obranou zase bylo zařazení komiksů na motivy z knih sovětských autorů.
V. T.: Strana byla tenkrát všude, s tím se prostě nedalo nic dělat, tak jsme se alespoň snažili prosadit kreslené seriály i přes nevůli řady kulturních pracovníků, ideologů a kritiků – včetně těch „z nábřeží“ (míněno sídlo ÚV KSČ). Metody byly různé. Například spodní textový dodatek pod komiksy - obvykle jaksi motivační - měl svůj ideový smysl, byl vlastně takovým „deštníkem proti kritikům“. Tenhle boj o seriál se táhl již od začátku života ABC. Jinou obranou zase bylo zařazení komiksů na motivy z knih sovětských autorů.
V 60. a zvláště v 70. a 80. letech existovala celá řada různě zaměřených dětských časopisů: Sedmička pionýrů, Stezka, Pionýr, Ohníček… Existovala mezi vámi konkurence?
V. T.: Nedalo se to nazývat vyloženě konkurencí v dnešním slova smyslu, existovala spíše taková přirozená řevnivost – avšak spojovala nás „obrana proti vnějšímu nepříteli“, jelikož ty časopisy měly stejné problémy jako my. Například takové ty zákazy-nezákazy publikování některých autorů – viz Jaroslav Foglar a jiní.
V. T.: Nedalo se to nazývat vyloženě konkurencí v dnešním slova smyslu, existovala spíše taková přirozená řevnivost – avšak spojovala nás „obrana proti vnějšímu nepříteli“, jelikož ty časopisy měly stejné problémy jako my. Například takové ty zákazy-nezákazy publikování některých autorů – viz Jaroslav Foglar a jiní.
Komiks u nás kupodivu přežil. Jak ho vidíte po všech těch letech, jaká je jeho dnešní úroveň?
V. T.: V současné produkci nenacházím nic výrazného, ba ani Pot či Crew mě nijak neuchvacují. Mladí kreslíři by potřebovali konfrontaci jak s širokou veřejností, tak s „vysloužilými“, renomovanými autory. Zkrátka jak říkám: Jsou tu sice ruce, které umí malovat, ale musí je někdo bičovat… Vždyť za nás to tu fungovalo a podívejte se: Kobík, Petráček či Hlavsa se řadí mezi klasiky… A ještě něco. K té konfrontaci tu chybí publikační prostor čili nejsou tu časopisy, které by to umožnily.
V. T.: V současné produkci nenacházím nic výrazného, ba ani Pot či Crew mě nijak neuchvacují. Mladí kreslíři by potřebovali konfrontaci jak s širokou veřejností, tak s „vysloužilými“, renomovanými autory. Zkrátka jak říkám: Jsou tu sice ruce, které umí malovat, ale musí je někdo bičovat… Vždyť za nás to tu fungovalo a podívejte se: Kobík, Petráček či Hlavsa se řadí mezi klasiky… A ještě něco. K té konfrontaci tu chybí publikační prostor čili nejsou tu časopisy, které by to umožnily.
Kája Saudek – jen vyslovení toho jména vyvolává v každém komiksáři mrazení v zádech. Proč nikdy pro ABC nic nenakreslil?
V. T.: To není zcela přesná otázka. Pro ABC sice nikdy nenakreslil komiks, avšak pár ilustrací pro nás udělal. Řekl bych, že ho to tehdy táhlo někam jinam, než kam směřovalo ábíčko.
V. T.: To není zcela přesná otázka. Pro ABC sice nikdy nenakreslil komiks, avšak pár ilustrací pro nás udělal. Řekl bych, že ho to tehdy táhlo někam jinam, než kam směřovalo ábíčko.
Po vašem odchodu se ABC hodně změnilo. K lepšímu?
V. T.: To je těžké hodnotit – dnes je to všechno otázka peněz a v případě komiksu i nalezení vhodných autorů a kreslířů. Sám časopis má dneska jiné postavení na trhu, než měl kdysi, kdy byl dominantní a v mnohém průkopnický. Viz například vkládané přílohy, tehdy tzv. déčka, dnes je má kdekdo – ale je to hodně drahé. I naše speciály byly šlágrem, a zase – dnes je dělá kdekdo. Mě těší především to, že se letos ABC „dožilo“ už 45 let a má šanci žít dál.
V. T.: To je těžké hodnotit – dnes je to všechno otázka peněz a v případě komiksu i nalezení vhodných autorů a kreslířů. Sám časopis má dneska jiné postavení na trhu, než měl kdysi, kdy byl dominantní a v mnohém průkopnický. Viz například vkládané přílohy, tehdy tzv. déčka, dnes je má kdekdo – ale je to hodně drahé. I naše speciály byly šlágrem, a zase – dnes je dělá kdekdo. Mě těší především to, že se letos ABC „dožilo“ už 45 let a má šanci žít dál.
Doposud jsme si povídali o minulosti. Co však děláte dnes?
V. T.: Řekl bych, že nezahálím. V roce 2000 mi vyšla v pražském nakladatelství Ostrov povídková kniha Dlouhý oheň smrti pod mým pseudonymem Patrik Coachman. Některé ty příběhy jsem tak už dříve podepisoval. A v témže roce jsem začal pracovat na scénáři možná mého největšího komiksu s názvem Strážci času IKS. Je určen do sešitové řady z názvem Ahoj, Evropo, kterou vydává Česká rada Pionýra za přispění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a České národní agentury Mládež. Komiks doplňuje a oživuje základní informace o EU a té které členské zemi. Vždycky má 13 stran x 15 zemí EU, takže by to mělo být 195 tabulí (a k vidění je na www.pionyr.cz).
V. T.: Řekl bych, že nezahálím. V roce 2000 mi vyšla v pražském nakladatelství Ostrov povídková kniha Dlouhý oheň smrti pod mým pseudonymem Patrik Coachman. Některé ty příběhy jsem tak už dříve podepisoval. A v témže roce jsem začal pracovat na scénáři možná mého největšího komiksu s názvem Strážci času IKS. Je určen do sešitové řady z názvem Ahoj, Evropo, kterou vydává Česká rada Pionýra za přispění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR a České národní agentury Mládež. Komiks doplňuje a oživuje základní informace o EU a té které členské zemi. Vždycky má 13 stran x 15 zemí EU, takže by to mělo být 195 tabulí (a k vidění je na www.pionyr.cz).
Alespoň pár slov o tomto projektu…
V.T.: Novodobí Strážci žijí v roce 2100 a na palubě časostroje Experimental podnikají výpravy do minulosti i naší současnosti. Pokud vidíte nějakou souvislost s legendárními Strážci, pak tohle je jakoby jejich třetí generace. Tu druhou řadu jsem sice rozepsal, ale zatím se nenašel vydavatel, který by Strážce z Bílých domů publikoval. A perličku na závěr. S Františkem Kobíkem jsme před časem dělali komiks do výkladu mezinárodní Úmluvy o právech dítěte pro děti a učitele i další výchovné pracovníky. Pod názvem Ahoj, ÚMLUVO to vydala Česká rada dětí a mládeže. Jo! A také píši jakési předmluvy k mým příběhům ve Velkých knihách komiksů ABC. Stačí, aby si ti, pro které jsem podle vašeho úvodu k tomuto rozhovoru zatrpklý dědek, mohli svůj názor poopravit?
V.T.: Novodobí Strážci žijí v roce 2100 a na palubě časostroje Experimental podnikají výpravy do minulosti i naší současnosti. Pokud vidíte nějakou souvislost s legendárními Strážci, pak tohle je jakoby jejich třetí generace. Tu druhou řadu jsem sice rozepsal, ale zatím se nenašel vydavatel, který by Strážce z Bílých domů publikoval. A perličku na závěr. S Františkem Kobíkem jsme před časem dělali komiks do výkladu mezinárodní Úmluvy o právech dítěte pro děti a učitele i další výchovné pracovníky. Pod názvem Ahoj, ÚMLUVO to vydala Česká rada dětí a mládeže. Jo! A také píši jakési předmluvy k mým příběhům ve Velkých knihách komiksů ABC. Stačí, aby si ti, pro které jsem podle vašeho úvodu k tomuto rozhovoru zatrpklý dědek, mohli svůj názor poopravit?
Stačí bohatě. Přeji dobré zdraví, hodně štěstí a hlavně ještě spoustu skvělých komiksových scénářů…
