Tam, kde neuspěli zkušení lovci, nastupuje do akce malý Yakari. Díky věšteckému snu a nemalé pomoci Velkého Orla i svého věrného mustanga Malého Bleska přežije strašlivou cestu pouští, aby v jejím nitru objevil… Ale to si už přečtěte sami.
Příběh tentokrát není tak rozvětvený ani tak nabytý akcí, jako díl první, pořád však jedna příhoda stíhá druhou. O něco jednodušší dějová linie je příběhu ku prospěchu, ztrácí se totiž hektický pocit „akce za každou cenu“. Pokud budete delší dobu přemýšlet o logických souvislostech libreta jako takového, nejspíš vás za chvíli přepadne nepříjemný dojem, že něco není úplně v pořádku, proto to raději nedělejte. Drobných nelogičností je zde víc (například obrovský vodopád ztrácející se beze stopy uprostřed úplně vyprahlé pouště), skoro to tak vypadá, že si scénárista upravuje přírodní zákony tak, aby vyhovovaly jeho původnímu záměru.
. Pro Evropana nejspíš těžko přijatelný (i když pro mladšího čtenáře asi velice působivý) je v podtitulku recenze nadhozený přírodní mysticizmus. Jedná se o představu přírody jako jakési myslící Nadbytosti, jejíž jednotlivé složky (tj. zvířata) jsou rovněž myslící a navíc velice uvědomělé v otázce zachovávání přírodní rovnováhy a potřeby nasytit všechny živé tvory. Protože však tato myšlenka skutečně koresponduje s původním animistickým náboženstvím severoamerických Indiánů, těžko proti tomu můžeme něco namítat.
No, ale nechme už příběh na pokoji a věnujme se chvíli slíbenému rozboru kresby. Ta už na první pohled spadá do kategorie, pro kterou už delší dobu marně vymýšlím název. Kdybych totiž řekl, že je „dětská“, mysleli byste si, že vypadá jako něco, co jste vy sami nadrásali ve věku čtyř let. Kdybych řekl, že je „dětinská“, obvinil bych pro změnu autora z nedostatečného mentálního věku, a kdybych řekl, že je „karikaturistická“, mysleli byste si, že si autor dělá ze svých postav legraci a úmyslně je zesměšňuje. Nic z toho však není pravda, a tak mi nezbývá, než se uchýlit ke krkolomně opisné formě typu „veselá a jednoduchá kresba vzhledově i jinými charakteristikami odpovídající stylu používanému pro ilustrace knížek určených čtenářům předpubertálního věku“. Uff… Jestli někdo vymyslíte něco lepšího, dejte mi vědět…
. Obrázky jsou většinou velké a přehledné, neklade se příliš důraz na detaily, spíš na celkovou kompozici nebo jednající postavy. Základem kresby je obrysová černá linie, pečlivě a striktně používaná u všech objektů. Nevím přesně jakou výtvarnickou techniku autor používal k jejímu zhotovení, silně mi však připomíná čáry dělané tuší. Výsledkem je pak něco, co jeden z mých učitelů s oblibou nazýval „živá čára“, čili čára, která není stejně silná po celé svojí délce, ale vyskytují se na ní různé nepravidelnosti a náhodné „chyby“, což zvyšuje její dynamiku a zabraňuje přílišné sterilitě strojově přesné linky.
Jak už bylo řečeno, ve vykreslování postav a předmětů je používané jisté „cartoonistické“ zjednodušení, není to však děláno na úkor její čitelnosti. Všechny objekty jsou snadno rozpoznatelné, ačkoliv jsou některé jejich rysy občas hyperbolizované nebo předimenzované (příkladem budiž hlavy dětských hrdinů, které rozhodně víc než trochu překračují obvyklé procento z celkové velikosti lidského těla. Důraz je prostě kladen na to, aby byla kresba nekomplikovaná, snadno obsáhnutelná, dynamická, přitažlivá a vůbec – příjemná na pohled.
Celkový dojem hravosti a přehlednosti dobře dotvářejí i barvy, která jsou velice živé a nápadné, ne však přehnaně křiklavé. Stínování se zde moc často nevidí, ani barevné přechody, ty jsou však nahrazeny nejednolitostí barevných ploch, čehož je rafinovaně docíleno užitím techniky, která silně připomíná obyčejné "vodovky". Podobně jako u obrysové čáry tak vzniká dojem jakési "náhodnosti", která úžasně zvyšuje plasticitu obrázků. Celková kompozice je spíš světlá a teplá, méně časté jsou pasáže využívající temných barev.
Závěrem možno říct, že stejně jako scénář i kresba plně dostála onomu škatulkovacímu heslu „určeno dětem ve věku 6-10 let“. Je prostě velice přístupná a milá a protože se dobře vyjímá i na obálkách, snadno uhodí do očí a zaujme. O důvod víc, proč svým ratolestem tento comics pořídit.
Příště: YAKARI A BOBŘÍ HRÁZ + něco o výchovném charakteru série
