Třetí díl Yakariho i nadále udržuje vyrovnanou úroveň série. Dějová linie tentokrát téměř chybí, nahrazuje ji spíš šíře a pestrost vyprávění a ponor do detailů. To ovšem neznamená, že by byl příběh nudný nebo o ničem. Pořád je zde hromada zábavy a lehkého humoru (mezi dovádivými a charakterově výborně načrtnutými bobry si určitě každý z vás najde svého favorita); jako protiváha slouží trocha napětí a nepodcenitelné nebezpečí, a aby byla čtenářova pozornost udržena až do konce, máme zde i malé tajemství. A – abych nezapomněl – je zde i jistá dávka ponaučení, které je tématem dnešního bonusu.
. Jak tady pořád dokola a do omrzení opakuji, Yakari je série určená především dětem a každá dobrá publikace určená dětem musí nejen bavit, ale i nenápadně „vzdělávat“. Je celkem jedno, zda to autor udělal ve snaze zalíbit se cenzorům, pedagogům či dokonce rodičům (kteří přece jenom vládnou tomu nejdůležitějšímu, a to peněžence), nebo zda tento postoj vychází z jeho vlastního vnitřního přesvědčení. Výsledek je takový, že Yakari jisté nepřehlédnutelné pedagogické roviny má.
Na té asi nejzřetelnější rovině slouží jako dětská učebnice "O životě Indiánů". Je to pochopitelné, vzhledem k tomu, že hlavním hrdinou série je Indián. Už samotné výtvarné pozadí je proto exkurzí do indiánských způsobů odívání, bydlení či chování, v narativní rovině pak dostaneme občas docela názorně nahlédnout do jejich činností, zvyků, tradic a myšlení. Jistě, obraz zde předkládaný je trochu naivní a zjednodušený, místy možná i úmyslně nepřesný a romantizovaný ve stylu románů Karla Maye, mějme však pořád na paměti, že se jedná o comics pro děti, který nemůže být příliš naturalistický.
. Druhá rovina vzdělávání nese název "Ze života zvířat". Protože Indiáni jsou národem přírodním, odehrává se většina děje logicky v přírodě, a tak se tento aspekt nedá v žádném případě pominout. Autoři své mladé čtenáře nenásilně seznamují s rozmanitostí fauny a flóry amerických biotopů, učí je, jak zdejší zvířata a vypadají, jak se jmenují a jak žijí. Ani zde není realita stoprocentně dodržována, především z důvodu Yakariho speciálních schopností, které mu umožňují se zvířaty rozmlouvat, čímž nutí autora jejich chování do značné míry antropomorfizovat; na hodnotu samotné výpovědi to však myslím nemá valný vliv.
Třetí, ale určitě ne poslední, rovina vzdělávání by mohla nést název "Příručka mladých svišťů". Její náplň je jednoduchá: ukázat dětem, jak si i v mladém věku můžou snadno poradit s leckterou ošemetnou situací, naučit je samostatně tvořivě myslet a spoléhat na vlastní schopnosti a um. Příhoda s bobří hrází pak přidává ještě jednu poučku: V jednotě je síla! Kde si neporadí jedinec, může uspět dobře organizovaná a spolupracující skupinka.
Dále bych se tady mohl rozkecávat o tom, jak tato série vychovává děti i morálně, jak staví do popředí přátelství a nesobectví, odvahu a vytrvalost, a tak dále, a tak dále, myslím však, že jste už toho slyšeli dost. Hlavní myšlenka mého poselství je pořád stejná: pokud zvažujete, zda svým ratolestem koupit Yakariho, udělejte to a určitě nebudete litovat. Dobrá zábava, dobrá kresba a navíc nenásilný výchovný aspekt - co víc byste od jakékoliv dětské publikace mohli chtít?
Příště: Yakari a králík Nanabozo + konečně něco i o autorech
