Komiksové ovzduší je v Čechách posledních deset let zhruba stejné jako po šesté atomové válce na planetě Rogoz, tedy místě, které si pro svůj fantastický příběh Ondřej Neff vybral. Název planety naznačuje, jakýpak asi šálek kávy scénárista s oblibou pije. Poslední dvě písmena hovoří pro jasnou inspiraci dílem Čaroděj ze země Oz – koneckonců tajemný čaroděj Zak jakoukoli "náhodnou" podobnost svým dresem s písmenem Z vyvrací. (Oblibu českých autorů v označování ryzích “záporáků” písmenem Z ostatně dokazuje i Ljuba Štíplová, která vybírá pro hlavní roli soupeře Čtyřlístku v jednom z nejkultovnějších příběhů Čtyřlístek dobývá vesmír postavu profesora Zádrhela.)
Po nekonečných tahanicích a nehezkých vzájemných pomluvách komiksových nakladatelství, se vyplňuje staré známé přísloví: Když se dva perou, třetí se směje. A tak Arnal po 10 letech procitá z hibernace díky nakladatelství Egmont, které se specializuje spíše na nejmenší fanoušky kreslených seriálů. Jejich vlajkovou loď ostatně kormidluje dnes všem již známý Bob – The Builder, který, jak je v našich končinách zvykem, si své jméno neuchoval a české vody brázdí pod pseudonymem Bořek Stavitel...
Tento tah, tedy opětovné vydání Arnala, se pod tíhou okolností však nejeví zrovna košer a to hned z několika důvodů. Ten první se nabízí při prvním letmém pohledu na dílo. V tomto případě na „dílo“ v uvozovkách – práci člověka, který Arnala koloroval. Jelikož není autor kolorování uveden, budu ho zcela po právu označovat „umělcem“.
Na straně 7 nás u úvodního textu zatím jen trochu poškádlí flekatá plocha a zcela mimo houbičky, tvořící Ves mutantů, umístěná tmavě hnědá. Jakoby právě vzhled vesnice připomínající lysohlávky evokoval v „umělci“ dojem, že je musí i . kolorovat pod vlivem těchto hub. Na straně 8 už nás trochu postraší „omalování“ citoslovce ZZZZZZZ na posledních dvou políčkách, které je zde vytvořeno jakýmsi nonšalantním stylem (odhadovaný čas práce: 30 vteřin), aby gejzír nádherné práce mohl vytrysknout na straně 9!
Druhé políčko, toť rána tupým nožem do ledvin každého, kdo jen trochu umělecky cítí. Po chvíli přemítání jestli ano nebo ne docházím ke strašnému zjištění. Na mistrovo dílo jakési prase vzalo fix! Kdyby jenom fix, ale ten způsob jeho užití! Takto jsem kreslil já, když mi bylo tak 5 let. Nevím jestli to má být výsměch, anebo snad „umělec“ svěřil svou práci jen tak „ze srandy“ do rukou dítěte... Co následuje na políčku 3, už nemá moje oko ani srdce sílu vnímat. Jakýsi výbuch ve stylu Kájova WHEM!, které můžeme spatřit na předposlední stránce v katalogu OBSZÖNA, který je zde opět vyveden krásnými „fixovými“ tahy a který - čtenáři div se - vůbec v originále není! Jde tedy čistě o agilnost našeho „umělce“, který tímto celému políčku vdechl „punc autenťicity“. Nepochopitelnost tohoto jednání dokazuje strana 14, kde je na posledním políčku naopak velmi pěkně zatopeno pod kotlem poctivou vodovou barvou (důkaz toho, že žluto-oranžovo-červený přechod lze udělat i jiným způsobem). Z tohoto snu opět procitáme na straně 20 na sedmém políčku, kde je jeden z největších Saudkových fórů celého díla (postavička ze žaludového esa s bublinou OTK) degradován opět starou dobrou fixkou...
.
Vůbec shazování fórů v Arnalovi si snad náš „umělec“ dal za svazácký závazek, který je třeba plnit s železnou pravidelností. Jak jinak si lze vyložit stranu 22 a její deváté políčko, kde čert, který právě vyletěl z elektriky, není pod nánosem nepřesně umístěné hnědé téměř k rozeznání. Ještě že má ty vidle! Při pohledu na políčko nad tím mi už pláč přechází ve smích: při pohledu na rty žen umístěné na nos či bradu vzpomínám na díl Simpsonových, kdy doktor Nick Riviera (s reklamním sloganem: provedu jakoukoli operaci za $99.90) míjí svého pacienta se smíchem a slovy: „Á, to je ten pán s rukou místo nohy a nohou místo ruky“. Náš „umělec“ zřejmě navštěvoval s Rivierou stejnou školu...
Ještě bych mohl s výčtem pokračovat, ale raději pár slov o zbývajícím obsahu knihy. Celá kniha je vlastně kompilací dvou počinů České speleologické . společnosti - komiksu Arnal a dva dračí zuby (1988) a společného sešitu s názvem "Štěstí a jiné příběhy“ (1989). První z nich - Slavkovská romance – je čtyřstránkový příběh s podtitulem "historický horror", a přišel na svět s velkými porodními bolestmi. Snad právě proto si to teď vynahradil a jako jediný obstál se svojí barevnou verzí. Původně byl vytvořen pro časopis Czechoslovak Life (Orbis Praha), kde nakonec nevyšel. Poté se rozhodl Ondřej Neff tento příběh použít se dvěma dalšími ve své knize Zepelín na Měsíci. To se však nelíbilo pro změnu nakladatelství Československý spisovatel. Nakonec tedy opět přispěchal na . pomoc Pavel Nosek a ČSS vydala Slavkovskou Romanci společně s dalšími příběhy Štěstí a Příhoda na mostě v roce 1989. Tyto dva příběhy jsou rovněž v knize vyvedeny lepším způsobem než Arnal a vytvářejí tedy dojem, že celá kniha není kolorována jedním člověkem, v jednom časovém úseku či v stejném „rozpoložení“.
Kromě problému kolorování je zde však ještě jeden etický. Nakladatelství BB Art připravuje už delší dobu vydání kompletního díla Káji Saudka. Podle slov Jiřího Buchala rovněž vlastní exkluzivní smlouvu na tuto publikaci. Je tedy s podivem, že mohla tato kniha vůbec vyjít. Je totiž jasné, že by tento způsob vydávání . komiksů mohl vést ke znechucení fanoušků, kteří budou vlastnit různé kompilace obsahující ty samé věci. Tímto stylem je už vydávána hudba a prodávána v Levných knihách. Ale kšeft je kšeft. Inu jsme v Čechách, tak jakýpak copak...
Co k tomu říci na závěr? Nakladatelství Egmont vsadilo na dobrého kuchaře. Nepřipravilo však pro něj dostatek ingrediencí nebo je alespoň nepomohlo vybrat. Výsledná krmě se tedy sice dá jíst, ale mlaskání u ní neuslyšíte. Jedno české přísloví pojednává o pletení biče z hovna. Nakladatelství Egmont dokázalo obsah tohoto pořekadla obrátit. Kouzlo Káji Saudka dostalo zase jednou na frak...
