. Thorgalova rodina hned na začátku opouští ostrov Notre Terre, na kterém náš hrdina prožil společně s dcerkou Louve svou poslední příhodu (přemohl pavoučí bohyni Arachnéu). Odmítá poctu být králem zdejšímu lidu a dál se plaví směrem na jih, vstříc novému domovu. Ovšem ani teď se štěstí nepřiklání na jeho stranu – právě naopak. U jednoho z neznámých ostrovů je nejprve Jolan pokousán krysou ve vraku jakési loďky a pak jsou přepadeni skřetími piráty. Zachrání je princ Zarkaj, následník trůnu místního království, jenž se nazývá Zhar. Pohoda a komfort, kterým jsou všichni Thorgalovi blízcí zahrnuti, však nemá dlouhého trvání. Při pokusu o milostný kontakt objeví princ u Aaricie na ruce skvrnu znamenající smrtelnou a infekční Modrou nákazu. Zdrojem infekce je samozřejmě její syn. Během několika chvil se celá Thorgalova rodina ocitá v roklině, z níž není úniku a v níž mají dožít svých posledních pár dní. Na Modrou nákazu neexistuje protilék… Ovšem samozřejmě by to nebyl Thorgal, aby se s takovým tristním osudem smířil…
Thorgal se řadí mezi nejúspěšnější evropské komiksové postavy. Poprvé se širokému publiku představil v roce 1977 v týdeníku Tintin, aby brzy (o tři roky později) vyšlo debutní album La Magicienne Trahie (Zrazená čarodějka). U nás se zatím objevil jen zlomek z této rozsáhlé fantasy ságy. Již dávno, zásluhou vydavatelství S.press to bylo Dítě z hvězd (1990) a v posledních letech péčí společnosti Crew i Lukostřelci (1999), Nad jezerem beze dna (1999) a Černá galéra (2001). A další jsou v plánech nakladatelství BB art.
Scénáristou série je Belgičan Jean Van Hamme (Largo Winch, XIII, Blake et Mortimer atd.), o jehož náhlém rozhodnutí ukončit komiksovou kariéru jsem před nedávnem informovali. Thorgal ale patří k jeho nejoblíbenějším hrdinům, a proto v psaní scénářů přislíbil pokračovat. Hlavní roli v nich ovšem převezme Jolan, Thorgalův syn, a znaky tohoto přesunu lze pozorovat už v tomto albu. Sám chlapec je totiž vypravěčem, čímž se zároveň snižuje napětí příběhu, jelikož čtenáři je jasné, že byť smrtelně nemocen, vypravěč to prostě musí přežít (Jolan to navíc jako Thorgalův syn musí přežít i tak, že)… Scénáristicky se vůbec Van Hammemu jen těžko kdy podaří překonat laťku, nastavenou nejlepšími kousky celé série (Chute de Brek Zarith, Le Pays Qa nebo Les Archers), což Modré zlo plně potvrzuje. Zápletka vůbec není špatná; i když ústřední nápad nevyléčitelné choroby ani vyřešení nejsou nijak originální, album má spád a švih, jenže je to jen další počin v thorgalovské řadě. Docela zajímavé je úvodní třístránkové shrnutí minulého děje – ani to nebývalo dříve obvyklé.
Nečekané objevy se vynořují i při bližším prozkoumání práce Grzegorze Rosińského (Šinkl a jeho velká síla, Hans, La Complainte des landes perdues, Western). Zdá se, že Le mal bleu je po dlouhé době od časů Les trois vieillards du pays d´Aran první album, ve kterém Polák výrazněji posunuje svou kresbu - evidentním znakem je jemné hranění a výraznější konturování. Zajímavé je rozmístění panelů na stránce, které rozvíjí postup z předchozích dílů. . Ve zhruba 90 % je následující: dva nebo tři panely v první linii, jeden na výšku plus vedle dva pod sebou ve druhé linii a konečně dva nebo tři ve třetí linii (případně další modifikace tohoto vzorce). Objevuje se rovněž mnohem více panelů větších rozměrů – celkově příjemné překvapení, jelikož v posledních albech jakoby Rosiński lehce tápal, jakým směrem se vydat a rozpačitě přešlapoval na místě. O některých jeho projektech z 90. let (La complainte…), které působí odbytým dojmem, ani nemluvě.
A ještě perlička určená pro pány. Možná je to dáno umístěním děje více na jih do teplých krajin, možná Rosinského přibývajícím věkem, v každém případě albem pobíhá po delší době opět zvýšené množství nahých dívčin (Zarkajovy tanečnice, odhalená prsa vystavující trpaslice, …) a dokonce i Aaricijina ňadra se zdají být nějaká větší a výstřih jakoby odhaloval trošku víc… nemluvě o zcela obnaženém Thorgalovi na stranách 30 a 31 (i když to je záležitost spíše pro dámy).
Thorgal – Le mal bleu přináší vrchovatou porci dobré zábavy, příběh nabitý vzrušením a akcí, přitažlivou kresbu a zvědavé očekávání nového pokračování. Dobře se to čte, spokojeně se na to vzpomíná a slastně se o tom sní. Takže – do Thorgala!!
