Tohle je už pomalu standardní situace. Po jakžtakž v termínech vydaných číslech 18, 19 a 20 se CREW opět odmlčela na více než půl roku. Tohle jí už nejspíš většina lidí odpustila, ostatně není to u CRWe nic nového; jenže tentokrát je tato prodleva i určitým zlomem, stejně jako u čísla 18. Tehdy se totiž na jejím vydávaní (zejména grafice a sazbě) začal definitivně podílet Netopejr, u tohoto čísla s tím naopak přestal. Že by právě důvod tohoto výpadku periodicity? Tu nejhorší – a pod sebe vše ostatní zahrnující – změnu tohoto čísla bych ale nazval „konečnou ztrátou přístupu a zájmu“. Chcete konkrétní příklady?
. Na některé neduhy této „nové“ CRWE jsme si již nejspíš všichni zvykli. Špatná čitelnost textů, nejednotnost názvů a informací v obsahu a u samotných comicsů/textů, chybějící korektury a z toho vyplývající množství překlepů apod. Tentokrát to ale vše nabývá úplně nových rozměrů. Podklady stránek většinou mizí, což mimo jiné spolu se zřetelným nárůstem počtu překlepů, a to i v samotných comicsech nebo na zadní straně obálky, vnucuje právě pocit ztráty zájmu o výsledek. Jediným plusem je zlepšená čitelnost textů díky absenci podkladů, ovšem díky dalšímu úpadku grafiky to neplatí všude. Navíc se zdá, že tato změna tu není kvůli komfortu čtenářů, ale grafika (kdo jím ovšem je se lze jen dohadovat), kterému tak ubyla práce (ostatně na přímou stížnost jednoho čtenáře na tento problém mu bylo pouze nepřímo slíbeno větší písmo). Tento pocit „konečné ztráty přístupu“ dokresluje i nesymetrické posunutí samotného (ovšem nově zvětšeného!) názvu magazínu a zapomenuté datum „prosinec 2002“. Vypadá to jako by tato CREW byla - i přes pauzu od minulého čísla - sešita tak horkou jehlou, jak se jí za celou její historii ještě nestalo.
Můžeme pokračovat? Další ranou je publicistika, jejíž pád byl dán dvěma nepřímými faktory. Prvním je úbytek celých osmi (ne šesti, jak tvrdí sama redakce) stran. Konečný rozsah 56 (s obálkou 60) stran tak nejen z obsahu vyhodil původně avizovaný kraťas Artefakt, ale ani na publicistiku tak příliš místa nezbylo. Zůstaly tak jen dva články, ovšem již první z nich, Pryč s imperialistickým škvárem 3, je podstatně kratší než dříve (jen dvě strany) a nejspíš i díky tomu končí jaksi do vytracena na počátku 70. let. Navíc obrazová dokumentace není tentokrát označena a přiřazena k textu, a stejně jako poznámky je i dosti chudá. Druhým faktorem je pak již zmiňované zpoždění vydání, díky němuž CREW nejen přišla (a to nejspíše již natrvalo) o aktuality, ale zároveň dosti shodila i druhý článek. Jirky Pavlovského úvaha o černobílých a barevných verzích comicsů, jejich výhodách a nevýhodách a historii kolorování, je sice poutavá a zajímavá, ale… Její identická verze je k nalezení i na stránkách vydavatelství Crew s. r. o.. Tento text byl sice skutečně původně stvořen pro časopis CREW, ale počítalo se s tím, že tato vyjde přibližně v době vydání Sandmana. K němu se tak i tento článek vztahoval, ale jak doba vydání plynula, byl nakonec „odepsán“ a použit alespoň v elektronické formě. Tištěná verze tak po půl roce od svého vzniku působí poněkud nepatřičně. (Pro všímavé pak dodávám, že ilustrující obrázky -včetně podstatně novější verze kolorovaného Arnala - byly dodány až dodatečně.)
.
.
Pravdou je, že tento publicistický handicap byl takřka královsky vyrovnán jinou částí obsahu, nicméně i zde se najde pár „ale“. Jedná se o první kapitolu revolučního pojednání o teoretické podstatě komiksu Understanding Comics od uznávaného Scotta McClouda. Celá stať se díky komiksové formě (zvláště ke konci) nečte úplně plynule, ale zase (jak také jinak) vám dodá spoustu materiálu k zamyšlení. A hlavně vám konečně poskytne logicky vybroušený, srozumitelný a snadno pochopitelný „text“, který nejenže jednou provždy vyvrátí vaše pochyby o komiksovém „škváru“, ale který by totéž mohl udělat i u vašich rodičů, kamarádů a známých (pokud budou mít dost ochoty přemýšlet a dost otevřenosti to přijmout). Ovšem přes tento chvalozpěv jsou tu ještě ta „ale“: předně jde pouze o první kapitolu z devíti, tudíž v ní najdete teprve jakýsi rozjezd, a ty hlavní trumfy k obraně žánru tak do rukou dostanete až v dalších částech; v CRWI ale budou otištěny už jen další dvě! Bude to stačit? (Komu ne, může si výcuc z celé knihy, včetně všech základních postřehů a zbraní, přečíst v dostatečně obsáhlé formě již v Živlu č. 21.) A druhé „ale“: Understanding Comics není akční bitka nebo psychologický horror s propracovanou kresbou ani nic podobného - je to teoretický! comics s jednoduchou „cartoonovou“ kresbou. Pro vaše odpůrce to asi nebude zrovna komiks, jaký by chtěli, a navíc tato jedna kapitola zabrala všechny zbývající černobílé stránky CRWe, takže na ostatní „opravdové“ komiksy pro vás tu už mnoho místa nezbylo.
Celkově v CRWI najdete už jen dva. Informace o prvním z nich by jistě možná u mnohých z vás vyvolala vlnu „odpuštění“ za UC, jenže Punisher Gartha Ennise (Darkness, Preacher, Hitman) má i tentokrát svá úskalí. Předně je tento dvaadvacetistránový „příběh“ jen prvním sešitem Ennisem nově nastartované série, takže i když si do sytosti užijete mrtvol, suchých hlášek a kvalitních „morbidních“ nápadů, tak je to pořád jen první sešit masivní dvanáctisešitové řežby. S určitým úsilím ho sice můžete brát i jako uzavřený příběh, ale už samotná konstrukce děje (celostránkové výjevy a další „plýtvání“ místem) dává naznačit, že to tak vždy nepůjde... A i když je překlad Jirky Pavlovského jako vždy vychytaný (totéž provedl i s UC), klopýtá pro změnu kresba. Pravda, Steve Dillon celkem solidně pádluje v mainstreamovém průměru a i když je na něm vidět, že u téhle série si občas práci dost zjednodušuje, je pro většinu čtenářů snadno přístupný, srozumitelný a lehce stravitelný. Nechci tu ani mluvit o barvách, které ukazují, jak to vypadá, když je dostane do rukou průměrný profesionál, navíc drcený nutností mít to co nejrychleji z krku, díky čemuž jsou všechny barvy přeřvané se spoustou jasných a nepříliš dobře zpracovaných odstínů. Většině čtenářů se totiž tenhle styl líbí. Jenže bohužel právě tady přichází přímo esence té smutné „ztráty zájmu“ – v téhle CRWI byste si toho totiž nevšimli. V téhle CRWI jde totiž obtížně si všimnout čehokoliv. Vinou mizerného, málo detailního naskenování, papíru (oproti originálu) bez povrchové úpravy a zčásti díky mnohonásobnému ztmavení se na výsledné obrázky dá hledět jen za cenu bolení očí: vidíte jen tmavé plochy, z nichž občas vystupují rozostřené obrysy postav a pozadí… Je to skutečný děs takřka na hranici učtení a rozhodně pod hranicí nějakého čtenářského zážitku.
. Když pak odečteme tento zmrzačený příběh, zůstane v této CRWI jediný komiks, a to pětistránkový kraťas ze série Telguuth. Má sice opravdu dobrou malbu a zajímavě vypointovaný závěr, ale zachránit pole komiksů v této CRWI je bezesporu nad jeho síly.
Poslední „bafačkou“ na poli grafiky je pak obálka, která je sice naprosto dokonalá, ovšem jednak původně byla avizovaná zcela jiná (od Tima Bradstreeta), jednak zde zobrazený Soudce Dredd dovnitř magazínu ani nenakoukl, a konec konců u ní chybí i údaj, kdo je vůbec jejím tvůrcem (podle ne zcela jasných iniciál a celkového stylu usuzuj na Grega Staplese - Sláine: Na onom světě, obálka CREW č. 16).
K dotvoření celkového pocitu z tohoto čísla pak přispívají i notně ochuzená listárna (nejspíš už nikomu nestojí za to do ní psát), jejíž obsah a odpovědi (zvláště svou informační hodnotou) už dávno zaostávají za úrovní, na kterou jsme byli kdysi zvyklí. K tomu připočtěme i věcné chyby v samotném úvodníku (BBart nevydává své série po čtyřech, ale po pěti albech) a postupně tak docházíme ke smutnému závěru: po období, kdy „nová“ CREW hledala svou tvář a kdy jsme po prvním šoku mohli sledovat alespoň pomalý růst kvality obsahu, jsme dosáhli CRWE 20, jistým způsobem té nejlepší z posledních čtyř čísel. Toto číslo ale způsobilo pád veškerých mých nadějí až takřka na samotné dno a to nejen proto, že se jedná o nejslabší kus celé crwavé historie. Problém tu totiž není ve financích, omezené možnosti nákupu práv či v nedostatku kvalitních spolupracovníků. Problém je ve ztrátě zájmu si udržet alespoň to, co už CREW měla.
. Samotný obsah by totiž rozhodně nebyl nijak špatný. Ale ten přístup, ten to všechno zahrabává hloubš než dobře zavrtaný rákosník. Nejen, že zkazí co může, ale zároveň ve vás vyvolává neodbytný pocit, že už vydavateli-šéfredaktorovi na ničem nezáleží, že už všechno i celou CREW odepsal a teď už se jen na poslední chvíli snaží si trochu nakapsovat. Jediné, co mi tak vrtá hlavou, je, zda si dotyčný uvědomuje, že s tímto přístupem se mu ty peníze už nemusí z (dosud) důvěřivých čtenářů podařit vymámit. A nebo že by spoléhal na jejich (v listárně tak hlasitě vyjadřovanou) podporu? Nedejte se zmást, oni prohlédnou, pane šéfredaktore.
V konečném důsledku se skutečně může stát, že toto číslo bude crewním číslem pohřebním. A proto těm z vás, kteří nechtějí využít zmiňované výhody a informace ukryté v UC Scotta McClouda, ani nejsou zcela neotřesitelnými fanoušky CRWE, mohu doporučit pouze toto: nekažte si své mínění o ní tímto číslem, nekupujte ho a doufejte, že (pokud vůbec vyjde) bude to další už zase stát za váš zájem. Nedávám tomu sice přílišnou naději, ale avizované věci by snad mohly vyjít již v lepší kvalitě (jiné podklady) a CREW by se možná mohla ze svých chyb přeci jen poučit (jsem si jist, že tyto řádky si určitě přečte i sám pan šéfredaktor). A pokud by k tomu nedošlo, tak nastražte své špičaté uši. Naděje pořád existuje. Od dubna hledejte na svých stáncích první číslo zcela znovuzrozené CRWE NA DRUHOU, podpořené „starou gardou“ CRWE jako je Pavlovský, Litoš a další. Jestli nic jiného, tak CREW díky tomu nakonec nezemře a znovu krvavě zaplane. Jenom doufejme, že pokud ještě tato „stará“ CREW vyjde, tak bude opět alespoň jistým způsobem této „nové“ soupeřem. A pokud ne, tak se modlete za to, ať se už nikdy neobjeví. Další takovéhle číslo by totiž už ani legenda nemusela přežít.
Příště(?): Sláine: Plášť strachu; Příběhy z Telguuthu: Drobek poznání; Understanding Comics: 2. kapitola
Základní údaje:
Punisher: Vítej zpátky, Franku
scénář: Garth Ennis
kresba: Steve Dillon
překlad: Jiří Pavlovský
22 stran
Punisher: Vítej zpátky, Franku
scénář: Garth Ennis
kresba: Steve Dillon
překlad: Jiří Pavlovský
22 stran
Příběhy z Telguuthu: Wummb Dobyvatel
scénář: S. Moore
kresba: Paul Johnson
překlad: Jiřina Větrovská
5 stran
scénář: S. Moore
kresba: Paul Johnson
překlad: Jiřina Větrovská
5 stran
Understanding Comics (1. kapitola)
scénář a kresba: Scott McCloud
překlad: Jiří Pavlovský
22 stran
scénář a kresba: Scott McCloud
překlad: Jiří Pavlovský
22 stran
