Jako Gir podepisuje realisticky kreslené westerny sérií Blueberry, La Jeunesse de Blueberry (Blueberryho mládí), Marshall Blueberry, Altor a Jim Cutlass; jako Moebius (čti Möbius) tvoří scifistické a fantasy komiksy. . Zatímco komiksy podepsané jménem Gir se nesou v tradičním dobrodružném duchu, jméno Moebius, které si Jean Giraud zvolil záměrně na počest shora zmíněného matematika, vzbudilo v 70. letech minulého století senzaci jak mezi odborníky, tak mezi komiksovými fanoušky - rázem rozčeřilo do té doby stojaté či poklidně plynoucí vody vědeckofantastických kreslených seriálů. Ve svých začátcích byli "Moebiovským stylem" ovlivněni známí francouzští kreslíři, jako Arno, Faure a Bilal, jeho styl poznamenal Itala Manaru a také našeho Káju Saudka.
Jean Giraud se poprvé podepsal jako "Moebius" pod krátký příběh "L'Homme de XXIe siecle"("Muž z 21. století"), který vyšel v časopisu Hara Kiri roku 1963. Podepisoval se tak i pod další hororové hříčky, které vycházely v tomto plátku a také v časopisu Charlie Mensuel v letech 1969 až 1970. Za přechod k tématice sci-fi a fantasy, a do jisté míry i za předěl v Moebiusově tvorbě, lze označit sedmistránkový černobílý komiks "La Déviation" ("Objížďka"), který vyšel poprvé roku 1973 v časopisu Pilote. Je proveden již čistě "moebiovsky" precizním a propracovaným stylem.
Roku 1975 spolu s Philippem Druilletem, Jean-Pierrem Dionnetem a Bernardem Farkasem založil nakladatelství Les Humanoides Associés, které vzápětí vyrukovalo s dnes již legendárním časopisem Métal Hurlant. Moebius v něm otiskl několik kratších vědeckofantastických příběhů, čtyři epizody ze života nelítostného pteroválečníka Arzacha a dlouhatánskou ságu se záhadným názvem "Le Garage Hermétique de Jerry Cornélius" - "Hermetická garáž Jerry Cornélia". (Více v připravovaném samostatném článku.) Ti, kteří si oblíbili majora Gruberta, bezděčně hlavního (?) hrdinu tohoto komiksu, nebyli zklamáni: roku 1995 se objevilo volné pokračování "Garáže" - jmenuje se "L'Homme du Ciguri" ("Muž z Ciguri") a pro lepší pochopení dodáváme, že Ciguri je jméno mateřské kosmické lodi majora Gruberta.
Roku 1978 potkává Moebius Alexandro Jodorowského a nastává období jejich několikaleté spolupráce. Nejprve společně vytvořili samostatný příběh "Les Yeux du Chat" ("Kočičí oči") a když viděli, že jejich společná práce funguje, pustili se do série "L'Incal". Pro film "Duna", jehož natáčení Jodorowský připravoval, nakreslil Moebius návrhy dekorací. (Film, jak známo, nakonec natočil David Lynch.) Moebiova nadání využil i režisér Ridley Scott; pro jeho slavný film "Vetřelec" nakreslil Moebius návrhy skafandrů. Nicméně od roku 1980 pracuje Moebius na již zmíněné sérii L'Incal. Některé epizody vyšly v časopisu Métal Hurlant a od roku 1981 je nakladatelství Les Humanoides Associés vydává v albech. Z původně scifistického komiksu o dobrodružstvích Johna Difoola, detektiva třídy R, se postupně vyvinul slepenec nejrůznějších mystických motivů. Také Moebiusova kresba se během práce na "Incalovi" proměňovala. Šrafování postupně ubývalo, linie byly stále průzračnější, přibývalo krystalů, pentagramů a průzračných geometrických struktur. S takto oproštěnou grafikou se pojila fluoreskující a vzdušná barevnost. Tato dočasná proměna Moebiova stylu spadá do období, ve kterém se náš umělec sblížil se skupinou "Iso-zen" a s jejím vůdcem Appel-Guérym. Za zmínku také stojí, že v sérii "L'Incal" vystupuje poslední z kasty Meta-baronů, o níž později Jodorowský napsal celou sérii (kresby se v tomto případě ujal Juan Gimenez). Série "L'Incal" dnes obnáší 6 dílů a roku 2000 vyšlo i první album navazující komiksové série "Apres l'Incal" ("Po Incalovi").
. . . . . .
Moebius se nikdy netajil svým obdivem k filmu a touhou stát se filmovým tvůrcem. Začátkem osmdesátých let vytvořil obrazové scénáře k animovanému filmu "Maîtres du Temps" ("Vládci času") režiséra René Lalouxe a k filmu "Tron" Stevena Lisbergera. V Los Angeles navíc připravoval film "Internel Transfert", zdá se však, že tento snímek nebyl nikdy realizován. V polovině osmdesátých let pak ještě Moebius spolupracoval s režisérem Jamesem Cameronem na filmu "Abyss" a s režisérem Ronem Howardem na filmu "Willow". Z doby, kdy pobýval ve Spojených státech, se datuje i ojedinělý Moebiův exkurs do světa amerických superhrdinů. Na scénář Stana Lee nakreslil 64-stránkové album Silver Surfer; komiks vydalo ve Francii roku 1990 nakladatelství Casterman pod názvem "Le Surfer d'Argent". Klasická Moebiova kresba je skvělá a drasticky kontrastuje s málo nápaditým scénářem.
Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let dosáhla obliba Moebiova díla vrcholu. Roku 1984 se v Palazzo Fortuny v Benátkách konala velká Moebiova výstava nazvaná "Jean Gir il nuovo Moebius". Náš autor k ní nakreslil komiks "Vénise Céleste" ("Nebeské Benátky"); scénář k němu napsal shora zmíněný Appel-Guéry. Roku 1991 získal Moebius za své celoživotní dílo cenu Bédéiscausa Québec ´91. Umělcovy popularity využila v devadesátých letech nakladatelství Les Humanoides Associés a Casterman a v krátké době vydala sbírky kratších Moebiových prací, samostatných příběhů, ilustrací i volné grafické tvorby (např. "Starwatcher", "Made in LA", "Moebius et le Reve", "Fusions" aj.).
Na přelomu osmdesátých a devadesátých let vydal navíc Moebius pětidílnou sérii "Le Monde d'Edéna" ("Svět Edeny"), kterou pak ještě doplnil šestým samostatným svazkem "Les Réparateurs" ("Údržbáři"). "Svět Edeny" je vytvořen zcela novým stylem, který se velmi blíží hergéovské "ligne Blaire" - čisté lince. Moebius je i autorem scénáře; vypráví o neobyčejných dobrodružstvích dvou přátel Stela a Atana na planetě Edena, o jejich rozchodech a setkáních, o podivných bytostech a ještě podivnějších obyvatelích planety s dlouhými nosy, o snech a proměnách (Atan se např. změní v ženu).
Na scénář A. Jodorowského vytvořil Moebius v letech 1992 až 1998 trojdílnou sérii "Le Coeur Couronné" ("Odměněné srdce"). Tentokrát jde kupodivu o příběh ze současnosti, i když silně mystického zaměření. Hlavním hrdinou je zde Alain Mangel, profesor filozofie na Sorbonnské univerzitě. Kamenem úrazu se přitom stane jeho láska k mysticky orientované studentce, která je přesvědčena, že spolu zplodí novou reinkarnaci sv. Jana Křtitele.
V polovině devadesátých let Moebius spolupracoval s Bruno Marchandem na scénáři prvních dvou dílů série "Litle Nemo". Následující dva díly pak Bruno Marchand vytvořil samostatně. Pokud vám název série něco připomíná, nemýlíte se: jde o pokračování nezapomenutelných příhod Malého Nema, které v první čtvrtině dvacátého století vytvořil Winsor McCay.
. . . . .
Moebius je nesmírně vynalézavý a plodný autor. Obohatil žánr vědeckofantastických komiksů o mystickou a snovou tématiku a ve velké většině jeho prací objevíme navíc příjemnou špetku humoru. Jeho nejlepší komiksy se vyznačují promyšlenou kompozicí a suverénním zvládnutím kresby; jeho postavy nejsou nikdy ploché figury, ale vždy je na nich vidět, že už mají něco za sebou. Totéž lze říci o jejich oblečení, zbraních, kosmických lodích, počítačích, atd.
Ostatně začátkem osmdesátých let vyšly ve čtyřech svazcích Moebiovy sebrané spisy. Který jiný komiksový autor by se mohl něčím takovým ve 42 letech pochlubit?
http://www.stardom.fr/ - Moebiova oficiální stránka
