ARZACH je evropská klasika ze všech klasik nejklasičtější.
Popravdě řečeno o Arzachovi jsem toho slyšel hodně, od zvučných jmen filmařů, kteří ho uvedli jako inspiraci, přes našeho Káju Saudka až po nadšené kritiky a výkřiky typu „nejslavnější, nejkultovnější...bombastický“. Nevím proč, ale čekal jsem špalek nabušený až po okraj vizionářskými dechberoucími obrazy. No splnilo se mi to tak napůl, místo špalku na mě pokukuje tenký sešitek mající něco lehce přes 50 stran. Co se týká vizionářských dechberoucích obrazů, jsem tak trochu na vážkách...nebo spíš na křídlech pterodaktyla.
Arzacha otevírá hříčka Objížďka vyvedená v bombastické černobílé kresbě. 
Následuje Harzack, taktéž černobílý kousek, tentokrát ale v hodně jednoduchém cartoonovském stylu. Po něm už konečně Arzach a jeho pterodaktyl v barevném, parádně vypointovaném příběhu o tom, že nic není jak se zdá. Harzak pokračuje v nastartovaném stylu v příběhu obra a obřích masožravých trav. V následném příběhu Arzak, který představuje podivného mechanika a jednu z jeho „zakázek“. Další Harzakc je pro mě jen taková neuchopitelná hříčka, nicméně dvojstránka s bojovou davovou scénou je prostě skvělá. V předposledním kousku nazvaném opět originálně Arzach se poprvé taky objeví i nějaký ten text. Příběhem se tentokrát oklikou vracíme k prvnímu příběhu Objížďka (aspoň mě to tak připadlo). No a je tu konec a Arrzak a variace na téma čekaní na vlak.
Společným znakem pro všechny příběhy je, kromě zmodifikovaného jména hlavního hrdiny Arzacha, to že se jedná o vyložené kraťásky max na 8stran, některé však taky jen na 4strany. O to zajímavější je, že i na 4 stranách se dá dost dobře zaujmout. Kresba je ve většině příběhů (kromě těch cartoonových hříček) opravdu zajímavá, líbivě snová, jedním slovem prostě krásná. Vůbec mi nepřijde zastaralá, i když Arzachovi příběhy už tíží nějaký ten křížek na bedrech. Je radost se na to koukat...
Trochu horší je to už ale s jednotlivými příběhy. Kromě samotného Arzacha je totiž dalším společným rysem taky určitá roztříštěnost, pointované příběhy se tu míchají s klasickými „co to s***a je?“ pasážemi. Přijde mi, jak dobrý byl kreslíř tak špatný byl scénárista. Ale možná to byl účel autora, donutit...nakopat čtenáře, aby nebyl jen tupým konzumentem, ale aby taky trochu myslel, hledal. Možná, že si tím sledoval úplně něco jiného...kdo ví, my už se to nedozvíme.
Autor Arzacha, Jean Giraud alias Moebius nám to už neprozradí. 10.března 2012 totiž Moebius zemřel a nezbývá než doufat, že se teď prohání na pterodaktylovi společně s Arzachem. A my si můžeme otevřít jeho Arzacha a nechat se unášet společně s ním.
Moebius se nám už před časem představil v druhém svazku Mistrovských děl, když Crew vydala Incal, kde doplnil svou kresbou příběh Alejandra Jodorowského. Musím říct, že tohle album jsem neviděl, ale po Arzachovi začínám přemýšlet i o pořízení Incalu.
Za sebe hodnotím na 70% a to jen kvůli nevyváženosti příběhů.
Kresba a scénář: Moebius
Překlad: Richard Podaný
Vydalo nakladatelství Crew v roce 2012
