Ve skutečnosti jde celkem o čtyři příběhy; ve dvou přitom vystupují naši staří známí kosmičtí opraváři Stel a Atan, ve zbývajících dvou se setkáme s „Dlouhými nosy“, tj. s fanatickými obyvateli planety Edena. V posledním příběhu navíc nás svou přítomností obšťastní Major Grubert.
Variace na známé téma
První osmistránkový příběh, podle kterého bylo pojmenováno i celé album, vyšel poprvé v posledním čísle časopisu (A Suivre) v prosinci roku 1997. Stel a Atan po přistání na nehostinné planetě vnikají do jeskynního labyrintu, po strastiplné cestě podzemím osvobodí uvězněného kreslíře (Moebia) a umožní jeho přenesení do reálné pracovny v jeho vlastním domě. Kreslíř se tak může vrátit z umělého aseptického světa do reálného života.
Následuje čtyřstránková hříčka, během níž jeden z Dlouhých nosů navštíví Neapol. Komiks se jmenuje Voir Naples (čili Vidět Neapol, ale druhá část úsloví …a zemřít je zde záměrně vynechána, neboť ji parafrázuje název posledního příběhu). Dílo vytvořil Moebius roku 1987 během neapolského komiksového setkání „Futuro Remoto“. Dlouhý nos objeví pravé kouzlo města pod Vesuvem teprve tehdy, až se zbaví nepraktického ochranného obleku a dýchací masky a začne volně dýchat. Je to jediná epizoda alba, ve které obrazovou složku doprovází text; má formu vnitřního monologu hlavního hrdiny.
Ve třetí části, která má rozsah 23 stran a která nese název La planète encore… (Ještě jedna planeta…), se znovu setkáme s „opraváři“ Stelem a Atanem. Ti navštíví nehostinnou planetu, na níž jsou kolem ústředního, a navíc notně tajuplného chrámu shromážděny mumifikované postavy původních obyvatel. Stelův navigační přístroj ukáže opravářům cestu do chrámové svatyně, ve které má Atan vidění; v něm spatří šťastnou minulost zakleté planety. Tento zlatý věk se vzápětí začne realizovat, vše ožívá, rostliny bují, všude se hemží nový život a výsadkový modul našich hrdinů na cestě k raketě doprovází nová generace probuzených obyvatel nového světa. Stelovi a Atanovi se tak podaří zvrátit obvyklý vývoj a nasměrovat devastovanou planetu k lepším zítřkům. Pokud se vám zdá námět této epizody poněkud spjat s ekologií, nemýlíte se! Moebius tento příběh nakreslil roku 1990 pro americký komiksový sešit vydaný u příležitosti „Dnu Země“.
V poslední jedenáctistránkové epizodě dojde k setkání majora Gruberta s Dlouhými nosy. Příběh má příznačný název Mourir et voir Naples (Zemřít a vidět Neapol). Při své cestě pouštní krajinou objeví major nejprve turistického průvodce, lépe řečeno třetí díl příručky „Moebius v Neapoli od A do Z“. Vzápětí dorazí do rozpadajícího se domu, ve kterém zůstala bez pohromy jen obrovská socha neznámého božstva. Hned nato jsou vzájemné velikostní proporce postaveny na hlavu, protože se objeví vznášedlo Dlouhých nosů, kteří majora opatrně zvednou (ve srovnání s nenadálými hosty je náš hrdina směšně malý), uloží do schránky a tu shodí do kráteru Vesuvu. My ale dobře víme, že major je nezničitelný. A také že ano! Vesuv vybuchne a schránka s majorem – k jeho a k naší velké radosti – přistane na neapolské pláži. Po své zdánlivé smrti tedy major skutečně spatří Neapol. Epizoda se skládá z 22 obrázků, které jsou po řadě označeny písmeny A, B, C… až Z.
Moebiovská poetika
Album nijak úzce nenavazuje na děj, který nám Moebius vypráví v ostatních albech série Edena, a lze je považovat za jakýsi prolog k událostem, o nichž pojednává pět předcházejících svazků série. Všechny čtyři epizody alba jsou prostoupeny specifickou moebiovskou poetikou, která se pohybuje na úzké hraně oddělující poezii od ironického nadhledu. Řetězení jednotlivých sekvencí se řídí zvláštní snovou logikou, kterou však přitom gesta a výrazy protagonistů zdánlivě popírají.
Komiksoví fanoušci obecně a Moebiusovi fandové zvlášť si nepochybně vychutnají první a třetí příběh, které charakterizuje typický moebiovský fantastický realismus, metoda, která tomuto tvůrci umožňuje vyprávět i ty nejneuvěřitelnější scifistické příběhy naprosto věrohodným způsobem. Tyto epizody můžeme právem považovat jeden z vrcholů Moebiovy tvorby. Naproti tomu druhá a čtvrtá epizoda jsou kresleny stylem „čisté linky“ a vzbuzují dojem malé propracovanosti a jistého spěchu při jejich realizaci. Nicméně jde o zajímavé varianty na totéž téma, jak ostatně naznačují i jejich názvy.
Variace na známé téma
První osmistránkový příběh, podle kterého bylo pojmenováno i celé album, vyšel poprvé v posledním čísle časopisu (A Suivre) v prosinci roku 1997. Stel a Atan po přistání na nehostinné planetě vnikají do jeskynního labyrintu, po strastiplné cestě podzemím osvobodí uvězněného kreslíře (Moebia) a umožní jeho přenesení do reálné pracovny v jeho vlastním domě. Kreslíř se tak může vrátit z umělého aseptického světa do reálného života. Následuje čtyřstránková hříčka, během níž jeden z Dlouhých nosů navštíví Neapol. Komiks se jmenuje Voir Naples (čili Vidět Neapol, ale druhá část úsloví …a zemřít je zde záměrně vynechána, neboť ji parafrázuje název posledního příběhu). Dílo vytvořil Moebius roku 1987 během neapolského komiksového setkání „Futuro Remoto“. Dlouhý nos objeví pravé kouzlo města pod Vesuvem teprve tehdy, až se zbaví nepraktického ochranného obleku a dýchací masky a začne volně dýchat. Je to jediná epizoda alba, ve které obrazovou složku doprovází text; má formu vnitřního monologu hlavního hrdiny.
Ve třetí části, která má rozsah 23 stran a která nese název La planète encore… (Ještě jedna planeta…), se znovu setkáme s „opraváři“ Stelem a Atanem. Ti navštíví nehostinnou planetu, na níž jsou kolem ústředního, a navíc notně tajuplného chrámu shromážděny mumifikované postavy původních obyvatel. Stelův navigační přístroj ukáže opravářům cestu do chrámové svatyně, ve které má Atan vidění; v něm spatří šťastnou minulost zakleté planety. Tento zlatý věk se vzápětí začne realizovat, vše ožívá, rostliny bují, všude se hemží nový život a výsadkový modul našich hrdinů na cestě k raketě doprovází nová generace probuzených obyvatel nového světa. Stelovi a Atanovi se tak podaří zvrátit obvyklý vývoj a nasměrovat devastovanou planetu k lepším zítřkům. Pokud se vám zdá námět této epizody poněkud spjat s ekologií, nemýlíte se! Moebius tento příběh nakreslil roku 1990 pro americký komiksový sešit vydaný u příležitosti „Dnu Země“. V poslední jedenáctistránkové epizodě dojde k setkání majora Gruberta s Dlouhými nosy. Příběh má příznačný název Mourir et voir Naples (Zemřít a vidět Neapol). Při své cestě pouštní krajinou objeví major nejprve turistického průvodce, lépe řečeno třetí díl příručky „Moebius v Neapoli od A do Z“. Vzápětí dorazí do rozpadajícího se domu, ve kterém zůstala bez pohromy jen obrovská socha neznámého božstva. Hned nato jsou vzájemné velikostní proporce postaveny na hlavu, protože se objeví vznášedlo Dlouhých nosů, kteří majora opatrně zvednou (ve srovnání s nenadálými hosty je náš hrdina směšně malý), uloží do schránky a tu shodí do kráteru Vesuvu. My ale dobře víme, že major je nezničitelný. A také že ano! Vesuv vybuchne a schránka s majorem – k jeho a k naší velké radosti – přistane na neapolské pláži. Po své zdánlivé smrti tedy major skutečně spatří Neapol. Epizoda se skládá z 22 obrázků, které jsou po řadě označeny písmeny A, B, C… až Z.
Moebiovská poetika
Album nijak úzce nenavazuje na děj, který nám Moebius vypráví v ostatních albech série Edena, a lze je považovat za jakýsi prolog k událostem, o nichž pojednává pět předcházejících svazků série. Všechny čtyři epizody alba jsou prostoupeny specifickou moebiovskou poetikou, která se pohybuje na úzké hraně oddělující poezii od ironického nadhledu. Řetězení jednotlivých sekvencí se řídí zvláštní snovou logikou, kterou však přitom gesta a výrazy protagonistů zdánlivě popírají. Komiksoví fanoušci obecně a Moebiusovi fandové zvlášť si nepochybně vychutnají první a třetí příběh, které charakterizuje typický moebiovský fantastický realismus, metoda, která tomuto tvůrci umožňuje vyprávět i ty nejneuvěřitelnější scifistické příběhy naprosto věrohodným způsobem. Tyto epizody můžeme právem považovat jeden z vrcholů Moebiovy tvorby. Naproti tomu druhá a čtvrtá epizoda jsou kresleny stylem „čisté linky“ a vzbuzují dojem malé propracovanosti a jistého spěchu při jejich realizaci. Nicméně jde o zajímavé varianty na totéž téma, jak ostatně naznačují i jejich názvy.
