Svůj první životní výkop provedl Jiří Grus 20. listopadu 1978 v Trutnově a od té doby se jeho "kariéra" nedá nazvat jinak, než přímým tahem na branku: z přeboru (Lidová škola umění Trutnov) přes ligu (Výtvarná škola Václava Hollara, Praha) až po šampionát (nyní studuje 5. ročník Akademie výtvarných umění AVU, v ateliéru klasických malířských technik u profesora Berana).
Následující text je (krom drobných redakčních úprav) dílem samotného autora:
. Komiksem jsem fascinován od malička. Kresbu pocházející z mých 11 let jsem měl v Kometě č. 18/1991 (soutěž o nejlepšího Ufona - PidiBem 90), dále tři komiksy v časopise Bublinky a jako účastník soutěže Bemík 1991 v kategorii volná tvorba jsem měl vystaven svůj soutěžní komiks Paprsky zla na II. celostátním dnu comics.
V té době jsem obdivoval Káju Saudka. Sbíral jsem a zuřivě kopíroval jeho kresby. Také mě oslovila generace kreslířů z časopisu Kometa (tzv. Generace 89) a komiksy z produkce Marvelu (X-Men, Conan atd.), které jsem tehdy dost pracně sháněl, i další…
Později na střední, v touze dosáhnout co nejvěrnější realistické kresby, jsem obdivoval např. Zdeňka Buriana. Ještě později mě malba olejovými barvami, skýtající mnoho problémů, přivedla ke studiu starých mistrů (Rembrandt, Velasquez, Rubens) a romantiků 19. století, jejichž vnímání reality je mi inspirací i dnes; mám rád Lautrecovy kresby a studie.
.
Pokud jde o mé vzory, nemyslím, že jsem někým bezprostředně ovlivněn natolik, že bych ho přímo kopíroval, spíše jsem se snažil z výše zmíněných nějak poučit a využít to při hledání vlastního výrazu. Z komiksových autorů jsou mi blízcí Moebius, Richard Corben, Bill Sienkiewicz, Chris Ware, Castelliny a další, z režisérů Terry Gilliam (zejména Brazil, Strach a hnus v Las Vegas, 12 opic), David Lynch, Luc Besson, Russ Meyer nebo Andrej Tarkovskij. Dalšími oblíbenci jsou: německý malíř Neorauch, Francis Bacon, spolužák z AVU Adolf Lachman, líbí se mi i klipy Björk, plakáty k filmům od společnosti Troma, kresby Františka Kupky, hudba Philipa Glasse.
Přesná charakterizace žánru, ve kterém mé komiksy či obrazy vznikají, je asi nejblíže označení magický realismus všedního dne, kdy se osudy podivných outsiderů protínají v nedořečených příbězích zabydlených béčkovými monstry, ženami podobnými mé přítelkyni a naivními robotechnologiemi, jejichž jediným cílem je bezdůvodně pronikat do osobního prostoru mých hrdinů, komplikujíce jim tak život. Nejblíže této poetice je asi komiks Sitcom (viz. dále), ale nebráním se ničemu když mi to přijde zajímavé - viz. spolupráce se Štěpánem Kopřivou v žánru akčáren.
Osobně možná více tíhnu k příběhům beze slov, vyprávěných jen obrazy, ale snad mám jenom problém vystavět dialog tak, aby to mělo smysl.
Komiks vnímám jako příjemný prostor pro experimentování - je to skvělé médium, spojující filmové výrazové prostředky, psaný text, statické obrazy klasicky kreslené nebo malované, které dohromady vytvářejí dojem plynoucího času a třeba nekonečného prostoru… (zde záznam končí, písmo na papíru bledne a začínají mluvit kresby; tak si je užijte! - pozn. redakce).
Komiksy (podle pořadí vzniku):
. Zemřít znamená nežít (čb, 1999, 8 stran)
4 strany vyšly v CREW č. 14/1999 v rámci stejnojmenné soutěže, v níž tento komiks obsadil první místo; scénář: Sanchez Abuli - soutěžní scénář podle již realizovaného komiksu
Malá holka (čb, 1999, 4 strany)
vyšlo v Aarghu! č. 2, 2001, pro nějž vznikly i dvě verze obálky
. . .
. Randez-Vous (čb, 2000, 5 stran)
vyšlo v Aarghu! č. 3, 2002; cena v Lodži za černobílý komiks 2000
. Sitcom (čb, 2001, 7 stran)
vyjde v Aarghu! č. 4; cena na XII. mezinárodním komiksovém festivalu v Lodži za černobílý comics 2001; účast v britsko-italské antologii 2003: No Words
Samozřejmě, že jsem ji zabil (barva, 2001, 8 stran)
vyšlo v CRWI č. 20/2002 pro níž vznikla i obálka; scénář: Štěpán Kopřiva
. .
. .
. Godot spoutaný (barva, 2002, 7 stran)
vyšlo v katalogu XIII. mezinárodního komiksového festivalu v Lodži 2002, vyjde (pravděpodobně) ve sbírce Inseminátor od Motu; scénář: Tomáš Prokůpek
. Jeden z tisíce příběhů (čb, 2002, 2 strany)
vyšlo v Potu č. 3, 2002; scénář: Jakub Němeček
. Princip nepravděpodobnosti (barva, 2002, 8 stran)
vyšlo v Portugalsku v časopise Comix č. 5/2003 a vyjde (pravděpodobně) ve sbírce Inseminátor; scénář: Štěpán Kopřiva
. Bath (barva, 2002, 3 strany)
vyjde (pravděpodobně) ve sbírce Inseminátor (Mot)
Epilog (barva, 2002, 5 stran)
vyšlo v Živlu č. 21; první cena na XIII. mezinárodním komiksovém festivalu v Lodži 2002
. .
. Již od r. 2002 intenzivně pracuji na scénáři Štěpána Kopřivy k 46 stránkovému albu s pracovním názvem Nitrák.
Příště (již tento čtvrtek): Druhý člen Velké čtyřky, specialista na barvu a (opět) student AVU: Karel Jerie. Výtvarník, kterého rozhodně nepřehlédnete.