Largo je na první pohled obyčejný šestadvacetiletý mladík. Snad jen na část slabších poloviček působí velmi seduktivně svým sympatickým, rozesmátým, ostře řezaným obličejem a urostlou postavou (pozn. 2). Jenže jeho přitažlivost strmě stoupá poté, co se dámy dovědí, že Largo zdědil po svém nevlastním otci pěkných pár miliard, což rozhodně není sumička k zahození.
. A také břemeno v podobě starosti o obří společnost W, podnikající v mnoha oborech lidské činnosti (supermarkety, aerolinie, naftařský průmysl). Tím však pro milého Winche celá lapálie nekončí. To by se těžce přepočítal. Právě naopak, teď jako magnet přitahuje zástupy nejpodivnějších vykuků, zločinců a gangsterů jdoucích po jediném - jeho dolarech.
Jedním z nich je i benátský dóže Leridan, shánějící peníze na záchranu místních památkových skvostů. Tím jednak objasňuji původ názvu těchto dvou alb a zároveň se dostávám k vlastnímu ději. Jenže - ten je od začátku až do konce natolik zamotaný a udržuje čtenáře v takovém napětí, že prozradit z něj cokoliv by bylo trestatelným hříchem. A hlavně - každé další slůvko navíc, byť jen náznak, by českého čtenáře ošidilo o momenty překvapení, až album bude číst v češtině (pozn. 3). Nikdo a nic - snad kromě Larga - není tím, kým se na první pohled zdá. Van Hamme rozehrává brilantní zápletku, narvanou množstvím akčních scén, za něž by se nemusel stydět ani James Bond, odehrávajících se na vodě, ve vzduchu i v podzemí; dojde na šermířský souboj, šplhání po mrakodrapech, pečlivě zorganizované únosy . a samozřejmě i na pěknou přehlídku palných automatických zbraní všech ráží. Zápletku plnou milostných vzplanutí, kdy se nerozpakuje připustit k sobě dvě ženy, nebo nahlédnout k rozdováděné trojce - vůbec záběry poloodhalených, přitažlivých a vyvinutých žen, vše naznačujících pohledů a připravených zadnic se objevují na každé druhé stránce. To vše koření nezbytnou dávkou humoru; hlavně scéna, v níž se Largo originálně zbaví otravného Němčoura Gustava Von Sturma und Feldhofa, nechává zapomenout na zběsilou dějovou jízdu. To je další moment, který scénárista výtečně ovládá: střídání tempa vyprávění. Vždy, když už se zdá, že povídání bylo dost a množství žvástů v bublinách přesahuje 500 slov na stránku, rozebíhá se proud akce. A naopak.
Kresby se úspěšně zhošťuje, stejně jako ve všech předchozích pokračováních, Belgičan Philippe Franq (narozen 1961). Jediné, co bych mu vytknul, jsou obálky, ničím nevynikající a neplnící svou základní úlohu: potencionálního kupce či čtenáře přinutit k otevření alba (pozn. 4). Ale jinak je to kresba nejčistšího frankofonního ražení: hodně popisná, plná detailů, avšak nikoliv natolik, aby se v nich člověk zbytečně utápěl. Výborně zvládnuté jsou obličeje, což je ale u Van Hammeho komiksů podmínka - jinak by se velké množství postav poněkud motalo. Vynikající je i coloring a především ruční lettering, dokazující, jakou má tato technika - pokud je prováděna kvalitně a profesionálně - kouzlo a přitažlivost.
. Na závěr nemůžu udělat nic jiného, než dvojalbum Voir Venise… et mourir vřele doporučit čtenářům k přečtení (pozn. 5), vydavatelům k vydání a mladým scénáristům a kreslířům ke studiu. Spokojeni budou všichni.
Pozn. 1 - Třináct let po Van Hammově první románové předloze se roku 1990 objevil pilotní komiks.
Pozn. 2 - Jak jinak by asi Van Hammův hrdina mohl vypadat? (Srovnej s Thorgalem či Třináctkou.)
Pozn. 3 - Pevně totiž věřím, že ho brzy u nás někdo vydá, např. takovému BB Artu by slušel v jeho edičáku přenáramně.
Pozn. 4 - Tento úkol vykonává již název série, Largo Winch byl loni druhým nejprodávanějším titulem ve Francii s 556 000 prodanými exempláři.
Pozn. 5 - Pro ty, kdo hoví francouzsky, jsou alba k dispozici ve Francouzském kulturním institutu ve Štěpánské ulici v Praze; vyšla tuším i polsky.
