. Kvák!
Žabák jako hlavní hrdina komiksu pro dospělé? A pročpak ne? Když se přidá náležitá porce sexu a násilí, stává se z klasické pohádky pořádný a nefalšovaný akční nářez. Scénárista Alain Ayroles se však naštěstí tohoto druhého extrému vyvaroval. Nesnažil se svou netradiční postavičku předělat do role supermana, nýbrž ji prostě nechal plavat. Jako žabáka.
Kvák! Kvák!
Je vůbec zajímavé sledovat, jak zužováním možných a použitelných námětů scénáristé vynalézají nové a nové roztodivné hrdiny. Vzpomeňme na vyhynulého lidského prapředka Šinkla, dinosauříka Gona, Fretky a Průsvitníky ze Světel Amalu či dokonce andělíčky a pekelníky z Les anges, u nás neznámých. V tomto kontextu jeví se žába jako docela nenápadité řešení; nicméně Jean je první, kdo s ním přichází. A abych se upřímně přiznal, takhle upravená žabí stehýnka vůbec nejsou špatná!
Kvák! Kvák! Kvák!
. Pokud mluvím o jisté umírněnosti, neznamená to, že série je prosta ladných ženských křivek a mužných tváří sežehnutých horkým, smradlavým dračím dechem. Stačí posoudit dějovou linku. Žabák Garulfo z malé lesní tůňky zatouží stát se člověkem, aby si zkusil život i z té druhé – jak alespoň doufá – stránky. Transformace se mu díky čarodějnici samozřejmě vydaří, a tak začíná dlouhá anabáze, během níž poznává lidskou rasu, dojde i na záměnu s princem, oblouznění vdavek(či něčeho jiného?)chtivé princezny, snahu o zpětný návrat do obojživelné formy apod.
Je jasné, že tady asi scénář nic nového a objevného nevymyslí. Vše už bylo někde řečeno, vše už bylo někde napsáno – ale prohlédnuto v novém úhlu či vsazeno do neočekávaného kontextu to může vyznít hodně dobře. Což je případ Garulfa - Ayroles mixuje všudypřítomný humor, pohádku s draky, králi a meči i jen těsně vedle ležící svět magie a fantasy (což může připomínat třeba literárního Čaroděje Kerrigana).
Kvák! Kvák! Kvák! Kvák!
. Čeho si asi cením na sérii nejvíc, to je kresba Bruna Madorany, která na první pohled zaujme ostrými rysy, barevností a kompaktností. Má-li někdo problém s frankofonní tvorbou kvůli grafické stránce, ať místo klení zkusí zeleňoučké žabičky v téhle nejpřitažlivější a nejživější formě. Ano, Garulfo, to je živost, pohyb, neustálý tah směrem vpřed. Kresba pohání, ba přímo žene děj jako manželka manžela po výplatě, přičemž jsou samozřejmě dodržovány všechny zásady kompoziční a stylové.
Kvák! Kvák! Kvák! Kvák! Kvák!
Garulfo je typickým komiksem, na který se velmi snadno zapomíná. Stejně tak, jako se při jeho četbě celkem snadno zapomíná na okolí a čas. Vtáhne vás do sebe, drží na celých 46 stránkách, ocucává ze všech stran a pak najednou vyplivne ven. Ale kvůli těmto stavům přece komiksy čteme, nebo ne??
