VRÁNA – LEGENDA, KULT, MÝTUS, MYTOLOGIE, FENOMÉN...

   Vránu nejspíš většina z vás zná díky filmu s Brandonem Lee (a jeho dvěma pokračováním) a možná má i ponětí o obrovském kolotoči, který se kolem ní točí. Když pak ale víte, že jde o jediný comics, nutně se vkrádá otázka, co za tím vším stojí? Na kolik dalších comicsů, které rozpoutaly takovou vřavu pouhým jediným bookem, si vzpomenete, hmm?

.    Dílo výjimečné jako Vrána lze stvořit jen několika málo způsoby. Buď musíte být génius a nebo mít sakra motivaci. Američan James O´Barr ji sakra měl, a nebylo to nic menšího, než ta nejsilnější z emocí: láska. Láska nedosažitelná, protože láska k mrtvé ženě…

   Ožralý řidič totiž zabil jeho snoubenku.

   Jak špatně na tom pak O´Barr byl, dokážete odhadnout z toho, že když byl vzápětí odveden do armády, bral to jako svoje štěstí (pevné vojenské zákony a nutnost sám nemyslet se už staly oporou pro spoustu lidí). Ostatně bylo to i naše štěstí, protože když takhle tuhnul v Německu jako kreslíř armádních manuálů, našel si čas i na svoje osobní dílo, s jehož pomocí se rozhodl zbavit toho emocionálního běsu, který se v něm od smrti jeho snoubenky nashromáždil. Vrána tak začala vznikat roku 1981 a tvorba na ní pokračovala i po O´Barrově návratu do rodného Detroitu. Nebylo to ovšem žádná sranda: stále se mu nedařilo najít pro své dílo vydavatele a i jeho psychický stav se stále zhoršoval; nakonec pokusil i o sebevraždu.

.    Nicméně ve finále se mu podařilo tím svinstvem prohrabat, a roku 1989 u malého nezávislého nakladatelství Caliber Press Vránu vydat. Ani tady ale nešlo vše nijak hladce. Po prvních čtyřech sešitech bylo, zčásti z finančních důvodů a zčásti pro nedokončenost díla, vydávání zastaveno. Vše vypadalo celkem černě. A pak se věci konečně a definitivně otočily.

   Vrána už si i v takto nedokončené formě dokázala získat srdce a mozky spousty lidí, a tak se začalo uvažovat o natočení filmu. Tou samou dobou se tak Vrány-comicsu ujal Kevin Eastman (stvořitel želv nindža a dnes vydavatel Heavy Metalu) a jeho Tundra Publishing; ve třech částech vydal již publikované části i závěrečný díl. To se psal rok 1993 a samotný film byl už ve výrobě. Další pouť legendy začala...

 

.    Vránu pro film objevili sci-fi spisovatel John Shirley a producent Jeff Most, kterým se podařilo přesvědčit i uznávaného nezávislého producenta Eda Pressmana (např. Barbar Conan či Badlands). Jako hlavní star byl přibrán syn slavného otce Brandon Lee (otec - Bruce "legenda bojových umění" Lee), spoluscénáristou se stal David J. Schow, režii dostal Alex Proyas (Dark City). Začátek byl špatný - v různých problémech a nehodách se Vrána-film skoro utopila. Hned první den natáčení skoro uhořel jeden z tesařů, pak tiskový mluvčí utrpěl vážnou autonehodu a tak to pokračovalo dál až k tragédii, která celému filmu málem zlomila vaz: při jedné z posledních natáčených scén měl herec ztělesňující Fun-Boye střelit Brandona Leeho do břicha. A tak to udělal - jenže měl nabito ostrými. Lee se na místě zhroutil a byl převezen do nemocnice, kde následujícího dne zemřel. Štáb včetně O´Barra se ocitl psychicky na dně a celý projekt nevypadal moc dobře. Nakonec se ale filmaři vzchopili a rozhodli se (i jako poctu Leemu) vše dokončit. To se jim nakonec s pomocí dubléra a počítačových triků podařilo, a film sám (dokončen 1994) se, i díky své pochmurné historii, stal hitem. Dodnes je považován za absolutní špičku mezi comicsovými filmy. Ale protože jeho srovnání s comicsovým originálem bude věnován jiný článek, přesuňme se k dalším produktům, které se na kult Vrány  stihly nabalit. A když už jsme u toho filmu, začneme tam.

.    Další pokračování z roku 1996 s podtitulem City of Angels je sice docela zklamáním, ale poslední Vrána 3 (Salvation, 2001) se, nejspíše i díky scénáři od samotného O´Barra, dá opět skouknout s radostí. A to se ještě nezmiňuji o právě točené Vráně 4 (Wicked Prayer podle novely od Normana Partridgeho; hrát bude např. i Dennis Hopper) a dvaadvacetidílném televizním seriálu The Crow: Stairway to Heaven (1998 - 99).

   Vrána se objevila i v několika knihách od různých autorů jako The Lazarus Heart, Clash by Night či už zmiňovaný The Wicked Prayer (celkem jich dosud vyšlo 6). Ovšem špičkou mezi nimi je sborník povídek The Crow: Shattered Lives & Broken Dreams, který nejen že spolu s O´Barrem editoval i Ed Kramer (např. i u nás vyšlá sandmanovská antologie), ale najdete v něm kromě několik špičkových spisovatelů (Alan Dean Foster, Ramsey Campbell, Gene Wolfe, Nancy Collins - Sunglasses after Dark) i neméně špičkové ilustrace od kreslířů jako je Tim Bradstreet, Bob Eggleton, Don Maitz a samozřejmě i O´Barr.

 

 

   A teď už samotné comicsy. Jak je pravidlem, ani ty, stejně jako knihy, nemá na svědomí sám O´Barr, ale jiní autoři. Jde o několik nárazových minisérií, vydaných pod hlavičkou Kitchen Sink Press. Nejznámější z nich je asi trojdílná Wild Justice, ale za zmínku stojí i Dead Time od Johna Wagnera (Soudce Dredd) či Waking Nightmares od Christophera Goldena (Hellboy: Ztracená armáda) a Phillipa Hestora.

   A pak tu máme ještě překvapivě kvalitní, lakonicky pojmenovanou desetisešitovou sérii The Crow (tedy Vrána) scénáristy Johna J. Mutha. Překvapivě kvalitní proto, že jí má na starosti vydavatelství Image (Spawn, Darkness), od nějž by takto koncipovaný comics málokdo čekal. Tato série je výjimečná i tím, že v prvních třech sešitech z jiného pohledu znovu popisuje samotnou původní Vránu, což je dosti neobvyklé vzhledem k ostatním navazujícím knihám, comicsům i filmům, které operují jen se samotným "mechanismem" Vrány, ale ne už s Ericem Dravenem, jejím původním hrdinou. Navíc vyšlo i několik crossoverů s hrdinkou jménem Razor.

   A na úplný závěr tu máme všechnu tu merchandisingovou veteš jako figurky (právě od McFarlane Toys - Image), trička, zapalovače, hrnky, samolepky atd, atd. atp. až do omrzení včetně několika shrnovačských publikací o jejím pozadí, jako třeba The Crow: The Story Behind the Movie.

 

   Podzim legendy

.    Dnes je James O´Barr opět šťastně ženatý (fotku přikládáme), má dvě dcery a mnoho přátel, je slavný, relativně bohatý a relativně spokojený. Kromě několika krátkých, většinou horrorově laděných příběhů u různých undergroundových nakladatelství a jednoho cca šestisetstránkového barevného comicsu Gothik, který ale ještě stále nevyšel, už vlastně hodně dlouho nic nestvořil. Ke štěstí mu úplně stačí nakreslit si občas nějaké ty ilustrace.

   Překvapivým momentem tak, kromě takového kultu stvořeného z jediného comicbooku, zůstává i životnost děl stavějících na O'Barrově původní postavě. Pravdou totiž je, že všechny jsou zákonitě omezeny primárním příběhovým mustrem, který O´Barr vložil do původní Vrány. Připomeňme si tedy: mladík jménem Eric Draven a jeho snoubenka jsou zabiti bandou grázlů, díky čemuž Ericova duše nenalezne klid, a je Vránou, která normálně duše do zásvětí jen odnáší, přiveden zpět, aby se jako nemrtvý a nezranitelný bojovník s nezaměnitelnou černobílou kresbou na obličeji pomstil a stáhl své vrahy s sebou zpět do hrobu. S tímto tématem pomsty pomocí nadpozemské moci Vrány operují i všechny ostatní zde popsané příběhy. Jak to, že se z nich všech už dávno nestaly nepoživatelné blitky? Možná je už kult skutečně tak silný; možná je to kvalitními tvůrci… a možná to bude obrovskou archetypální silou v příběhu ukrytou. Je to velmi silný motiv - až vás brutálně zavraždí, taky se budete chtít vrátit a ty hajzly rozsekat na kusy.

 

   Ovšem dost řečí, celý ten cirkus kolem Vrány, i jejích četných dítek, nechme pro . tuto chvíli stranou. Šanci přesvědčit se na vlastní oči, zda je opravdu tak dobrá, totiž budete mít v brzké době i vy díky vydavatelství Comics·centrum, které ji pro vás chystá již na tento červenec. Pokud nechcete zbytečně riskovat, počkejte si na naši recenzi. Tak jako tak, jeden z kultů a zcela zásadních zlomových comicsů moderní historie si již brzy budeme moci přečíst i v češtině. A to je událost kvůli níž stojí se vrátit zpět. I ze záhrobí. Vráno? Leť!!!