. Celý život sice strávil vysedáváním nad stovkami kreseb císařských a kdovíjakých vojáků a vydobyl si renomé jednoho z našich největších znalců historického vojenství zejména v oblasti výtvarného uchopení uniforem a zbraní, ale nezůstal imunním ani vůči vábení komiksu. Na přelomu 60. a 70. let to prostě nešlo jinak – atmosféra uvolnění načas přivála k „obrázkovým seriálům“ leckoho.
Příliš se s ním ale v této oblasti nepočítalo. Sám velký Zdeněk Burian totiž kdysi na dotaz, zda bude mít mezi českými umělci svého nástupce, odpověděl: „Nepochybuji o tom. Mám-li uvést několik jmen, nesmí mezi nimi chybět Karel Toman“.
Světem tohoto absolventa Akademie výtvarných umění byly především dobrodružné a fantastické postavy z pohádek, mytologie i světové literatury. Jeho ilustrace Szienkiewiczova Pouští a pralesem, Stevensonova Ostrova pokladů či Flosových Lovců orchidejí se staly ve své době nefalšovaným bouchákem a podstatně zvedaly prodej. Za zcela jedinečnou je považována Tomanova publikace Vojenské stejnokroje, v níž na sebe autor upozornil i vysoce odborným textem, což dokazují četná zahraniční vydání. Byl mistrem dřevorytů, i když nejraději měl barevnou litografii.
Adolf Born ve své knize pamětí vzpomíná, že Toman patřil „do zástupu umělců, kteří sedávali za svého mládí po různých redakcích, kde v předpokojích čekali s deskami naplněnými svými pracemi, které jim měly otevřít dveře do světa profesionálních ilustrátorů knih a časopisů“. Což o to, s knihami to šlo poměrně rychle, ale časopisy roztály až za Pražského jara.
. Karel Toman zaklepal na dveře z popela povstalého Junáka a byl přijat. Zadní stránku tehdy zásobil s Družinou čápů Marko Čermák, a redakce chtěla „vážnější“ dílo také dovnitř časopisu. Nakonec stihl Toman jen dva – vlastním textem i kresbami doprovodil Kapitána Korkorána Alfreda Assollanta a Quentina Durwarda z pera Waltera Scotta. Jde sice o „krumovskou“, tedy debublinovanou variantu komiksu, nicméně o její pamětihodnosti není sporu.
Než totiž hodíte kamenem, musíte vstřebat fakt, že dílo bylo ve své – vizuálně a mediálně daleko chudší době – nesmírně populární. Černobílá pérovka asi opravdu nesplňuje všechny nároky komiksu, jenže tehdejším školákům to ani za mák nevadilo a podle Quentina pilovali šermířské figury...
Styl je nápadně podobný Krumovi, jen suverenita kresby je možná o něco tlumenější. O to více přesnosti a pečlivosti, která malíři zůstala i poté, co jej vlny normalizace vrhly zpět na ostrov ilustračního umění.
Tomanův konec byl tragický i šťastný, trochu romantický, každopádně předčasný. Celý život snil o návštěvě místa tisíce kilometrů vzdáleného – o pevnosti Krak des Chevaliers, velkolepé fortifikaci dokončené 1157, největším a nejzachovalejším hradu z období křižáckých válek. Návštěvou jižní Sýrie v září a říjnu 2000 si svůj sen splnil a dal si tak dárek ke svým blížícím se sedmdesátinám, kterých se však již nedočkal. Zemřel necelých 24 hodin po návštěvě hradu, při vystupování z letadla na ruzyňském letišti.
