. První dobrá zpráva zní: Už žádné další jméno! Prezident říká našemu hrdinovi Mac Lane, major Jonesová, plukovník Amos a Mangusta říkají Třináctce prostě Třináctko a Kom Rowlandová mu říká Jaku, tak jako ve druhém dílu série. A druhá dobrá zpráva, to je prostě senzace, protože se Třináctka a spolu s ní i čtenáři konečně dozvědí, kdo je číslo l! Jak známo, Mangusta je číslo 2, Třináctka je číslo 13, Kim Rowlandová je číslo 17, ale Jednička nám stále unikala jako pára nad hrncem... Prozrazovat tento klíčový moment osmého příběhu by byl ode mne ovšem nekalý podraz.
. Na začátku alba Mangusta, odpornější než kdy dříve, spektakulárním způsobem prchá z přísně střeženého vězení v Bluebanksu. Vzápětí volá prezident Spojených států Třináctku na svou rezidenci a žádá jej, aby pátral po čísle Jedna. Valná část alba se pak mění v napínavou detektivku, ve které Jonesová a Třináctka nezávisle na sobě pasou po momentálním úkrytu Kim Rowlandové, dceři generála Carringtona, která představuje jedinou stopu vedoucí k Jedničce. Nakonec je Kim objevena a současně náš hrdina padá do mistrně nastražené pasti, což Mangusta - cha cha - komentuje slovy: "Líbí se mi, Třináctko, s jakým nadšením padáš do každé pasti, kterou ti nastražím." Je zbytečné dodávat, že i tato past sklapne naprázdno.
Scénárista Jean van Hamme přivedl na scénu a s gustem vykreslil dvě pozoruhodné vedlejší postavy. Začnu tou méně sympatickou. Je jí Irina Svetlanova, rodačka z Minsku, která se pokusí Třináctku zabít a doplatí na to ztrátou pravého oka. Což v ní zřejmě zvláštní vlnu sympatií vůči našemu hrdinovi opravdu nevyvolá.
Zcela opačným dojmem působí dvacetiletý Ned Bancroft, agent tajné služby, kterého prezident pověří, aby Třináctce pomáhal při jeho pátrání. Je cílevědomý, schopný a inteligentní; navíc je to docela pohledný blonďák.
. Kresba Williama Vance je stále tak líbivá a průzračně srozumitelná, jako ve všech předcházejících dílech série. Je to dobře, protože děj sám o sobě je poměrně komplikovaný a k jeho pochopení je třeba dobře znát obsah předcházejících epizod. Kreslíř věnuje přímo minuciózní pozornost reáliím a jde v tom tak daleko, že v sekvenci na str. 30, která se odehrává před pomníkem padlým vojákům ve Washingtonu, opisuje z pomníku několik desítek jmen padlých Američanů.
V akčních příbězích tohoto typu hrdinové obvykle nespí, nejedí, nepijí a nepřevlékají si ponožky. Osmý díl série XIII je v tomto směru určitou výjimkou, protože se v něm na řadě míst popíjejí alkoholické nápoje a na dvou místech postavy příběhu jedí! Na straně 16 Ned Bancroft dokonce pojídá frankfurtský párek v housce a na straně 21 spolu Amálie Carringtonová a major Jonesová obědvají!! Ovšem TŘINÁCTKU udržuje ve stálé formě jen těch pár sklenic whisky, které mu scénárista povolil...
P.S. V recenzi k pátému dílu série XIII jsem se zamýšlel nad obrázkem domovního bloku na předsádce a předposlední straně francouzských alb. Přiznávám, že stále ještě k němu nemám klíč; nicméně jsem objevil obraz Vincenta van Gogha "Žlutý dům (Ulice)", který má alespoň řadu shodných rysů.
www.treize.com - oficiální stránky, francouzsky
www.bdxiii.com/pages/albums/no5.html - neoficiální stránky, dtto
www.bdxiii.com/pages/albums/no5.html - neoficiální stránky, dtto
